Řízené potlačování i zesilování vzpomínek by jednou mohlo léčit traumata, zatím funguje u myší

TLDR verze: Reaktivace či potlačení různých mozkových buněk může zvyšovat/snižovat stres a traumata. Optogenetika byla opět vyzkoušena na myších (studie tu)!

Jednou jsi dole, jednou zase nahoře

Mozek je zvláštní věc. Co chvíli o něm s otevřenou pusou objevujeme stále nové informace, a dnes tak lze už vážně říct, že je v mozku ukryta naše „duše“. Tedy osobnost ve formě vzpomínek a prožitků. Ale zároveň dovedou být zdejší traumata a dysfunkce pro miliony lidí i jejich největším nepřítelem. Naštěstí další studie naznačujeme, že to, kdy budeme dole a kdy zase nahoře (mentálně!), bude možné jednou štelovat na povel.

Nová studie pod vedením Steva Ramireze a Briany K. Chen z Bostonské univerzity totiž ilustruje, že prominenci vzpomínek lze uměle upravovat! Stimulace různých částí mozku byla zatím ověřena jenom na šťastných zvířátkách, ale jednou by se jí mohli dočkat i nešťastní Homo sapiensové, na které je díky moderní civilizaci vjemů snad až příliš.

Potenciálně by nové zjištění mohlo sloužit jak ve formě podpory ochabující paměti, tak naopak pro léčbu depresí, úzkostí a postraumatického stresu! Ale asi netřeba varovat, že aplikace je momentálně vysoce hypotetická (viz níže, neasi).

Stroj: Věčný svit neposkvrněné mysli, Focus Features

Vědátorům se každopádně podařilo zjistit, jak ovlivňovat traumatické vzpomínky – které jsou právě nejčastějším spouštěčem řady mentálních problémů. A ovlivnění může jít dvěma směry! Tím prvním byla v práci umělá aktivace paměťových buněk ve spodní části hipokampu.

Ta totiž vedla k posílení vzpomínek, což v důsledku zesílení traumatu nebohé pokusné myši ještě více ochromilo. Naopak stimulace buněk v horní části hipokampu špatné vzpomínky zahalilo závojem času – díky čemuž se trauma snížilo. Vlastně je to podobné právě Věčnému svitu neposkvrněné mysli . A svitu byla plná i studie samotná!


Chen a Ramirez identifikovali klíčové buňky pro tvorbu vzpomínek skrze postupné mapování toho, které buňky se aktivují při utvoření pozitivních, negativních a neutrálních prožitků. Co potěší testovaného pana myšáka, ptáte se? Inu, ve vizi autorů třeba potkání s paní myšákovou…

Naopak pokud ho autoři šokovali něčím nepříjemným (třeba elektřinou), platilo to za negativní prožitek. Cílem práce bylo právě identifikovat, které buňky se podílejí na utváření vzpomínek – což pak bylo ověřeno skrze jejich reaktivaci, a tak i reaktivaci vzpomínek.

Stroj: Briana K. Chen et al.

„Cože, my už umíme reaktivovat vzpomínky?!“

No, ano – už pár let. Problém stran aplikace u lidí je v tom, jak je reaktivujeme. Říkáme tomu optogenetika (viz také Wiki) a psal jsem o tom už mnohokrát dříve. Pokusné myši jsou geneticky upravené tak, aby jejich mozkové buňky při aktivaci generovaly světélkující protein, což vědcům doslova umožňuje mapovat mozek v reálném čase (alespoň z hlediska aktivace buněk). Odtud optogenetika – optika i genetika najednou.

Podobně je možné dané buňky pomocí laserové paprsku i na povel zapnout. Obojí krom nutné genové editace ale také znamená, že dané myši mají do mozku zavedena optická vlákna. Což je cosi, co nám Jim Carrey ve Věčném svitu zatajil!

Pokud teda v tom filmu nevypadal takhle! Stroj: Věčný svit neposkvrněné mysli, Focus Features

Páchat obojí mimo pokusné studie je z etických důvodů vyloučené. A nepiště „Ale Čína by to určitě udělala!“ Pokud případ Anny a Lulu něco ukázal, pak právě to, že čínští pohlaváři se těhle technologií bojí asi ještě více než regulátoři na Západě.

Pár věcí se nabízí. Optogenetika není jediná možnost manipulace mozku, leccos nám slibuje i elektrostimulace, která už u lidí byla několikrát otestována! Její fungování je však odlišné a prozatím i méně přesné. Na každý pád tak nynější bostonská studie užitečně identifikovala roli různých vrstev hipokampu na utváření vzpomínek, což nám o mozku říká zase o něco víc!

Umazání traumat, eliminace fobií či naopak posílení užitečných vzpomínek, to vše je potenciálně možné. Teď jenom zbývá maličnost: zjistit, jak to udělat i bez optogenetiky, nebo jak by optogenetika mohla být udělána neinvazivně. A jak to celé udělat u různých lidí, mozky mají totiž u každého jiné sítě neuronů. A taky zajistit, že se z toho etické komise nepominou. A že to nebude zneužívané.

Vědci snažící se aplikaci optogenetiky, ilustrační foto

O krůček blíž

Optogenetika má totiž k aplikaci u lidí (a Jima Carreyho) momentálně asi stejně daleko jako má částicový urychlovač v CERNu k průmyslové produkci antihmoty. Což znamená, že nám možná obojí jednou pomůžou zajistit skrze svůj výzkum. Ale určitě bych se nevsázel kdy to bude, a skoro zcela jistě se tak nestane v jejich současné formě. Chtít totiž umazávat vzpomínky skrze genovou terapii a implantaci optického kabelu by bylo jako používat to LHC k louskání ořechů… #overkill

Nedá se vlastně ani říct, že se něco takového netušilo – právě Muži v černém nebo Věčný svit neposkvrněné mysli (a asi miliarda dalších filmů, knih, serošů, her…) disponují tou či onou variantou podobné manipulace se vzpomínkami. Je ale rozdíl mezí fantazií scenáristy a vědeckými fakty tvrdými jak štolverk!

A díky těm nejnovějším se zase o fous přibližuje okamžik, kdy s otevřenou pusou přestaneme v mozku objevovat novinky – a začneme spíše uvažovat o tom, jak vědecká fakta překovat v praxi!

[LL]

O paměťových implantátech jsme pokecali i před rokem v jednom z prvních dílů mého kanálu. 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze