Nově objevený štít z doby železné je překvapivě lehký

TLDR verze: Archeologátoři z Albionu přinesli nové shrnutí svého staršího, pozoruhodného nálezu, doplněné navíc o hraní si s rekonstrukcí (studie tu).

Napínavá detektivka…

I objev jediné prkotinovské relikvie dávných časů nám dnes toho může říct překvapivě hodně. Tak třeba hrobokopové z University of Leicester našli při výzkumu v lokalitě Enderby v roce 2015 pozůstatky dřevěného štítu. Teď přicházejí se shrnutím celého nálezu a získaných informací. Nález se podařilo datovat do doby mezi lety 395–255 př. n. l, tedy v éře, které dnes říkáme doba železná. Bohužel nešlo udělat přesnější dendrochronologii, jen staré dobré radiokarbonové určení, i tak to ale k zařazení do kulturního kontextu stačí.

Štít byl vyroben někdy ve střední době železné, tedy v oné trochu mystické době ostrovních Keltů (alespoň kulturně, úvahy o etnicitě by vydaly na samostatný článek), hradišť, hlubokých hvozdů a věčných půtek mezi místními kmeny a jejich „králi“. Hmotná kultura, kterou nám zachovala doba železná, je bohatší než strýček Skrblík, plná skvostných uměleckých předmětů a jiných artefaktů.


Proč ale řešit nějaký štít circa z doby, kdy byli vaši prarodiče ještě sexem posedlí puberťci? Nalezený štít je pozoruhodný z několika hledisek: V první řadě už tím, že se vůbec dochoval. Jak asi víte, archeologické podmínky a dřevo si většinou moc nerozumí. Když má ale Pantáta Čas k dispozici vhodné bahýnko, které zamezí přístupu vzduchu, pak se dějí divy. Štít samozřejmě nedržel pohromadě a byl poškozený, co do hmoty se ho ale zachoval pořádný kus.

Zajímavé bylo i místo nálezu: byl patrně uložen nebo pohozen do jakési bahnité jámy, rezervoáru někde na pastvině, kterou lidé udržovali jako rezervoár, nejspíše pro dobytek. Podmínky ideální, okolnosti uložení záhadnější jak hrad v Karpatech…

Štít z Enderby během výzkumu
Sdroj: Archaeological Services, University of Leicester

 …bez jasného řešení

Bohužel to není správná detektivka a tak řešení zrovna této otázky nemáme – tedy zda šlo o záměr nebo náhodu. Je pravda, že Keltové měli ve zvyku ukládat někdy i překvapivě cenné věci jako obětiny do pramenišť. Tohle ale běžný pramen nebyl.

Štít byl značně poškozený už před uložením do země, některé otvory asi odpovídají úderům kopím. Zároveň byl jeden okraj částečně poničen o několik staletí později, když byl rezervoár vody v římské epoše obnovován a čištěn.

Výborné zachování štítu však umožnilo velmi přesné analýzy materiálu i konstrukce. Na začátku jsem hovořil o štítu dřevěném, přesnější by ale bylo říci, že šlo o štít korový. Byl totiž tvořen rámem z půleného lískového proutí, který nesl překřížené pláty kůry, patrně z olše, břízy, topolu, lísky či brslenu.

Přesnější určení nebylo možné, dřeva jsou si ale relativně podobná. Spojovacím materiálem byly pruhy lýka z nějakého ovocného stromu, asi jabloně, hrušně, kdouloně či možná hlohu. Na štítu se zachovala i rukojeť z opracované břízy, to vše doplněno středovou puklicí spletenou z kombinace březového lýka a travin. Štít nesl i zbytky červené barvy, kterou byl zdobený.

Výsledkem je vskutku nečekaná konstrukce – pokud je mi známo, jde zatím o jediný exemplář svého druhu. Co to ale může znamenat je opět těžké určit – byly takové štíty běžné a nedochovávají se nám? Byl to unikát? V CERNu by měli zamakat na technologiích umožňující pohled do minulosti, jinak si takové otázky budeme klást furt… 🙁

Zajímavé nicméně je, že štít svou podobou jasně odkazuje na kulturní prostředí, ze kterého vzešel.

