TLDR: Naše technosignatury jsou relativně slabé a relativně viditelné jenom někde. Za dobu existence průmyslové civilizace daleko nedorazily, a zdá se, že v zasaženém okolí jinou civilizaci nevidíme. Je ale logické předpokládat, že mimozemské sondy mohou být dávno na našem kosmické dvorečku… Zdroje třeba hír.

Všichni to dobře známe – užíváte si svých běžných životních trampot, když v tom se nebesa rozestoupí a nad vaší vesnicí zaparkuje ufounská mateřská loď! Ať z ní následně vylezou tripodu, naprší xenomorfi anebo prostě jen kostelní věž sesmahne „laserový“ paprsek, výsledek dokáže pokazit celý den!

Aby na takovou apokalypsu ale došlo, musejí vás ufouni nejprve najít – pojďme si proto říct, co vše z nás mohou a nemohou vidět…

Můžou nás slyšet?

Zatímco létání na jiné planety (ať už sond či celých lodí) patří zatím do říše podobných snů, jako je noční můra výše, poměrně dobře můžeme jiné exoplanety vidět díky různému typu kosmického záření. Záření viditelného světla (našeho či slunečního svitu procházejícího atmosférou Země), ale i radiové signály dost dobře nezastavíme – zároveň s mnoha metodami pozorování souvisí řada limitací, které na první pohled (ba dum tss) nemusejí být znát.

Tak třeba ty radiové signály. Obecně platí, že rádiové vysílání Země s rostoucí vzdáleností značně slábne, takže detekce je stále obtížnější. Dnešní signály jsou také mnohem slabší než ty v první polovině 20. století. Signály z moderních mobilních věží a zařízení s nízkým výkonem by tak zřejmě byly detekovatelné pouze do vzdálenosti několika světelných let. A to je v kosmickém měřítku velmi, velmi málo.

No jo, ale co ty starší? Do roku 2300 dosáhnou tyhle ranné pokusy víc než 1 000 blízkých hvězd. Pokud některá z těchto hvězd hostí inteligentní život s dostatečně citlivou technikou, mohla již zachytit ranné civilizační signály. I pokud by je neuměli rozluštit anebo by byly již příliš degradované, mohly by ukázat směr, ze kterého přilétly. Čím dále půjdeme, tím slabší však i tyto signály budou – v galaxii o 100 miliardách hvězd je tisícovka pořád relativně menší počet.

Je-li tedy jiná civilizace relativně málo častým & relativně vzdáleným jevem, a dělit nás mohou statisíce světelných let (jak to nyní vypadá, protože jinak bychom my zase viděli už je), naše radiové signály se z jejich pohledu ztratí v šumu zbytku vesmíru.

Můžou nás vidět?

Dalším možným způsobem, jak mohou mimozemšťané Zemi detekovat, je pozorování naší planety při jejím přechodu před Sluncem – to je metoda, kterou používáme k detekci exoplanet ve vzdálených slunečních soustavách. Kalkulace naznačují, že téměř 2 000 hvězd ve vzdálenosti 300 světelných let od Země by mohlo mít jasný výhled na takový tranzit.

Analýzou slunečního světla, které během těchto tranzitů prochází zemskou atmosférou, by mimozemští pozorovatelé mohli zjistit chemické znaky, jako je kyslík, dusík a vodní pára, které by mohly naznačovat přítomnost života. Nejde však jen o základní stavební kameny života, které by mohly být viditelné. Znečišťující látky v zemské atmosféře, jako je oxid dusičitý– vedlejší produkt průmyslové činnosti – by mohly odhalit přítomnost vyspělé civilizace.

Tranzitní metoda funguje ale jenom v určitých vektorech – ufounský pozorovatel musí jaksi ležet v podobné rovině ekliptiky, v jaké kolem Slunce obíhá Země. Mezi současnými 1 700 blízkými hvězdami je přitom jenom 7 známých hostitelů exoplanet, které mohou snadno pozorovat tranzit Země. To šance na náhodnou detekci ufouny značně snižuje.

Nemusí tomu tak vydržet nafurt. Pokud bude náš urbanismus pokračovat, mohla by se do roku 2150 záře městských světel stát majákem pro mimozemské astronomy s pokročilými teleskopy. I to je samozřejmě spekulativní, ale tím bychom už článek dostávali hodně do sfér Problému tří těles.

Můžou být tu?

Existuje ještě jedna spekulativní možnost nad povahou kosmických civilizací – že jsou dávno tady. Nemusíme se nacházet nutně v hájemství Akt X. Možnost, že v okolí Země může být nějaký aktivní mimozemský artefakt, je běžným tématem SETI výzkumu. Dosud jsme nic takového neobjevili – najít malou sondu je však daleko složitější než spatřit projevy civilizace.

V takovém případě by hranice detekce naší civilizace byla logicky daleko nižší než výše – případná sondička by mohla relativně snadno zachytit naše radiové signály, dovtípit se, odkud přišly, a podat report zpátky domů. Pro podobný scénář hraje skutečnost, že lidstvu stačilo na vývoj od lovců-sběračů do kosmické civilizace jenom asi 10 000 let. Z hlediska kosmických vzdáleností je tedy buďto pravděpodobné, že nás jiná civilizace dávno mohla navštívit (a nechat tu nějaký svůj maják), nebo tu nikdy nebyla… A nejspíše ani nikdy v dohledné geologické době ani nebude.

Jak daleko jsou, a čím nás mohou pozorovat, logicky rozhoduje o výsledcích různých scénářů této úvahy. Mimozemské civilizace se stometrovými vesmírnými dalekohledy – mnohem vyspělejšími než naše současná technologie – by nás mohly zmerčit již nyní. Čím dál ale hypotetická jiná civilizace leží, tím těžší to mít bude – a tím více máme (kvůli limitu rychlosti světla) času na další rozvoj…

A tak třeba i přípravu na to, abychom nebyli tak snadný cíl, jak je v hollywoodských bijácích typicky zvykem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]