TLDR: Moderní analýza popsala 130 000 let starou lví kost, kterou neandertálci postupně recyklovali pro výrobu čtyř různých nástrojů. Studie tuna.

Ať vám kdokoliv říká cokoliv, na velikosti rozhodně záleží – a myslím tím samože velikost nástrojů!

Velká porce toho, jak lidi přistupují ke svým bazmekům od dávných kostí po současné kapesní počítače, se dá totiž shrnout jedním slovem: miniaturizace! Snaha narvat více do stále menšího prostoru dneska už naráží na fyzikální limity, ale odkdy se vlastně traduje? Jednou z odpovědí je i „švýcarská armádní kost“ stará 130 000 let…

„Kde a kdy se nacházíme?“

Bratru 130 000 let nazpět vypadalo území dnešní Belgie odlišně i povědomě – Homo sapienti do těchto končin ještě desítky tisíc let ani nepáchnou, ale naši bratři neandertálci tu již touto dobou mohli péct pomyslné vaffle! Ačkoliv si neandroše asi spojujete spíše s doba ledovýma, v této konkrétní periodě se naopak nacházíme v době meziledové, kdy průměrné teploty stoupají nahoru!

Mořská hladina i průměrné teploty tak tehdy mohly být podobné těm dnes, dokonce možná i vyšší! V krajině tak tehdy žili spíše jacísi „subtropicky říznutí“ neandroši než archetypální bytosti země sněhu a ledu. A podobně odlišně se neandertálci mohli i chovat. Jistě, dnes už víme, že šlo o druh inteligentní a v mnoha ohledech relativně pokročilý. Nejenže byli schopni vyrábět propracované nástroje a technologie, ale byli také velmi kreativní a své dovednosti využívali k zkrášlování svého života krásným uměním!

To samože neznamená, že nebyly periody, kdy to vypadalo odlišně. Jeskyně Scladina nám o proměnách neandertálců napříč milénii dává krásný přehled. Ve zdejších 120 různých vrstvách se ukrývá popis až 400 000 let osídlení! V jedné vrstvě, datované právě do doby před 130 000 lety, archeologové přitom našli množství nástrojů včetně jednoho, který plnil víc než jednu roli…

„Z čeho vyráběli takové nástroje?“

Z kostí jiných zvířátek. Nyní popsaný nástroj nebyl zdaleka jediným faunálním bazmekem – obyvatelé jeskyně Scladina, ležící v dnešním Belgii, krom lvů vytvářeli nástroje i z kostí medvědů a kamzíků. Vědátoři kosti pečlivě prozkoumali a zjistili, že byly záměrně tvarovány tak, aby mohly být použity jako nástroje. A podařilo se jim rovněž zjistit, že čtyři různě opracované nástroje byly postupně vytvořeny ze stejné stehenní kosti jeskynního lva…

Kost podle tvaru opotřebování zřejmě nejprve sloužila jako škrabka – poté byla rozlomena a fragmenty dále upraveny: jeden se změnil v ostrý hrot k propichování, jiný v nástroj se zkoseným koncem na dloubání nebo zatloukání. Nakonec jeden z úlomků posloužil jako nástroj pro opracování hran kamenných čepelí. Není to tedy úplně stejné jako náš švýcarský nožík, který lze použít pro různé úkony i bez toho, aniž byste ho rozbili…

Ukazuje to ale rozhodně, že neandroši zvládali umně využívat dostupné zdroje na maximum. A inteligentně se přizpůsobovali novým výzvám! Akorát na základě dostupných důkazů nemůžeme přesně určit, jak obyvatelé jeskyně k lvím kostem přišli – zda šlo o mršinu nebo o ulovenou kořist.

„A jak o tom víme?“

Kost byla analyzována nejen vizuálně, ale i pomocí 3D skenování a mikroskopie. Autoři tak mohli rekonstruovat, jaké síly na ni působily, jak byla opracována, a jak se měnila v čase. Způsob zlomení, úhly opracování i jemné stopy po používání umožnily vytvořit detailní obraz toho, jakým způsobem před 130 000 lety někdo uvažoval o materiálu ve své ruce!

Nejde ale jen o samotný fakt, že někdo použil jednu kost víckrát – to lidé (a neandroši) dělali často. Co však vědátory překvapilo, bylo pravděpodobné důmyslné plánování jednotlivých kroků: podle stop a tvarů to totiž vypadá, že každý následující nástroj vznikl s ohledem na stav předchozího. Nešlo zřejmě jen o „náhodné“ využívání úlomků, ale o cílenou recyklaci jednoho předmětu ve čtyřech fázích jeho života.

I když je tahle kost spíš předobrazem evoluce multifunkčních nástrojů, než jejich přímým předkem, ukazuje, že snaha narvat maximum do minima má dlouhou tradici. Neandroši nás možná nedohnali ve výdrži baterky nebo USB-C portu – ale jejich schopnost recyklace, improvizace a efektivního designu rozhodně stojí za respekt. I když se jejich kost nevejde tak pohodlně do kapsy jako svýcarský nožík, rozhodně se vejde do historie!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org