TLDR: V místě, které zřejmě bylo dávným jezerním dnem na Marsu, byly zjištěny řetězce o délce až desítek atomů uhlíku. Mohly vzniknout ovšem i abioticky. Studie tuna.

Už skoro 13 let drandí po povrchu – a fčil učinil objev, který dál rozšiřuje šance na existenci dávného marťanského života! Našel totiž dlouhé uhlíkové řetězce – ne, ani ty nejsou neprůstřelným důkazem dávného (či současného) života, ale zvyšují šanci na nalezení důkazů jednoznačnějších!

„Takže ty řetězy můžou vzniknout jen působením života?”

To zas ne. Jako všechny potenciální důkazy života, jsou jenom, ehm, potenciální. Sloučeniny mohly tedy vzniknout neživými procesy – ale samotný fakt, že vůbec na Rudé planetě existují, dokazuje schopnost vozítka identifikovat na povrchu Marsu dlouhé organické molekuly staré jako Metuzalém…

Výzkum na datech z roveru vedla analytická chemička Caroline Freissinetová z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS). Přítomnost křehkých lineárních molekul 3,7 miliardy let po jejich vzniku naznačuje, že pokud se na Marsu někdy před miliardami let (v době, kdy se na Zemi objevil život) objevil život, mohly by být chemické stopy tohoto dávného života přítomny i dnes!

„Jak známe stáří těch molekul?”

Sloučeniny samozřejmě nenesou napsáno datum vzniku, jejich věk ale se dá odhadnout z místa, kde byly objeveny. Curiosity šmíruje sedimenty – usazeniny – v kráteru Gale, jehož dno zřejmě kdysi zdobila voda. Už dříve tak našla různé jiné sloučeniny obsahující chlor a síru a dusičnany, které by mohly být indikátory života. Vždy ale samozřejmě i s tím, že daná látka může vzniknout i neživě.

Nynější uhlíkaté řetězce byly nalezeny v jednom takovém vrtu do ložiska bahnitého kamene. Přítomnost sloučenin ukázala plynová chromatografie s hmotnostní spektroskopií – k určení věku pak vědátoři analyzovali poměr stabilních izotopů v dané vrstvě sedimentu. Poměry mohou naznačit, kdy se přibližně usadily. Kromě toho vzali v úvahu geologický kontext vzorků – horninové vrstvy v kráteru Gale, jejichž stáří se odhaduje na přibližně 3,5 miliardy let.

„Jak detekovali ty dlouhé řetězce?“

To je… složitější. Původně experiment hledal stopy aminokyselin, ale namísto nich vzorek uvolnil malé množství dekanu, undekanu a dodekanu. Ty se mohly během zahřívání oddělit od větších molekul – našich dlouhých řetězců z názvu článku. Teprve zpětným stopováním, z jakých struktur mohly pocházet, popsali vědátoři jejich zdroje jako mastné kyseliny undekanové, kyseliny dodekanové a kyseliny tridekanové.

To pak ovšem ověřili i v laboratoři, když kyselinu undekanovou přimíchali do jílu podobného Marsu a provedli experiment podobný tomu na palubě roveru. Po zahřátí se z kyseliny undekanové uvolnil dekan, jak se předpokládalo. Není to tedy tak, že by přímo ty řetězce viděli v mikroskopu. Ale zároveň existuje dobrý důvod se domnívat, že ve vzorku byly přítomny.

„Tak ale možné podobné sajrajty tam našla sonda i dřív…“

Curiosity již dříve objevila na Marsu malé, jednoduché organické molekuly, ale nález těchto větších sloučenin je první svého druhu. Zajímavý je počet atomů uhlíku, které tvoří předpokládané mastné kyseliny ve vzorku. Páteř každé mastné kyseliny tvoří dlouhý přímý řetězec o 11 až 13 uhlících, v závislosti na molekule. Nebiologické procesy obvykle vytvářejí kratší mastné kyseliny – s méně než 12 uhlíky.

Každopádně i podle autorů existuje velká pravděpodobnost, že dané řetězce byly „postaveny“ z jednodušších molekul, jako je vodík a oxid uhelnatý, tedy bez podpory živého organismu. Přesto je lákavé uvažovat o dalších možnostech, včetně rozpadu ještě složitějších sloučenin, které mohou být známkami biologie.

Na detekci delší řetězců nejsou přímo přístroje sondy navržené, takže u uvažování taky zůstane – Curiosity i její sesterská sonda Perseverance budou po povrchu Rudé planety ještě nějaký čas drandit, než dostaneme šanci vrátit vzorky Marsu na Zemi pro detailnější analýzu, či než se k nim přímo připojí biologové z masa a kostí. Když nic jiného, nynější studie ukazují, kde budou jednou pro jasnější důkazy vrtat i astronauti!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org