Přečetli jsme slova z mozkové aktivity, oznámil už druhý tým

TLDR verze: Čtení mysli o krok blíže! Když se totiž do mozku implantují mikroelektrody a AI se naučí komparovat mozkové signály vůči aktivitě hlasového ústrojí, můžou se počítače naučit rozeznat uvnitř vaší hlavy jednotlivá slova (studie tu)!

Znovu a lépe

Odvěký sen o telepatii (a možnosti dát řeč ochrnutým lidem – ale to už nezní tak seksi) je o pořádný krok blíže! Už podruhé letos se totiž separátnímu týmu podařilo přetlumočit mozkovou aktivitu (při myslení na specifickou řeč) do odečtených slov! Ale pojďme popořadě!

Možná si pamatujete, že jen pár měsíců nazpět jsem si rval rodidla nadšením z předešlého podobného výzkumu  o čtení mysli. Už tehdy vědátoři „četli“ slova zapsaná v mozkové aktivitě a tlumočili je na syntetizovanou řeč. Ještě tehdy ale ještě systémy „pouze“ detekovaly to, co mozek slyší, a naučily se to interpretovat jako slova. Byl to super pokrok, ale z praktického hlediska to byl jenom takový… komplikovanější mikrofon (beroucí audio delší cestou přes mozek posluchače).

Nová studie je ale o několik kroků dále ve Světě Zítřka! Práce pod vedením vědátora Gopaly Anumanchipalliho (budeme mu říkat Gopala…) z UCSF totiž skutečně prezentuje metodu, jak tlumočit mozkovou aktivitu do syntetizované řeči jenom na základě dekódování mozkové aktivity! Zní to možná, jako že jsem napsal totéž dvakrát, ale to jenom protože tentokrát tu není žádný prostředník, jakým byl minule poslouchaný zvuk! I tentokrát je tu samozřejmě jedno „ale“… ale není zase tak zásadní jak o minule!

Nejprve se ale bičujme tím dobrým. Gopalova práce se naučila číst mozkové signály konotující pohyb orgánů pro hlasový projev. Tedy našeho jazyku, hlasivek, mandlí, čelisti a všech dalších ústrojí, které mají za následek možnost mluvit, jak mluvíme. Kdo někdy viděl dovnitř člověka, který mluví, nejspíše nedovede přesně ocenit, jak komplikované vydání jednoho slova v reálu je!

Symfonie pohybů jednotlivých ústrojí musí navíc rychle (u někoho víc, než u jiného) kmitat mezi jednotlivými hláskami, souhláskami a dalšími fičurami pro plynulá slova. To celé, aniž by se mluvčí udusil nebo utopil – máme totiž stejnou cestu krkem pro různé útoky. #cotojezadesign

A kdo nikdy neviděl dovnitř mluvícího člověka… Dnes je váš velký den!

Zkratka, co je horší cestou, ale za to trvá dýl

Na první pohled tato komplikovanost hlasového projevu vypadá pro čtení mysli jako cosi vrchovatě nepraktického. Mohlo by se zdát, že kratší cesta skrze poslouchání slov z lednové studie je jednodušší. Pro neurovědu je však takto složitý proces paradoxně dobrou zprávou. Znamená totiž existenci řady různých signálů do řady různých orgánů. Když to mozková aktivita vezme delší cestou a trvá jí to dýl, umožňuje to mezi danými signály lépe odlišit.

Gopalův tým tak učinil skrze skenování mozkové činnosti pěti lidí (tradičně u pacientů, kteří mají kvůli epilepsii voperované mikroelektrody), u nichž zároveň nahrával pohyby jazyku a dalších souvisejících hlasových orgánů přimluvě.

Mluvčí přitom předčítali jednotlivá slova a AI algoritmus pak první várku dat (mozek) přiřadil k várce druhé (pohyby „úst“) a udělal mezi nimi rovnítko. Naučil se tak u daných pěti mluvčích (či potom už spíše nemluvčích) tlumočit mozkovou aktivitu do jednotlivých vět. Tedy v součtu zvládal interpretovat jenom slova vznikající v hlavě nezávisle (leč srovnatelně) se signály posílanými hlasovému ústrojí. A výsledky tohoto algoritmu mluví sami za sebe!

„Hustý, tak to jdu hlasivky vyhodit do konťáku!“

Ještě raději ne! Podobně jako minule zatím platí, že Gopalova práce o čtení mysli má ze své povahy stále jisté mušky. Pomineme-li, že slovům jde zatím rozumět, asi jako když ve videích mluví moje podjednotky, momentální testovaný vzorek pěti lidí také není zrovna obří porcí participantů.

Mozek každého je jiný a algoritmus se pravděpodobně bude muset učit u každého číst slova znovu. Je pak také otázkou, jak bude metoda fungovat u lidí, kteří již třeba ochrnutí jsou a logicky tak bude scházet porce komparativních dat z jejích hlasivek. Je pak také otázka, jaké šílené „alternativní“ aplikace si lidi na vynález vymyslí. Internet byl taky vyvinut ke sdílení výpočetních dat mezi laboratořemi, ne ke sdílení ultraHD záznamu sexuálních orgií a/nebo videí s kočičkama, že ano.

Snad by se na Fakt Velkém Počtu mohl algoritmus naučit nacházet obecné podobnosti napříč mozky v dostatečné míře. Prapotomek Gopalovy metody mohl být jako neuroprotetika použitelný i pro skutečně potřebné pacienty, nikoliv jen machrování autorů studie před opačným pohlavím na kampusu. Ale to zatím jen špekuluju.

Na každý pád se zdá, že podobné čtení mysli není zase nic tak moc složitého. Alespoň pokud lze přiřadit k fyzické aktivitě. Podobných prací bude tedy nejspíše přibývat, a spolu s nimi i hledání dalších využití. Které si dnes ještě neumíme moc představit. Jestli se nakonec z mozkového čtení dříve stane další pokus o detektor lží, netradiční postelový pomocník (somehow!) anebo naopak především pomocník pro lidi s línými hlasivkami, si nedovedu odhadnout.

Vsadil bych se ale, že nebude trvat dlouho, než to společně zjistíme!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze