TLDR: Pomocí stimulace bloudivého nervu – malého přístroje na krku – pomáhá „přeprogramovat“ mozek, když se spojí s psychoterapií. Studie tuna.

Duševní choroby mají jenom o maličko lepší pověst než genitální virážky. Část lidí, kteří na ně trpí, musí donekonečna vysvětlovat, že nejde jenom o otázku vůle – když ve vašem mozku vznikne „problémové spojení” nebo chemická imbalance, které vyvolávají depresi, úzkosti či posttraumatický stres, není to o nic méně medicínský problém než třeba zlomená noha. A asi málokdo by zlomeninu kurýroval jenom tím, že se stačí trochu pochlapit…

Zatímco na zlomeninu ale máme jasně viditelnou, osahatelnou léčbu v podobě sádry, berlí a podobných propriet, duševní choroby se léčí daleko abstraktněji. Ostatně, i léčba s pomocí psychofarmak je v očích mnoha lidí ztělesněné zlo. Snad však svítá postupně na konkrétnější metody léčby – nejnověji skrze malou, ale nadějnou terapii v podobě stimulace nervového systému!

„Co vy si pod takovou stimulací představujete?“

Stimulace spočívá v zapínání bloudivého nervu na krku pomocí zařízení o velikosti knoflíku od košile. Bloudivý nerv (nervus vagus) je hlavním nervem parasympatického nervového systému, který řídí klíčové mimovolní tělesné funkce, jako je srdeční tep, trávení, imunitní systém, ale dokonce i náladu. Je to také největší parasympatický nerv v těle a vede z mozku do tlustého střeva.

Stimulace tohoto nervu slabými (nejsou to elektrošoky jak z Kukaččího hnízda) elektrickými impulzy se již používá při léčbě epilepsie a deprese – a mohla by také pomoci řešit stavy jako revmatoidní artritida či, nejnověji, i posttraumatická stresová porucha.

„S čím by to mohlo pomoct?“

Studie primárně zkoumala využití proti PTSD alias posttraumatickému stresovému syndromu. Tím trpí miliony lidí po celém světě, včetně 5 % (!) dospělých v USA, kde studie probíhala. Vědátoři z Texaské univerzity v Dallasu a Baylorova univerzitního lékařského centra dodávali krátké dávky stimulace bloudivého nervu prostřednictvím malého zařízení připevněného na krku účastníka, které si lze představit podobně jako kardiostimulátor.

Ale pozor, to neznamená, že jsou výsledky univerzální – prozatím šlo jenom o první fázi testů, které v zásadě testovaly, jestli terapie zabere a neuškodí (relativně vůči tomu, co má kurýrovat). To znamená, že volty okusilo jenom 9 pacientů během 12 sezení. Přesto jsou výsledky povzbudivé – v průběhu šesti měsíců po ukončení terapie zjistili, že všichni pacienti byli bez příznaků PTSD!

„Pecka, takže to vypíná PTSD na povel?“

No, to taky ne. Stimulace byla kombinována s tzv. prodlouženou expoziční terapií (PE – Prolonged Exposure Therapy), při níž jsou pacienti postupně konfrontováni se vzpomínkami a situacemi, s nimiž se potýkají, a to v kontrolovaném a bezpečném prostředí. Podobně jako psychofarmaka nejlépe fungují v kombinaci s psychologickou terapií, též stimulace nejlépe funguje v kombinaci s tímtéž…

Předpokládá se totiž, že stimulace zvyšuje synaptickou plasticitu – čili schopnost mozku měnit se a přizpůsobovat se na úrovni nervových spojení. Je to vlastně trochu jako když se snažíte nějaký nepoddajný materiál (sklo, ocel) zformovat do nové podoby. Stimulaci si představte jako zahřátí, díky čemuž se matroš stane poddajnější – pokud ho ale následně nezačnete taky formovat do oné podoby (to je ta psychoterapie), je vám první fáze na pendrek!

Stimulace v kombinaci s PET by mohla být jakousi snazší cestou, jak „resetovat” ony nešťastné „obvody” mozku vytvořené během traumatu. K tomu vědátoři již vyvinuli také malé implantovatelné zařízení VNS o velikosti desetikoruny, které poskytuje dávky stimulace – což by mohlo značně usnadnit provádění léčby. Časem by tak podobné implantáty – spolu s vhodnou terapií – mohly vylepšit renomé duševních problémů za hranici srovnatelnou s pohlavními chorobami!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]