TLDR: Průzkum mořského dna odkrytého ledovcem A-84, objevil bijící kolonie starobylých hub a korálů. Oznámení tuna.

Víme víc o povrchu Měsíce než o dnu naší vlastní planety – aspoň tak praví klasické, byť dle mého poněkud zjednodušující tvrzení…

Přesto se v nedávném objevu vědátorů v Antarktidě ukázalo býti platné po všech směrech. Ukázalo totiž, že i pod chladným antarktickým ledovcem to žije jak v pátek v noci na diskošce!

„Co a kde se našlo?“

S průzkumem mořského dna je (oproti třeba povrchu Měsíce, ale podobně jako například u povrchu Venuše) problém – zaclání nám totiž mořská voda! A co víc, občas nám toho zaclání ještě víc než voda; kupříkladu led, jako je tomu v případě polárních oblastí! „Naštěstí“ vycházejí jsou tu lidé, co se zbavují pneumatik pálením, takže polárníci mohou odhazovat svršky, stejně jako póly odhazují i své ledovce!

Na 13. ledna 2025 se tak od ledovcového šelfu George VI., jednoho z mohutných plovoucích ledovců připojených k ledovcovému příkrovu Antarktického poloostrova, odlomila ledová hora jménem A-84. Tenhle přerostlý sněhulák o rozměrech 30×17 km má přibližně plochu odpovídající Praze.

Vědátoři na palubě plavidla Falkor samože okamžitě vyrazili k nově objevenému mořskému dnu, aby s pomocí podvodního robota SuBastian prošmírovali dno, které bylo doposud lidstvu nepřístupné…

„Co tam našli?“

Život! Ve hloubce téměř 230 metrů našli například kolonie mořských hub, sasanek a dalších biočichů, kteří si hověli ve vodách hlavnějších než manželství po 30 letech! Najdete je na cvaku v úvodu článku. Zdá se napříkad, že místní mořské houby rostou velmi pomalu, někdy méně než dva centimetry za rok. Přesto autoři průzkumu odhadují, že daná komunita je stabilní a aktivní již desítky, možná dokonce stovky let! Ale to nebyly jediné objevené druhy…

To vše přinesl bleskový osmidenní průzkum, při němž robot zaplul jako vidle do hnoje až do hloubky 1300 metrů. Nepodařilo se samože prošmejdid všech 500 kilometrů čtverečních, ostatně měli jsme vůbec štěstí, že loď byla náhodou poblíž, když na odlomení A-84 došlo…

Polárníky ale obecně překvapilo, jak významnou biomasu a biodiverzitu ekosystémů spatřili. Předpokládají, že jen tak mimochodem našli i několik nových druhů!

„Jak to tam přežije?“

Abychom byli fér, je nutno dodat, že to není zdaleka poprvé, co došlo na objev ekosystému pod ledem. Máme tak už nějaká tušení, jak a proč se jim tu daří. Běžné hlubokomořské ekosystémy (tj. ty, co nejsou pod ledem) jsou obvykle závislé na živinách, které pomalu klesají z povrchu k mořskému dnu. To ovšem zjevně není příklad antarktických ekosystémů, které jsou po staletí pokryty 150 metrů silnou vrstvou ledu. Nezdá se ani validní, že by byly závislé na hydrotermálních průduších.

Autoři předpokládají, že živiny jim sem proto přenášejí oceánské proudy. Přesný mechanismus, který tyto ekosystémy živí, zatím není znám, daná možnost by ale naznačovala, že antarktický ledovec není taK nepropustný, jak může na první pohled působit…

A to ještě není vše, Horste! Jelikož dnes uvažujeme o tom, že pod masivními ledovcovými slupkami měsíců Europa, Enceladus a jiné, můžou být také vhodné podmínky pro existenci života, průzkumem dna pozemského tak můžeme kupodivu zjistit i víc o tom, jak mohou vypadat i dna dalších světů!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]