TLDR: Dlouhodobá studie sledující jednu populaci téměř půl století ukazuje, že fyzická výkonnost vrcholí zhruba mezi 26–36 lety. Cvičení to nezastaví, ale umí to výrazně zpomalit. Studie tuna.

Měli jste dneska dobrý den? Všecko klapalo, jak mělo? Pak tu je zpráva, která vám dobrou náladu pokazí! I když máme tendenci si myslet, že fyzický úpadek je problém nastávající až někdy po šedesátce, nová studie argumentuje: nikolivěk.

„Jak se taková věc měří?“

Švédská longitudinální studie SPAF šmírovala několik stovek lidí už od roku 1974 – tedy od 16 let až do důchodu – a mrkala na to, jak se v čase mění síla, vytrvalost a aerobní kapacita. To je zásadní rozdíl oproti běžným studiím, které jen porovnají dvacátníky se šedesátníky. Tady šlo o ty samé lidi měřené po desetiletí, což dává mnohem přesnější obrázek skutečného stárnutí.

Výsledek ukázal, že peak přichází dřív, než si většina lidí vůbec pořídí penzíjko. Aerobní kapacita (VO₂max), tedy schopnost těla využívat kyslík při zátěži, a svalová vytrvalost vrcholí mezi 26 a 36 lety. Poté začíná pomalý, ale setrvalý pokles.

„Na co došli?“

Vědátoři po sečtení a srovnání dat došli k tomu, že svalová vytrvalost a aerobní kapacita klesají nejdřív pomalu (0,3–0,6 % ročně), později rychleji (až 2,5 % ročně). S věkem se navíc zrychluje ztráta svalové hmoty i maximální síly.

Svalová síla má ještě ostřejší křivku – ženy kulminují už kolem 19 let, muži kolem 27. Do 63 let pak ztratili účastníci oproti maximu zhruba 30–48 % fyzické kapacity. To není drobný kosmetický pokles, ale reálný zásah do výkonu i funkční zdatnosti. Z hlediska fyziologie za tím stojí kombinace úbytku svalových vláken, změn v nervosvalové koordinaci i poklesu hormonálních hladin.

„Tak ale věděli jsme, že stárnutí neprospívá tělu?“

Sure, ale právě fakt, že nejde o jednorázové srovnání různých věkových skupin, nýbrž o stejné lidi měřené po desetiletí, dělá z výsledků silný argument. Právě to ukazuje, že běžné průřezové studie úpadek často podceňují, protože nemají typicky stejnou metodiku.

A taky že se muži a ženy v rychlosti úpadku vlastně moc neliší – rozdíl není pohlaví, ale čas. Takže tu asi není nic, co by člověka mohlo uklidnit – snad jen, že podle jiné loňské studie kognitivní peak přichází zřejmě o něco později než ten fyzický, totiž ve 44 letech. Ale i tohle je samože spíše průměr, který může být i někoho dřív (ale jen u několika o fous později).

„Jde to zastavit nebo tak?“

To řešíme asi jenom celou historii! Ale než si začnete googlit heslo „kolagen klouby“ a „rakev cena“, je tu i dobrá zpráva. Fyzická aktivita sice neposune věkový peak, ale výrazně zpomaluje pád. Lidi aktivní už v 16 letech si udrželi vyšší výkonnost po celý život. A i ti, kteří začali cvičit až v dospělosti, si polepšili zhruba o 10 %.

Pravidelný silový i vytrvalostní trénink zpomaluje ztrátu svalové hmoty, podporuje kardiovaskulární zdraví a udržuje metabolickou flexibilitu. Jinými slovy, nezačnete mládnout, ale padáte pomaleji. A v dlouhém horizontu je rozdíl mezi „padám rychle“ a „padám pomalu“ docela zásadní!

Takže dobrá zpráva tu přece jenom je – venku se dělá teplo (možná až příliš, ale to nechme dneska stranou), a tahle práce vám dává ideální motivaci k tomu pohnout zítra víc zadkem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]