TLDR: Nové pozorování a měření naznačuje, že na povrchu Europy vzniká abioticky jen 12 kg kyslíku za sekundu. To je na spodní hranici starších odhadů, a snižuje to možné zásobování podzemního oceánu kyslíkem. Studie tuna.

Marťani jsou mimozemšťani důchodců – omladina se těší na potenciální Europany! Považuju totiž za skutečně fascinující, že po boku všech opičáren, které vyvádíme na Zemi, je možná – možná! – relativně nedaleko od nás přítomný život na jupiterském měsíčku Europa. To, jaké jsou místní šance, se ale bude do značné míry řídit od toho, jak je na tom zdejší kyslík. A nová studie dává v tomto ohledu pošmournou odpověď…

Kyslík na Europě

Ano, dnes již víme, že kyslík na Europě je. Vzniká totiž (možná nejen?) abioticky působením slunečního světla a nabitých částic Jupitera na povrch ledového měsíce.

Před dvěma lety jedna ze studií naznačila, že by se tento abiotický kyslík z povrchu mohl skrze krustu dostat do tekutého oceánu skrze bazénky slané, tedy hůře mrznoucí vody v ledovém plášti Europy. A to by bylo dobré! 

Nové poznatky z mise NASA Juno ale nyní poskytly jemnější pohled na dynamiku atmosféry Europy – a při tom zpochybnily právě dosavadní předpoklady o dostatečné produkci zdejšího kyslíku. 

Přístroje sondy totiž poskytly přímé pozorování úniku iontů vodíku a kyslíku z povrchu jupiterského měsíce. nižší produkci kyslíku na povrchu Europy, než se předpokládalo. Údaje naznačily produkci přibližně 12 kg za sekundu, což na spodní hranici dříve odhadovaného rozsahu 5 až 1 100 kg za sekundu! A to je, prosím pěkně, méně dobré…

Co to znamená?

Na jednu stranu je zjištěné zajímavé pro geology, protože to naznačuje, že na Europě dochází k minimální erozi povrchu. Podle odhadu vědátorů se tak za milion let ztratí pouze asi 1,5 cm povrchu Europy. Snížená produkce kyslíku také ale hází vidle do předchozí hypotézy o doplňování podpovrchového oceánu Europy. 

Byť se, samože, do oceánu stále může dostávat určité množství kyslíku, které může být potenciální potravou pro život, odhad studie naznačuje nižší rozsah – méně než dříve předpokládaných 0,3 kg až 300 kg za sekundu. Část z kyslíku na povrchu totiž zjevně unikne fuč do kosmického prostředí, jenom fragment ze vznikajícího množství tak byl odhadován jakožto možná zásobárna kyslíku podzemního oceánu.

Na Zemi kyslík samože produkují formy životy – a nic neříká, že hypotetičtí Europané na tom stále nemohou být stejně. Podpovrchové oceány jsou ale, inu, pod povrchem. To poněkud limituje zdejší možnosti fotosyntézy. A znamená to, že místní formy života by byly odkázány na okolí hydrotermálních průduchů. Zatímco na naší hroudě ale kyslík může být produkován prakticky kdekoliv, kam slunce zasvítí, na Europě by limitace na průduchy mohla znamenat, že místní život bude mít kyslíku málo. Puf! 

Na cestě k Marťanům?

Život může také samozřejmě využívat jiných látek než kyslíku. Ale, jak jsme rozebrali už dříve, kyslík je doslova natolik efektivní, že jiné alternativy nechává daleko za sebou. To by nejspíše mohlo hypotetické Europany limitovat jenom na poměrně neefektivní jednobuněčné formy života. Leč, to už samože bohapustě spekulujeme. 

Nadcházející mise, včetně mise NASA Europa Clipper a mise ESA Juice, jsou nicméně stále připraveny poskytnout další poznatky, které mohou ještě korigovat nynější závěry. Dané mise, vybavené pokročilými přístroji, budou pokračovat v odhalování záhad Europy a nabídnou komplexnější pochopení jejího potenciálu pro podporu života.

Prozatím však platí, že představa Europanů dostala ránu na solar dost silnou na to, aby se i obyvatelé Europy přesunuli ve své neexistenci o něco blíže k Marťanům.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz