TLDR: Stres, růstové faktory – a to, co na nás působí zvenku. Enviromentální faktory byly díky práci srovnávající 21 tisíc dvojčat lépe spojeny s „rizikovými“ geny. Studie tuna.

Představte si dvě děti. Narodí se ve stejný den, mají stejné geny, stejný výraz ve tváři… A přesto v budoucnosti jedno z dvojčat skončí na psychiatrii a druhé na TEDxu! Proč?

Na to, jaké geny vás dělají citlivějšími na prostředí, si fčil posvítila nová práce stalkující geny víc jak 21 tisíc jednovaječných dvojčat!

„Proč je takový problém to zjistit?“

Hledání důvodů se táhne jako turecký med nejen kvůli tomu, že naše tělo je složité jak kamna – ale taky kvůli tomu, že na něj působí ještě složitější vnější faktory. To, jestli jsou hlavní geny, nebo to, jestli se jedno z dvojčat přestěhuje do Hustopeče a začne pít vodu z místní studny v benzenové oblasti, tak bylo velmi dlouho hlavní otázkou úvah a výzkumu…

Říká se tomu nature vs. nurture, čili přeneseně geny (to, s čím se rodíme) vs. prostředí (to, co na nás má vliv po narození). „Výhodou“ takového tématu je, že si za prostředí leckdo může dosadit to, co zrovna podle něj platí za Satanův vynález (wifi, očkování, rock’n’roll). V praxi dnes ale již víme, že taková otázka je do značné míry lichá…

Naše geny totiž mohou být zapínány a vypínány faktory prostředí! Odvěká otázka, co nás formuje víc, má tak šalamounskou odpověď: oboje! To hledání spouštěčů nemocí o to víc komplikuje, ale v zásadě si to lze představit snadno: trauma, stres, nebo jen prostě život jednomu vám rozhodí mozek víc, pokud na to máte ten správný genetický koktejl. A proto jsou užitečná dvojčata!

„OK, co teda zjistili?“

Masivní srovnání ukázalo, že byť mají jednovaječná dvojčata identické geny, jejich rozdílné životní zkušenosti vedou ke značným odlišnostem ve vývoji psychických stavů. Konkrétně tak vědátoři našli konkrétní genetické varianty, které činí některé jedince citlivějšími na stres, traumata nebo sociální vztahy.

Přímé genetické varianty specificky spojené s ADHD nebyly ale detailně rozebrány, protože práce se zaměřovala na psychické stavy a jejich enviromentální spouštěče obecně.

Nicméně, například rozdíly v projevování symptomů deprese byly spojeny s geny ovlivňujícími reakci na stres — a naproti tomu autistické rysy souvisely s geny pro růstové faktory. Jinak řečeno: když dvě identická mimina vyrůstají v odlišném prostředí, jedno může úplně v poho být neurotický startupista a druhé osvícený zahradník s ADHD. A není to vina školy, matky ani 5G věží!

„Takže víme furt prd, ale nyní o prd méně?“

V zásadě. Ani 21 tisíc dvojčat neposkytlo odpovědi ultimátní – ale posunulo nás v echt složitém tématu o fous dál. Prozatím taková srovnání toliko rozšiřují náš náhled na kořeny chorob. Jednou, v dáli za sedmero kopci, by ale tato a další související zjištění mohla vést k tomu, že budeme lépe schopni predikovat rizika těchto stavů, a ještě o pár kopců dál si hoví i možnost jejich cílené kauzální léčby – byť samože některé léčby řešící symptomy již máme, a v praxi mohou v pohodě dostačovat…

Hádám ale, že až dorauí kauzální terapeutika, naše dvě hypotetická dvojčata už nejspíše žádnou léčbu potřebovat nebudou – protože budou přirozeným způsobem prdět do hlíny. Byť hledání kořenů autismu, ADHD a dalších stavů mnozí na Zeměkouli považují za jednoduchou otázku, v reálu bude ještě setsakra dlouho trvat, než se dobereme nejen odpovědí – ale i praktických terapeutik působících přímo na jejich kořeny.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]