TLDR: Nová studie zkoumala, jak dlouho trvá, než se člověk vyrovná s bývalým partnerem. V průměru trvalo asi 4,18 roku, než se citové pouto k bývalému partnerovi rozpustilo do poloviny. Studie tuna.

Kopačkami si prošel snad každý člověk na světě – a pokud se zrovna vy ze své strany nerozcházíte s pravděpodobnou reinkarnací rakouského malíře, typicky nejde o příjemonu zkušenost! Můžeme emoční bolest mírnit tím, že „v rybníce je hodně jiných ryb“, ale to je typicky jen chabá náplast… Nebo ne?

Dlouhodobá psychologická studie si nyní posvítila na to, jak vyrovnání s rozchodem probíhá a především trvá – a zdali nemají nějaká lidobá rčení přece jen pravdu!

„Proč to šmankote řeší?“

Obecně: rozchody jsou důležitou součástí mezilidských vztahů, a byť jde o téma dobře prozkoumané, existují stále některé neznámé. Psychologové obecně dosud nevěděli, zda je možné zcela rozpustit všechny citové vazby s bývalým partnerem – a jak dlouho tento proces obvykle trvá.

Ve snaze na to odpovědět dotazovali Jia Y. Chong a R. Chris Fraley z Illinoiské univerzity v Urbana-Champaign dlouhodobě 328 dobrovolníků a dobrovolnic (57 % žen, 43 % mužů) staré v průměru 30 let, kteří za sebou v průměru 4,6 roku trvající vztah, který byl ukončen v průměru 5 let před zahájením studie.

„To je hodně průměrů…“

Jak je asi logické, individuální rozdíly byly tentokrát velmi velké – ale jejich zohlednění vůči průměru nám přesto říká něco jak o trendech, tak i možných významných proměnných. Ale nejprve k hlavní otázce práce…

Z dlouhodobého hlediska se ukázalo, že citová vazba k bývalému partnerovi ve statistických modelech skutečně dosáhla nulové hodnoty! Spálit je tedy fakt možné všechny mosty po nepříjemném vztahu! Může to ale trvat dlouho – city klesly v průměru na polovinu kolem 4,18 roku po kopačkách, a zcela pak po 8. roku po nich.

„Průměr“ znamená, že u některých lidí to trvalo i mnohem déle – ve výjimečných případech pak nevyprchalo nikdy!

„Lze tomu nějak napomoct?“

Vědátoři také analyzovali, které faktory ovlivňují překonání bývalého partnera. Nejdůležitějším faktorem, který předpovídal přetrvávající citové pouto k bývalému partnerovi, bylo to, zda někdo se svým bývalým partnerem nadále udržuje kontakt. Takže „zůstat kamarády“ může být občas trochu špatné řešení pro bolestíny.

Rovněž úzkostní lidé měli tendenci mít ke svým bývalým déle trvající vazby. Paradoxem na konec je pak skutečnost, že společná děcka mezi ex měly zpočátku po rozchodu za následek silnější citovou vazbu, která však s plynutím času rychleji vyprchala než u bezdětných bývalých partnerů!

„Co z toho plyne?“

Asi nic úplně šokantního – lidé citlivější mají zjevně rozchody bolestivější, ale mohli by tím spíše těžit z terapií či terapeutik proti úzkostem. Výsledky studie jsou také zjevně limitované primárně americkým publikem, přičemž je nutno chápat, že některé ze zjištění by mohly být v jiné kultuře odlišné.

Na druhou stranu, i Američani jsou lidi, a některé skutečnosti kolem rozchodů budou zřejmě přenesitelné všeobecně na všechny sapienty! Zdá se především, že jedna lidová moudrost – totiž, že čas vše vyléčí – má u valné většiny lidí přece jenom velkou míru pravdy!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org