TLDR: Česko patří mezi velmoce ve 3D tisku, zejména díky Průšovým tiskárnám. Ale co využití ve zdravotnictví? Také tady se hýbou ledy.

Čekání na Godota?

Všichni víme, že 3D tisk je budoucnost – ale jak už to u budoucnosti chodí, její plody nejsou rovnoměrně distribuované. A tak zatímco někde na americké univerzitě se mohou 3D tisknuté serepetičky testovat již dávno, do okresního špitálu ve východní Evropě či v Ugandě dorazí novinky o něco později. Měli bychom proto propadat depresi z toho, že je v našem zdravotnictví výplodů 3D tisku jako šafránu? Ba naopak, přátelé!

O 3D tisku ve zdravotnictví se obvykle mluví ve smyslu personalizované péče. Chybí vám ruka, a máte nestandartní výšku nebo šířku – třeba protože jste dítě? 3D tisk může napomoct levnému vytisknutí jejích komponentů tak, aby protéza mohla vzniknout na míru svému nositeli. To je ale jenom jeden aspekt toho, co 3D tisk nabízí.

Zároveň totiž může 3D tisk přinést efektivní výrobu různých zdravotnických potřeb v malých nákladech. Aditivní technologie lze využít při plánování operací, v oblasti protetických a ortetických pomůcek, při vzdělávání i ve výzkumu či výrobě přístrojů.

Do mailu mi nedávno přistála tiskovka české filiálky 3Dees Industries (FYI: za zmínku mi nezaplatili ani suché z nosu), která spolupracuje na projektu výroby ochranných krytů na protézy s Art4Leg, viz výš.

Mimo krytů na protézy se již běžně využívají další pomůcky vyrobené pomocí 3D tisku. Jedná se například o formu na výrobu oblíbených neviditelných rovnátek, což je v současnosti největší zdravotnický projekt masové výroby na 3D tiskárnách. Další česká společnost Invent Medical (ani v jejím žoldu nejsu) vyrábí nejrůznější ortézy, obličejové masky nebo tvarovací helmy pro batolata.

A máme hotovo!

3D tisk ve zdravotnictví je tak pokročilý, že už se využívá i při výrobě nejrůznějších implantátů, ať už zubních nebo kloubních, ale třeba i kardiostimulátorů. To je už složitější téma, protože nutně odpovídá náročnější regulaci a kritériím. Lze však říct, že ledy se rozhodně hýbou.

V neposlední řadě byl 3D tisk také skloňovaný na jaře 2020 během pandemie vyvítečeho kvůli urychlení výroby různějších respirátorů a dalších capin na míru. Vzpomenout ostatně lze, že i můj hlavní pantáta na 3D tisk, tedy Tomáš „fyzik v CERNu“ Komárek, tehdy tiskl na své osobní tiskárně pro zdravotníky nějaké ty respoše.

To vše samozřejmě neznamená, že bychom se měli poplácat po ramenou a říct si, že 3D tisk máme už odfajfknutý. To, že Česko je za zahraničními (západními) trendy ale typicky malilinko pozadu, v sobě nese i určitou výhodu – víme, kde se „inspirovat“ stran dalšího rozvoje. A to především ve sféře biotisku tkání – a nemusíme přitom jít rovnou k celým orgánům.

V roce 2018 vytiskli vědátoři z Newcastle University první lidskou rohovku na 3D tiskárně. Smíchali při tom zdravé kmenové buňky rohovky s alginátem a kolagenem a vytvořili tisknutelný roztok – alias bioinkoust. Pomocí jednoduché 3D bio-tiskárny se bioinkoust podařilo vytisknout do tvaru lidské rohovky za méně než 10 minut.

Pár let nazpět také Jonathan Butcher a jeho tým na Cornellově univerzitě jako první použili 3D tisku tkání k vytvoření živých srdečních chlopní, které mají stejnou anatomickou strukturu jako původní chlopně. Výčet by mohl pokračovat dále, jako ilustrace však snad postačí.

Kam dál?

Možnosti tedy rozhodně existují – a to jak stran 3D tisku polymerů či kovů, tak i rozvoje biotisku tkání. Levnější aplikace budou v našich luzích či spíše hájích dostupnější dříve – s těmi složitějšími a dražšími se pojí více zdrojů, kterými typicky disponují spíše zahraniční a/nebo nadnárodní společnosti. S těmi se ale dostáváme k jiným tématům.

Co se tímhle letem světem snažím naznačit, je skutečnost, že i u nás 3D tisk za víc jak dekádu poté, co se objevil v médiích jako „nový velký vynález“, je skutečně V běžné medicíně realitou. Ne takovou, abyste si již mohli biovytisknout své srdce, nebo chybějící končetinu – ale takovou, za kterou má smysl dále bojovat, a nepropadat trudomyslnosti kvůli tomu, že ještě nežijeme v utopii!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.