TLDR: Objev je založen na třicetiletých pozorováních provedených Hubblem, Keckovou observatoří na Havaji a Lickovou observatoří v Kalifornii. Ukazuje, že spíše než Neptunská 40-letá roční období může za vše sluneční cyklus. Víc hír.

Poslední planeta

Neptun je daleko jak cyp. Jedná se o nejvzdálenější velkou planetou naší sluneční soustavy (Pluto promine) a sluneční světlo na něj dopadá s intenzitou asi 0,1 % v porovnání s intenzitou na Zemi. Přesto se zdá, že globální oblačné počasí na Neptunu je způsobeno sluneční aktivitou – a nikoliv ročními obdobími planety, z nichž každé trvá přibližně 40 let.

V současné době je na Neptunu mrtvo jako na matfyzácké párty před zkouškovým. Oblačnost je extrémně nízká, s výjimkou několika mraků vznášejících se nad jižním pólem obří planety. Tým astronomů pod vedením Kalifornské univerzity (UC) v Berkeley zjistil, že hojnost mraků, která je běžně k vidění ve středních šířkách ledového obra, začala v roce 2019 slábnout.

Při sledování vývoje vzhledu Neptunu analyzovala doktorandka Erandi Chavez a její tým snímky z Keckovy observatoře pořízené v letech 2002 až 2022, archivní pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu počínaje rokem 1994 a data z Lickovy observatoře v Kalifornii z let 2018 až 2019. V posledních letech byla pozorování Keckova dalekohledu doplněna snímky pořízenými v rámci programu Twilight Zone a Hubbleova programu Outer Planet Atmospheres Legacy (OPAL).

Snímky odhalují zajímavý vzorec mezi změnami Neptunovy oblačnosti a slunečním cyklem – obdobím, kdy se magnetické pole Slunce zhruba každých 11 let převrací.

Jdeme na cvaky

Na vrcholu slunečního cyklu to na Slunci silnějšímu „zamotání“ magnetických polí na Slunci začne žít jako na Filozofické fakultě po zkouškovém. Na samotném Slunci je to patrné z rostoucího počtu slunečních skvrn a zvyšující se aktivity slunečních erupcí. Jak cyklus postupuje, bouřlivé chování Slunce narůstá až do maxima, dokud se magnetické pole nesníží a neobrátí polaritu. Poté se Slunce opět ustálí na minimu, aby mohlo začít další cyklus.

Mimochodem, všude se dočtete o 11letém Slunečním cyklu, ale je nutno poznamenat že za 180 let systematického pozorování Slunečních skvrn, počínaje německým hvězdářem Heinrichem Schwabem, byl naměřeno i zkrácení cyklu na 9 let či prodloužení na 14 let. Cyklus je tak pravidelný jako cyklus #siradšidoplňtesami ?.

Za zmínku stojí, že současný cyklus, který měl minimum roku 2019 a v maximu bude nejspíše kolem roku 2025, je označován číslovkou 25, kdy se zpětně z potvrzených pozorování sluneční aktivity určil až do období 1755-1766. Čtyřiadvacítka začala minimem 2008 a skončila relativně „slabým maximem“ v roce 2014.  Archeologické poznatky navíc ukazují, že byl přítomný i před přibližně 300 miliony let (ale komu by se chtělo používat označení 27 272 727. cyklus, že áno).

Ale zpátky k bouřlivému vztahu Neptun-Slunce. Proč a jak konkrétně „fyzikálně“ vlastně Slunce ovlivňuje nejvzdálenější planetu (#sorryPluto) naší Soustavy. Přece jen ani na naší planetě nehoří při Slunečním maximu atmosféra a nenastává kataklyzma biblických rozměrů, a to jsme Slunci mnohem, mnohem blíže. Ve skutečnosti se předpokládá, že kosmické počasí to naše pozemské dokáže ovlivnit nárůstem zhruba 0,1 °C, ale to je nic ve srovnání se změnami teplot vyvolanými lidmi urychlenou globální změnou klimatu.

Když je na Slunci bouřlivé počasí, sluneční soustavu zaplavuje intenzivnější ultrafialové (UV) záření. Kvůli fotochemickým reakcím s látkami ve svrchních vrstvách atmosféry pak dochází k vzniku většího množství mraků, což se projevuje i vyšším albedem, neboli jasem ledového obra, vyvolaný lepší odrazivostí světla od světlejších mračen.

Může za to Slunce

Astronomové objevili souvislost mezi slunečním cyklem a oblačností Neptunu na základě zkoumání 2,5 cyklů oblačnosti zaznamenaných během 29 let pozorování Neptunu. Během této doby se odrazivost planety zvýšila v roce 2002 a poté se snížila v roce 2007. V roce 2015 Neptun opět zjasněl a poté v roce 2020 ztmavla na nejnižší úroveň, jaká kdy byla pozorována, což je doba, kdy většina mraků zmizela.

Pokud jste v předešlých odstavcích dávali pozor, tak vám možná nesedí matematika ohledně let Slunečního cyklu a Neptunského počasí. A nesedí vám správně! Mezi vrcholem slunečního cyklu a množstvím mraků pozorovaných na Neptunu se totiž objevuje zhruba dvouletá časová prodleva!

Změny v Neptunské atmosféře, způsobené fotochemickými reakcemi UV zářením, probíhají vysoko v horních vrstvách atmosféry. Trvá tak nějakou dobu, než se mraky vytvoří. Současně nejsou všechny fotochemické reakce při tvorbě mraků zatím úplně pochopeny. Protože například zvýšení dopadaného UV záření by sice mohlo způsobit více mraků a mlžného oparu, ale také by je mohlo ztmavit, a tím snížit celkový jas Neptunu. Oblačnost na Neptunu pak jako u jiných ledových obrů ovlivňují bouře vystupující z hluboké atmosféry, ty ale nesouvisejí s fotochemicky vytvářenými mraky, a proto mohou komplikovat studium korelace se slunečním cyklem.

Je tak zapotřebí pokračovat v pozorování Neptunu – nejen proto, aby vědátoři měli co papat, ale také abychom zjistili, jak dlouho bude mít trvání současná „bezoblačná tvář“ Neptunu. Já školsky dodávám, že dlouholetá sledování Slunečních cyklů a Neptunských 40 letých ročních období, umožní ještě pár generacím vědátorů pěkné vědou nabité dizertační a diplomové práce.

[Jan „JaRon“ Tomáštík, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.