TLDR: Máme za sebou další úspěšnou xenotransplantaci, čili přenos orgánu z upraveného zvířete do člověka. V případě nyní přenesené ledviny vše zatím jde podle plánu. Oznámení tuna.

Už je to tu zas

Vzpomínáte na loňskou transplantaci prasečího srdce do člověka? Tak tento pokus má nyní bratříčka! Chirurgátoři z NYU Langone Health totiž úspěšně transplantovali geneticky upravenou prasečí ledvinu. Její pacient si ji však zatím moc neužije. Je totiž mrtvý.

Alespoň tedy mrtvý z hlediska mozku – jeho tělo sice funguje dále, ale nikdo již není doma. Právě proto si jej, podobně jako v několika pokusech vloni, vybrali vědátoři pro otestování, co prasečí ledvina může nebo nemůže vyvádět s lidským organismem. Prozatím víme, že orgán v těle pacienta funguje i po 32 dnech. Jedná se o nejdelší dobu, po kterou geneticky upravená prasečí ledvina fungovala u člověka.

Není to zcela poprvé, co na transplantaci upravené ledviny došlo. Vědátoři již první takovou transplantaci provedli v září 2021, druhou pak v listopadu 2022. Podobně byly v létě 2022 transplantovány mozkově zemřelým i další prasečí srdce.

Nynější pokus ale nejenže je zatím nejdéle fungující ledvinou, ale navíc funguje pouze s jednou genetickou modifikací – tedy bez experimentálních léků nebo přístrojů.

Tentokrát s brzlíkem

Vědátoři zmiňují, že postupně leští a zlepšují znalosti, jak xenotransplantace dosáhnout snáze. První překážkou, kterou je třeba u xenotransplantací překonat, je zabránit takzvané hyperakutní rejekci, k níž obvykle dochází jen několik minut po připojení zvířecího orgánu k lidskému oběhovému systému. Toho bylo v posledních třech letech dosaženo vyřazením“ genu kódujícího biomolekulu známou jako alfa-gal – právě ta byla viníkem toho, že si lidé nemohli do těl cpát prasečí orgány dříve.

Kromě toho byl ale nyní pod vnější vrstvu ledviny vložen prasečí brzlík, který je zodpovědný za výchovu imunitního systému, aby se zabránilo novým, opožděným imunitním reakcím. Ukázalo se, že tato kombinace úprav zabraňuje odmítnutí orgánu a zároveň zachovává funkci ledviny.

Jak ale vědátoři zjistili, že prasečí ledvina funguje? Inu, museli nejprve z těla příjemce chirurgicky odstranit obě jeho původní ledviny, to dá rozum! Poté byla transplantována jedna prasečí ledvina, která začala okamžitě produkovat moč bez jakýchkoli známek hyperakutní rejekce.

Během sledovací fáze udržoval klinický personál intenzivní péče zemřelého na přístrojích, zatímco výkonnost prasečí ledviny byla monitorována a každý týden byly odebírány vzorky z biopsií. Hladiny kreatininu, tělesného odpadního produktu, který se nachází v krvi a je ukazatelem funkce ledvin, byly po celou dobu trvání studie v optimálním rozmezí a biopsie neprokázala žádné známky odmítnutí.

Krom prasátek a vědátorů je nutno ještě vzdát hold i příjemci orgánů – 57letému muži, který se před svou mozkovou smrtí rozhodl darovat své tělo vědě.

Jeden krok kupředu…

Ani nejnovější pokrok samozřejmě neznamená, že vám prasečí orgány namísto těch lidských bude nabízet libovolný maloměstský felčar již napřezrok. Po ledvině si „poprvé“ užijeme ještě u řady dalších orgánů – které budou ještě dlouho především tématem pro výzkum spíše než praktickou medicínu. A, jak to ve výzkumu chodí, občas bude po několika krocích kupředu nutné udělat i krok nazad. Tak, jako se stalo po loňském úmrtí příjemce prasečího srdce…

Meziročně je ale vidět, že xenotransplantace dělají pořád spíše kroky kupředu, než na opačnou stranu. V příštích jednotkách let tak můžeme být svědky obrovské medicínské revoluce, kdy postupně zmizí problém nedostatku lidských orgánů – a xenotransplantáty se již nebudou dávat jenom lidem mrtvým, ale i těm živým!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.