TLDR: Testy silných vs. slabých vs. žádných důkazů prokázali, že šimpáci dovedou měnit závěry, když ze slabých důkazů dostanou silnější. Takové chování se (občas…) předpokládalo jen u lidí. Studie tuna.

Lidé se rádi považují za jediné tvory schopné rozumu – ale pokud jste někdy nějakého člověka potkali, pak víte, že pro nás to rozumné chování platí s velkou řádkou „ale”.

Nyní se navíc ukazuje, že když už se občas chováme rozumně, nejsme v tom nejspíše sami. Šimpanzi v Ugandě (a dost možná i jinde) totiž podle všeho dokáží měnit svá přesvědčení, když se ukáže, že jejich původní důkazy byly mylné!

„A to jsme od nich jako nečekali?“

Obecně platí, že dlouho předlouho měli lidi za to, že jiné druhy jsou v podstatě jenom roboti z masa – že neumí uvažovat logicky, ale jednají jenom skrze vrozené instinkty. Hlavním proponentem konceptu „zvířat jako strojů” byl René Descartes, a i když dnes věda ukazuje spíše opak jeho názorů (o tom ještě níž), descartovský náhled na jiné biočichy je dodnes stále vědomě i podvědomě tuze rozšířený…

Tým psycholožky Hanny Schleihauf z Univerzity v Utrechtu proto na opičkách místní rezervace testoval racionalitu celkem v sérii pěti experimentů. Vědátoři v zásadě skrývali kousky jablka do krabic a zjišťovali, jak šimpanzi reagují na různé typy „důkazů“. Obecně pokus rozlišoval tři typy důkazů: Silný důkaz (šimpanz viděl, kam člověk jablko vložil), Slabý důkaz (slyšel chrastění nebo viděl drobky), Žádný důkaz (prostě hádal). 

Šmírování reakcí opičáků v první sadě jednoduchých pokusů ukázalo, že když byla silná indicie první, šimpanz se jí držel. Ale když nejdřív slyšel slabý důkaz (pro prázdnou krabici) a později silnější (pro tu plnou), dokázal změnit názor!

„To působí docela logicky…!

Teprve však začínáme! V pozdějších pokusech experiment také rozlišoval i mezi novou a redundantní informací – a nakonec, když vědátoři opičákovi ukázali, že původní „důkaz“ byl falešný (třeba místo jablka kámen), vědomě odmítl původní domněnku. To už, milí přátelé, racionálnější než většina z vás!

Podle autorů jde o jasný důkaz, že šimpanzi nejsou jen instinktivní biočichové – ale logickými operacemi hlavy dokážou uznat, že se mýlili! Tohle chování, zvané metakognice, znamená přemýšlet o vlastním myšlení. Ukazuje, že šimpanzi nejen vyhodnocují důkazy, ale také posuzují jejich spolehlivost.

Jinými slovy: když zjistí, že „argument“ neobstojí, změní názor – samozřejmě, pro existenci či neexistenci jablek v krabicích je to s důkazy o dost snadnější než při lidském debatování o meritech různých složitějších konceptů…

„Jak stará ta schopnost teda je?“

Vědátoři v téhle studii soudí, že schopnost vážit důkazy a opravovat chybná přesvědčení možná vznikla už u společného předka lidí a šimpanzů před miliony let. To by znamenalo, že základní forma racionality není výlučně lidská, jen jsme ji rozvinuli dál.

Nicméně, vzhledem k tomu, že pokročilejší kognitivní schopnosti se v poslední dekádě nacházejí i jinde než u primátů (od chobotnic po ptáky), nebyl bych šokován, kdyby v budoucnosti další studie popsaly nemlich stejné logické chování i mimo lidi a šimpáky!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]