TLDR: Statistická analýza anatomických prvků populárního otisku zvířete v betonové dlažbě ukazuje s 50% pravděpodobností na veverku popelavou, krysa se neumístila v žádném ze znaků. Studie tuna.

Vypadalo to jako díra po kryse… Interneti ji pojmenovali „Chicago Rat Hole“, lidi k ní nosili květiny, mince i obětiny, stala se turistickou atrakcí. Jenže nová studie v Biology Letters teď tvrdí: všichni jsme se mýlili – nebyla to krysa, ale veverka, která šlápla vedle!

„O tom jsem neslyšel, vo co go?“

Celé to začalo v roce 2024, když komik Winslow Dumaine zveřejnil fotku zvláštního otisku ve starém chicagském chodníku – skoro zcela jistě zanechaného biočichem, který spadl na/do nezatvrdnutého betonu. A internet si z výjevu mohl urvat rodidla! Jenže vědátoři si všimli, že proporce nějak nesedí. A tak se tým z USA rozhodl provést skutečné forenzní vyšetřování betonového zločinu!

Protože původní chodníková deska už byla odstraněna (zřejmě chráněna před dalšími fanoušky), výzkumníci použili 25 fotografií s mincemi pro měřítko a porovnali je s muzeálními exempláři osmi druhů hlodavců. Tým zohlednil rozdíly ve velikosti jednotlivých druhů. Zahrnuli proto do výzkumu vzorky představující širokou škálu velikostí těl, abych předčasně nevyloučili možnost, že tvůrcem stop byl mladý jedinec nebo obzvláště velký dospělý jedinec.

Testovali také jedince obou pohlaví, protože pohlaví tvůrce stop nebylo známo, Pomocí statistické analýzy pak porovnali průměrné velikosti jednotlivých druhů s proporcemi krysí nory, včetně: délky od čenichu k základu ocasu, délky předních končetin, délky třetího prstu, délky zadních tlap, šířky hlavy, šířky základu ocasu a šířky 2,5 cm od základu ocasu…

„Takže krysák neměl žádnou šanci?“

Statistická analýza nakonec ukázala, že nejlépe odpovídají veverka popelavá (50,7 %) a veverka liščí (48 %). Otisk neodpovídal rozměrům krysy v žádném z klíčových anatomických znaků!

Nasvědčuje tomu i prostý podpůrný fakt – beton se lije ve dne, kdy jsou veverky aktivní, zatímco krysy spí a sní o popelnicích. A ten „krysí“ ocásek? To je jen optický klam – veverčí ocasy jsou bez srsti opravdu dost krysoidní, jen si to běžně neuvědomujeme. Chlupy na první pohled huňatých veverčích ocasů nemají dostatečnou tuhost, aby vytvořily hluboké, dobře definované otisky v podkladu. Takže je méně pravděpodobné, že za běžných podmínek zanechají rozeznatelné stopy.

Beton chodníku, který je díky své počáteční plasticitě schopen zachytit otisky, není jaksi ideálním médiem pro zachování detailních biologických rysů, jako jsou chlupy. Beton obvykle tuhne příliš rychle a nemá jemnou strukturu potřebnou k zachycení složitých detailů…

„Z toho asi chleba levnější nebude…“

Autoři studie přiznávají, že jejich studie není nijak převratná, ale popularitu a přístupnost tohoto tématu vnímají jako způsob, jak vzbudit veřejný zájem o vědu a ukázat, že ji lze využít pro jednoduchá zkoumání související s každodenním životem!

„Naším širším cílem je zdůraznit, že vědecké bádání začíná zvědavostí a pozorováním: vlastnostmi, které nejsou výsadou profesionálních vědců, ale jsou přístupné komukoli, kdo má zájem porozumět přírodnímu světu,“ píšou. Osobně bych dodal, že jde i o pěknou popularizaci biočichů žijících v našem městkém prostředí. Nicméně, benefitů je víc. Třeba první nekorespondenční autorka práce Gabby Neves Guilhon zkrátka jinými pracemi, na nichž se podílela, od obnovy biodiverzity v Brazílii po anatomii pánevních kostí různých savců, globální reflexe jaksi nedoznala…

Závěr studie je tedy sice spíš z kategorie „věda pro radost“, ale v duchu Ig Nobelovek má i jistý přesah – třeba nakrásně uka, že věda nezačíná v laboratoři, ale otázkou: proč to sakra vypadá takhle?

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]