TLDR: Dva případy travičství ilustrují temné aspekty historie zločinu spojené s jedovatými látkami a též výzvy spojené s odhalováním těchto (už ne) neviditelných
zbraní v lidském těle.

Co neudělat pro peníze

„Od nynějška říkejme případným travičům, že mají používat rostlinné jedy. Ničeho se nebojte, váš zločin zůstane nepotrestán. Neexistuje žádný corpus delecti (fyzický důkaz), neboť jej nelze nalézt,“ křičel století a půl nazpět v soudní síni francouzský prokurátor, který řešil případ vraždy týkající se morfinu.  

Jeho výrok nejspíše inspiroval Hippolyteho Visarta de Bocarmé a hraběnku de Bocarmé k vraždě hraběnčina bratra Gustava Fougniese v roce 1850 v Belgii, a to kvůli jejich dluhům. Ti ale namísto morfinu sáhli po jiné známé látce – nikotinu. Ten pro ně byl skvělou volbou, protože v té době ho absolutně nikdo nedokázal detekovat, ani nebylo natolik známé jeho použití v travičství.

V roce 1828 byl nikotin poprvé izolován z tabákových listů. Nikotin je pyridinový alkaloid a užívá se ve formě tabáku. Je stimulantem CNS a krátkodobě zlepšuje sebevědomí a paměť.

 Hyppolyte de Bocarmé se považoval za chemika a nechal si vybudovat laboratoř v prádelně „k výrobě parfémů“. Později si objednal velké množství listů nikotinu, které postupně mizely, což bylo podezřelé služebnictvu. Za nějaký čas vydestiloval 2 větší lahvičky čistého nikotinu a poté s hraběnkou pozvali Fougniese na společnou večeři. Hraběnka trvala na tom, že bude večeři podávat sama bez služebnictva a děti poslala do jeslí.

Po večeři oznámili, že hraběnčin bratr náhle umřel na mrtvici. Naneštěstí pro ně měl Fougnies poleptaný obličej jako od nějaké kyseliny, protože čistý nikotin je žíravinou. Celý obličej mu též polili octem a oblečení poslali k vyprání.

Odhalení

Policie měla k dispozici při následném šetření pouze nepřímé důkazy, že se jednalo o vraždu nikotinem, protože v té době neexistoval způsob detekce jedu v těle. Byla nalezena jen laboratoř, nikotinové listy a mrtvoly menších zvířat, která měla sloužit ke zkouškám jedu.  

Detekce se podařila až Jeanu Servaisovi Stasovi, který řadou experimentů došel k metodě (Stas-Otto), která je považována za základní součást toxikologie. Experimenty mu trvaly celé 3 měsíce. Extrahoval olejovou tekutinu nikotinu z tkáně pomocí etheru, kyseliny octové a ethanolu. Tento jed je nyní již snadné odhalit – a to vedlo i k osudu původních pachatelů.

Hyppolyte de Bocarmé byl odsouzen ke smrti popravením 19. července 1851. Hraběnka z toho vyvázla díky tvrzení, že její jednání bylo vedeno strachem z jejího manžela. To byl důvod, proč nebyla shledána vinnou.

A co u nás?

U nás v České republice jsme se kriminální minulosti spojené s otravami též nevyhnuli. Případ týkající se draslíku z nemocnice v Rumburku, kde si zdravotní sestra hrála s jedním či dokonce více životy.

Draslík je pro nás důležitý pro udržení vodné a elektrolytové rovnováhy v těle a ovlivňuje osmotický tlak. Dále je důležitý pro fungování svalů, činnost srdce a regulaci krevního tlaku. Z toho vyplývá, že draslík je pro naše tělo nepostradatelný. Ale všeho mnoho škodí.

Draslík je v nemocnicích často dostupný i širokým personálem, s čím moc nesouhlasí Světová zdravotnická organizace, kvůli jeho nebezpečnosti pro pacienty.

Draslík zabíjí jistě, rychle a dalo by se říci, že je skoro nezjistitelný. Po smrti se totiž draslík uvolňuje z rozpadajících se červených krvinek, a proto jsou jeho hodnoty zvýšeny a není snadné zjistit, zda se jedná o uvolňování posmrtné nebo pomohl někdo jiný.

Jak to dopadlo?

Sestra byla odhalena kvůli prozíravosti doktora, který v tu dobu v nemocnici působil a všiml si zvláštního úmrtí starší dámy. Paní byla diagnostikována s rakovinou a byla v posledním stádiu, kdy jí již selhávaly orgány. Pacientka však umřela na zástavu srdce, i když neměla prokázanou srdeční arytmii.

Díky tomuto podezření byla krev pacientky podrobena testům a bylo nalezeno vysoké množství draslíku. Místo toho, aby sestřička píchla pacientce infuzi se zředěným draslíkem, tak jí píchla draslík přímo do žíly. Obhajovala se, že to po ní pacientka chtěla a ona chtěla jen pomoci od utrpení. Zdravotní sestra si nyní odpykává svůj trest za mřížemi.

Tato aféra způsobila, že se draslík začal řadit mezi riziková léčiva (nyní společně s heparinem) a také se zvýšila kontrola úmrtí, která neměla nastat daným způsobem. V dnešní době jsou však i krevní testy přesnější a nadmíra draslíku v našem těle se dá lépe odhalit.

Mnoho jedů je i v dnešní době těžko detekovatelných. Moderní technologie a nové objevy nás ale nadále nepřestávají překvapovat a pomáhají nám udržet krok s novými nástrahami a hrozbami.

[Lucie Rezková, LL]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org