Doba železná je… doba železná

Pokud jde o tvar, jako by z oka vypadl slavnému štítu z Battersea, jedné z nejikoničtějších památek starověké Británie. Tedy až na to, že ten byl tvořen masivními, bohatě zdobenými díly bronzu připevněnými na dřevě. Mimochodem, právě ten byl nalezený na dně řeky, kde skončil patrně jako obětina.

Leicesterští vědátoři upozornili i na podobnost se štíty bojovníků vyobrazených na legendárním kotli z Gunderstrupu, jenž je patrně také keltskou prací.

Čím je nové shrnutí objevu hodné pozornosti nejsou jenom konečně vyhodnocené analýzy, ale také skutečnosti vyplývající z toho, že archeologové jsou mimořádně hravý kmen!

Poslední čtyři roky od nálezu se tak nevěnovali jen mravenčí práci nad originálem štítu, ale také výrobě repliky. Jako materiál zvolili kůru břízy, řešili otázky nad možnostmi uchycení pletené puklice, pohráli si dokonce i s rekonstrukcí malování. A co je nejdůležitější, štít pořádně otestovali. Protože jak kdysi prohlásil jeden archeolog: „princip experimentální archeologie spočívá v tom, že máte záminku, proč kolegovi rozseknout lebku bronzovým mečem a ještě o tom napsat článek.


Zpověď své doby

Ukázalo se, že štít sice není tak pevný a odolný, jako jeho celodřevění bratranci. Na druhou stranu je ale mimořádně lehký a tak s ním lze provádět kousky, nad kterými se jinak správný historicky poučený divák akčních filmů ze starověku akorát tak ušklibuje a cedí jen “nereááálné“. Jeho obrovskou výhodou může být také konstrukce, která umožňuje snadné opravy přímo v poli. Konec konců, člověka dělá miniaturizace!

Jak jsme napsali na začátku, originál štítu byl notně poškozený hroty. Je možné, že máme co dělat se štítem na jedno – respektive několik málo – použití? Byl určen řadovému bojovníkovi nebo by se s ním nebál ohánět i elitní válečník? Převažovali jeho výhody nad nevýhodami? Byla to běžná konstrukce nebo něčí invence? Otázky, samé otázky – a archeologie, jak už to tak bývá – na ně samozřejmě (zatím) nemůže odpovědět…

Skončeme ale pozitivně: znovu a znovu se ukazuje, jak se hrobokopáčská věda posunula a posouvá dál. Zapojení mikroanalýz, fyzikální metody datování, dokonce i samotná exkavace je svou přesností nesrovnatelná s postupy před 50 lety! Otcové zakladatelé, kteří v 19. století kopali v mohylách úžasné poklady, jež dnes obdivujeme v muzeích, by takhle křehké dřevo patrně ani nezachytili.

Navíc, aby toho pozitivního nebylo málo, máme před sebou artefakt jedinečný, který alespoň částečně může vyprávět nějaký konkrétní příběh (byť notně fragmentární). Kdo ví, co nám vyjeví analýzy budoucnosti

Matthew Baemish, šéfarcheolog ULAS, s rekonstrukcí štítu. Patrně příprava na jednání o grantech.
Stroj: Archaeological Services, University of Leicester

Příslib na konec

Jak vidno, i relativně trivální štít si zaslouží pozornost, kterou mu možná nevěnoval ani jeho nešťastný majitel – o němž nám může leccos říct. Ačkoliv momentálně hlavně v doprovodu nových otazníků. 🙂

No, a nakonec můžeme už jen dodat – protože tahle podjednotka píšící text je starej fantasák – že nám archeologie zase jednou poskytla hezký materiál pro zpracování do nějaké povídky nebo dobrodružství v Dračáku. Kéž tedy tenhle štít není poslední!

[PZ]

Dávné věky často neodpovídají naším dnešním zažitým představám. Pokecal jsem o tom i na nedávném Academia Film Olomouc:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze