TLDR: Jaderný pokus z března 1954 měl sílu 15 megatun, ačkoliv měl mít původně skoro třetinou sílu. Jeho „selhání nahoru“ překvapilo celý svět. Zdroj třeba hír.

Silnější, než čekali

Houby prý už rostou, tak mě napadlo vám tu hodit jeden hřib navíc! Jedná se o cvak z (ne)slavného testu Castle Bravo – dnes jej můžeme zařadit za pátou nejsilnější lidmi vyvolanou explozi, a je samože pozadu za šílenou Car-bombou. Nicméně – test Castle Bravo je (zvláště po shlédnutí Oppiho) zajímavá kvůli tomu, že jeho síla vznikla vlivem chyby! Bomba měla být původně skoro třikrát slabší…

Test Castle Bravo proběhl na 1. března 1954 na atolu Bikini na Marshallových ostrovech. Do té doby šlo o ráj nedotčený poslední světovou válkou – takže se lidi samože rozhodli, že to musí změnit!

Zkouška byla jenom součástí větší operace Castle, tedy série termonukleárních experimentů. Castle Bravo však neproběhl podle plánu, což vedlo k nepředvídaným důsledkům, které měly dalekosáhlé dopady na jadernou politiku a mezinárodní vztahy!

Při testu byla použita bomba pod názvem „Shrimp“, která jako palivo využívala deuterid lithný. Bohužel chybné výpočty týkající se výtěžnosti vedly ke katastrofálnímu výsledku. Vědátoři původně předpokládali sílu výbuchu 5-6 megatun – ale k jejich šoku výbuch vyvolal ohromující sílu 15 megatun! To je přibližně 1000krát větší síla než atomové bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945, ale ne, že by vám to něco řeklo (nelžete, nebyli jste tam!).

Silnější, než zamýšlený výbuch nebyl nepříjemný jenom kvůli vědeckému selhání – také v praxi znamenal, že exploze vyprodukovala větší množství radioaktivního spadu, které zavála dále, než byly původní projekce. A původní varování pro veřejnost…

Dalekosáhlé následky

Důsledky testu Castle Bravo tedy přesáhly rámec počáteční exploze. Spad z testu neslavně zasáhl japonskou rybářskou loď Daigo Fukuryū Maru (Pátý šťastný drak) vzdálenou 80 mil. Třiadvacetičlenná posádka a její úlovky byly vystaveny radiaci, což o několik měsíců později vedlo k úmrtí jednoho člena posádky.

Ozářené ryby, které se dostaly na japonský trh, vyvolaly paniku a napjaté americko-japonské vztahy a znamenaly zlom v informovanosti veřejnosti o nebezpečí jaderných zkoušek. I když byl Castle Bravo slabší než zmíněná Car-bomba, byla mnohem více exponována na veřejnosti (metaforicky i doslova).

Důsledky testu zasáhly také Marshallovy ostrovy, jejichž obyvatelé se v důsledku ozáření potýkali se zdravotními problémy, včetně vrozených vad. Přibližně 665 obyvatel Marshallových ostrovů bylo nadměrně vystaveno radiaci, což zanechalo trvalé následky na jejich zdraví a blahobytu. Celkově se odhaduje, že víc než 1000 lidí bylo zasaženo spadem.

To sebou nepřineslo jenom vliv na životy, ale i vliv na kulturu. Zejména Japonci brali Castle Bravo velmi negativně, a výbuch slavně posloužil jako inspirace pro první Godzillu. Nicméně, Japonci zdaleka nebyli jediní, kteří test odsoudili. Vlastně lze říct, že Castle Bravo stál na počátku regulace jaderných testů jako takových.

Vstříc moratoriu

Incident se společností Lucky Dragon a protesty veřejnosti vynesly společnost Castle Bravo do popředí zájmu veřejnosti. Přiměla USA zbavit se části utajení jaderných zkoušek a upozornila na následky radioaktivního spadu. Incident tak upozornil na potenciální dlouhodobé nebezpečí pro životní prostředí a zdraví, které jaderné zkoušky představují.

Vyvolal i celosvětový odpor proti atmosférickým jaderným zkouškám. Indický premiér Džaváharlál Néhrú vyzval k moratoriu na testování mezi USA a Sovětským svazem a upozornil na nebezpečí nekontrolovaného soupeření v jaderném zbrojení. V reakci na rostoucí vliv veřejného mínění zřídila Organizace spojených národů v roce 1955 Vědecký výbor pro účinky atomového záření (UNSCEAR), který měl posoudit účinky vystavení ionizujícímu záření a podat o nich zprávu.

Nechtěný dopad radiační havárie v Castle Bravo nakonec vyvolal změny v politice na mezinárodní úrovni. V roce 1963 podepsaly USA, Velká Británie a Sovětský svaz Smlouvu o omezeném zákazu jaderných zkoušek, která zakazovala jaderné zkoušky v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru.

Ne všichni se moratoriem řídili (dívám se na tebe, Francie), a nevedlo nutně ani ke konci jaderných zbraní (v 80. letech bylo bomb podstatně víc než v letech 60.), ale ukončilo to jaderné testy, jejichž produkty dýchali lidi v jejich okolí. John Wayne a jeho filmový štáb by mohli povídat, kdyby mohli povídat.

Takže nakonec platí, že konec dobrý – všecko dobré. Tedy pokud mávneme rukou nad těmi oběťmi – těm by náš úsudek, že „Castle Bravo byl nakonec prospěšný“, byl zpátky v roce 1954 a následných letech, kdy se u nich vyvinula nádorová onemocnění, tak nějak… houby platný. 

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.