Podmínky života v TRAPPIST-1 komplikuje vulkanismus i mateřská hvězda

TLDR verze: Dvě nové práce si posvítily na podmínky pro život v systému, který byl ještě nedávno potenciálně zajímavější než sluneční soustava. Zdá se, že část světů TRAPPIST-1 spéká zdejší černý trpaslík, a čas má zase problémy s vulkanismem (studie tu a tu). 

Ke hvězdám jsem létat chtěl

Pamatujete na biják Interstellar, v němž Matthew McConnaugheyák mezi padáním do černé díry hledá místo pro zakořenění v jediném hvězdném systému se třemi obyvatelnými světy? Oukej, možná jenom dvěma a půl. Ale i podmínky na planetě Miller (ta s dilatací času a vlnama) byly dobré minimálně na čekání do vydání Half-Life 3 a publikaci Winds of Winter.

Interstellar vyšel v roce 2014, jen zhruba dva a půl roku poté však mezinárodní tým astronomátorů ohlásil objev systému TRAPPIST-1, který je skoro podobný interstelláří soustavě! Ne, uprostřed není černá díra. Ale ze sedmi známých světů TRAPPIST-1 existují tři v zóně života!

To znamená potenciální přítomnost tekuté vody a všeho pěkného, co s ní souvisí. Voda by potenciálně mohla vést k tomu, že se TRAPPIST-1 jednou stane naší nejvýraznější šancí na odhalení ufonských civilizací a/nebo kolonizační snahy! Zní to celé velmi pěkně… Možná až příliš pěkně na to, aby se od systému s tímhle názvem nedala očekávat nějaká pastička

Všeho moc škodí

Vrší se nám argumenty, podle nichž by to inteligentní život v soustavě TRAPPIST-1 měl ještě složitější než v Bruntále.

Jak za éterických tónů reflektuje loňské video níže, už rok tušíme, že v soustavě TRAPPIST-1 je paradoxně příliš mnoho vody. Voda je obvykle nahlížena jako biochemická nutnost života (nejspíše nejen „nám známého“), ale všeho moc škodí i v tomto případě. A aby toho nebylo málo, atmosféra systému TRAPPIST-1 by navíc podle nové studie byla stabilní asi jako hárající fena.

Nová studie vědátora Hamishe Hay si totiž posvítil na možné slapové jevy mezi jednotlivými světy. Tedy to, jak by se jednotlivé planety vzájemně potahovaly podobným způsobem, jako nám Měsíc způsobuje (částečně) příliv/odliv. Popřípadě jak Jupiter stejně zahřívá vnitřek měsíce Io a/nebo Europy a způsobuje tu vulkanickou činnost. Z dat vyplývá, že podmínky minimálně jednoho světa TRAPPIST-1 by byly podobnější spíše Io či Europě než našim plážím

TRAPPIST trapně tektonický

Na jednu stranu by podobný vulkanismus mohl zvýšit šance na život. Aktivní jádra, pumpovaná slapovými silami, by mohla zahřívat i světy, které jsou příliš chladné. Doposud ale vědátoři nad tím, zdali má TRAPPIST-1 gravitace málo nebo moc, jenom uznale krčili rameny. Hay ale poprvé zadal do kompjůtrů nejpravděpodobnější data a zjistil, že kolik tepla by ze slapových třenic vzniklo.

Data odhalila, že hned dva světy jsou si sobě tak blízko, že slapové jevy by měly významnou sílu. Zdali to je dost na zahřátí vnitřku obou světů, závisí na jejich složení – které neznáme. Pravděpodobně by to však mohlo stačit, pokud jsou podobné našim pevným planetám. Pro primitivní život by podobné zjištění mohlo být dobrou zprávou, protože třeba šestá planeta systému by zřejmě byla příliš chladná pro vznik života. Slapové jevy by ji ale mohly rozehřát srdéčko dostatečně!

Pro potenciální inteligentní život však zvýšený vulkanismus už nejspíše tak supr není. Minimálně kvůli tomu, že podobné vzdálenější světy by spíše připomínaly Enceladus či Europu, kde máme problém představit si místní přirozeně vzniklé impéria. Z jednoho příkladů (lidi na Zemi) se špatně soudí, zdá se však, že evoluce inteligence potřebuje čas a stabilitu. Na světech TRAPPIST-1 bude zřejmě obojího pomálu – bylo by tedy překvapivé tu najít i nějaké ty domorodce jako z Avatara.

Systém ohně a ledu

Aby toho nebylo málo, objevila se navíc i druhá studie. Podle ní by aktivita mateřské hvězdy systému mohla znepříjemnit i hypotetickou evoluci planetám bližším centru soustavy. Vědátor Federico Fraschetti a jeho tým simulovali putování vysokoenergetických částic přes magnetické pole hvězdy TRAPPIST-1.

Tahle soustava totiž obíhá kolem chladného červeného trpaslíka. To znamená, že planety jsou mu i mnohem blíže, než planety obíhající staré známé Slunce. A jsou tedy i blíže jeho působení…

Fraschettiho vědátoři z dat zjistili, že čtvrtá planeta, tedy „prostřední“ svět v obytné zóně, může díky tomu zažívat silné bombardování protonů. Obecně platí, že přivrácené („denní“) strany vnitřnějších exoplanet jsou v TRAPPIST-1 nejspíše už tak příliš horké i pro primitivní život.

Součet obou studií tedy naznačuje, že až vzdálenější světy, popřípadě noční strany bližších světů, jsou možná vhodné k tomu, aby tu život zapustil kořeny.

Stroj: NASA

Mezihvězdná ironie

Neznamená to, že u TRAPPIST-1 život být nemůže. Na systém se 3 planetami vhodnými pro život má však zároveň pořádnou porci problémů. Je to svinská smůla, protože loni dvě studie potvrdily jiné vhodné podmínky pro nám povědomý život.

První  vyvrátila skrze analýzu obavy, že by atmosféry exoplanet mohly připomínat spíše plynné obry jako Neptun. Neznamená to nutně (jak trochu obviously doufáme), že je na nich nám známá atmosféra. Zvyšuje to však malinko šanci na podobný objev.

Druhá studie pak jednohlasně potvrdila, že všech sedm planet systému má pravděpodobně kamenný povrch. Což nahrává možnosti, že bychom v takto na planety bohatém kusu vesmíru mohli najít naše dvojče. Bohužel má však vesmír věru odpudivý smysl pro ironii, a tak se zároveň zvyšuje riziko, že ani tahle kombinace nebude stačit…

Matther McConnaughey bude místo svého posledního odpočinku muset hledat dál.

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze