TLDR: I když byly poměrně těžké, musely být zároveň hbité a rychlé. Moderní rekonstrukce trirémy ukázala, že to šlo skloubit. Zdroj třeba hír.

Tenkrát ve starověku

Čas letí jako bláznivý! Ještě dvě milénia a fous staletí nazpět byla triréma špicí námořní technologie, zatímco dnes jde o archaické plavidlo. Ale v těchto horkých časech stojí za to si připomenout, co vlastně trirémy uměly. A není nezajímavé, že to bylo testováno i na moderní kopii dávné lodičky.

Seznamte se s plavidlem Olympias, které je moderní rekonstrukcí antické athénské trirémy – a krásnou ilustrací experimentální archeologie. Vznikla už v letech 1985-1987 a je plná kopií dávných trirémských udělátek.

Práci na lodi v 80. letech vedl Charles Willink a čerpal při tom poznatky z řecké literatury, dějin umění a archeologie nad vodou i pod ní. Finanční prostředky poskytlo rovněž řecké námořnictvo a dárci.

Na špici třeba najdete bronzové příďové beranidlo vážící 200 kg – to bylo ve starověku významným vojenským vynálezem.

Kopie až na výjimky

Až do vynálezu trirémy se většina námořních střetnutí podobala pozemním střetnutím, kdy se lodě používaly jako bojové platformy. Nepřátelské lodě do sebe narážely a svazovaly se, aby se na sebe mohly nalodit s vojáky, kde docházelo k tradičnějšímu boji.

S příchodem trirém bylo ale možné lehčí lodě i potápět nárazem! K tomu ale trirémy musely mít vysokou rychlost i manévrovatelnost, aby lehčí lodě skutečně mohly přemanévrovat a potopit do náruče Neptunovy…

Trirémy byly však také oproti lehčím plavidlům poměrně těžké. Kýl Olympie vznikl z tvrdého dřeva iroko. Když jsme už u konstrukce, zajímavá je také výjimka z pravidla – konstrukce, kterou loďaři z historie raději nereplikovali.

Pro udržení dostatečných ohybových momentů trirémy při její značné délce bylo pod palubou od přídě k zádi namontováno právě napnuté lano hypozomata. Díky nim bylo možné zvýšit tuhost trupu i bez nadbytečné konstrukce. Dnes se tomu v moderním stavitelství říká předpínání.

Hypozomata neboli výztužná lana totiž musela být nahrazena ocelovým lanem, protože z ekonomických důvodů nebylo možné získat lana z přírodních nebo syntetických vláken s přibližně stejným modulem pružnosti jako konopí.

Napětí ocelových lan se měnilo podle toho, jak se trup lodi ohýbal na vlnách, a nevyvíjelo konstantní napětí jako lana z přírodních vláken. To způsobovalo rizikové možnost přetržení lana a ohrožení posádky. Ve starověku s tím museli žít, v moderní éře to bylo ale daleko méně lákavější.

Ostrý test

Přesto nebylo jasné, jaké plavební schopnosti trirémy skutečně měly. Starověcí kronikáři si rádi zapřeháněli, trirémy se moderního věku nedočkali. Nicméně, existence Olympie umožnila vlastnosti otestovat v praxi…

V letech 1987, 1990, 1992 a 1994 prošla Olympia námořními zkouškami, ale tou zřejmě nejvýznamnější pro posouzení schopností starověkých trirém bylo cvičení v roce 1987 s posádkou 170 dobrovolných veslařů a veslařek.

Olympias tehdy dosáhl rychlosti 9 uzlů (17 km/h) a dokázal během jedné minuty provést obrat o 180 stupňů v oblouku ne širším než dvě a půl (2,5) lodní délky. Je možné, že reálné trirémy mohly dosáhnout až 30 km/h, ale toho Olympia nemusela být schopna kvůli vyšší hmotnosti, než jakou měla starověká plavidla.

Testy každopádně ukázaly, že antičtí historikové jako Thukydides nepřeháněli, pokud jde o velmi dobré manévrovací a schopnosti trirem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz