TLDR: Svět K2-18b, pravděpodobná vodní superZemě, obsahuje dimethylsulfid – molekulu, u níž momentálně známe jenom vznik skrze procesy životních forem. Jedná se o pravděpodobně nejsilnějšího kandidáta na život mimo Zemi, jaký byl dosud objevem. Oznámení tuna.

Asi jste dneska ráno nevstávali s očekáváním, že najdeme život mimo Zemi, co? A přesně ten jsme ani dnes nenašli. Přesto ale virálně se šířící zprávy o světě K2-18b vypadají vcelku nadějně…

„Vo co v dnešní zprávě go?”

Tato exoplaneta, ležící asi 120 světelných let daleko, je pravděpodobnou oceánskou superZemí nebo mini-Neptunem. Webbův teleskop zde v minulosti detekoval vodní páru a oxid uhličitý – obě sloučeniny mohou, ale nemusejí být spojeny s životem, protože mohou vznikat i abioticky. Nyní je tu ale možná třetí stopa!

S určitou pravděpodobností byl nově detekován také dimethylsulfid (DMS) – sloučenina, která je na Zemi známá pouze jako produkt živých organismů, zejména mořských řas. Což je přesně něco, co bychom čekali od života na oceánské planetě…

„To zní pěkně, v čem je háček?”

Učebnice momentálně furt ještě přepisovat nebudeme. Detekce zatím není potvrzená dalším měřením a může tak stále jít o falešně pozitivní výsledek. A i kdyby se potvrdila, je stále možné, že v prostředí exoplanety může DMS vznikat i abioticky, byť pro to zatím neexistuje známý mechanismus.

Více tedy klasicky napoví čas – další měření, delší pozorování a možná i chemické modelování, které by ukázalo, jestli lze DMS vytvořit i bez života. Autoři stojící za nynějším pozorováním se ale dušují, že by mohli dosáhnout ještě vyšší jistoty detekce DMS. Navzdory všemu jde tedy pravděpodobně o nejvážnějšího kandidáta na mimozemský život, který jsme zatím našli!

„Co by tam mohlo potenciálně žít?”

K2-18b je vodní svět o 2,5 násobku velikosti Země. Možná detekce DMS se slučuje s tím, že by tu mohl být přítomný nějaký typ mikroskopického oceánského planktonu. Nemuselo být jít ale o plankton fotosyntezující – modely planety naznačují, že má zřejmě velmi hustou (na vodík bohatou) atmosféru, obíhá navíc méně svítivého rudého trpaslíka. Předpokládá se tak, že by potenciální místní život byl spíše chemosyntetický, a primárním zdrojem energie by mohly být procesy v atmosféře a/nebo vulkanismus na mořském dně.

Zajímavé také je, že K2-18b obíhá v tzv. obyvatelné zóně rudého trpaslíka – častého typu hvězdy, jejíž výtrysky částic ale zatím životu na podobných planetách moc nenahrávaly. Pokud by se v budoucích letech šance na život u K2-18b stále zvyšovaly (jak bychom detekci opakovali a nenašli abiotický mechanismus vzniku), zvyšovalo by to i šance na život u jiných rudých trpaslíků…

„No a kdy to budeme vědět jistě?”

Pokud je tu život, pak až za dlouzho! I kdybychom potvrdili přítomnost biomarkeru v atmosféře exoplanety, k ověření bychom museli poslat sondu. A i kdybychom někdy urychlili lehkou sondu na desetinu rychlosti světla, k cíli by letěla přes 1000 let – a dalších 120+ let by nám posílala zpět svá data…

Pokud bychom sondu vyslali zítra, nevěděli bychom o statusu K2-18b někdy do roku 3422 našeho letopočtu. Takže pokud jste právě doobědvali předsváteční řízek, a vaše šance na metuzalémský věk tak nejsou vysoké, asi se budete muset spokojit s tím, že o moc víc než „možná“, „hypoteticky“ a „kandidátsky“ toho o životě na K2-18b v dohledné době nezjistíme!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]