TLDR: Před rozmachem lednic a znalosti pasterizace byly uchovávány tekutiny čerstvé různými nápaditými způsoby, jako je přidání žab nebo stříbra. Současný pohled na tyto folklórní způsoby prevence růstu bakterií by nám mohly v budoucnu pomoci s bojem proti rezistentním kmenům bakterií. Studie tu a tuna.

„Číšníku, v mém mlíku není žába! Co jste to za podnik?” Tohle byste mohli hypoteticky slyšet v Rusku před rozšířením moderních způsobů pro uchovávání čerstvého mléka, jako jsou lednice nebo pasterizace. 

Ačkoliv nejlogičtějším analogem ledniček u potravin byly chladné sklepy + konzervování (zavařování, uzení) potravin, popřípadě v zimě i sběr ledu, v případě tekutin se objevily i exotičtější koncepty, jak ledničky zastoupit…

Agresivní prostředí si žádá agresivní nátěr

V ruských a finských odlehlých vesnicích údajně dlouho panovala tradice přidávání žab do mléka. Mělo to prodloužit jejich životnost (toho mléka, těch žab spíš jakože ne). V Rusku existuje také několik mytologických žabích bytostí spojovaných s vytrvalostí. Například bytost zvaná Babushka-Lyagushka-Shakusha, volně přeložitelná jako Babka-skákající-žabka. Jde o kouzelnou žábu koupající se v mléce. Před více než deseti lety ale vědátoři přišli na to, že házet žáby do mléka není až tak blbý nápad, jak na první pohled zní…

Zatímco představami, jak někdo přišel na to, že by žáby mohly držet mléko čerstvé ve středověku či dříve se nyní můžeme pouze bavit, vědátoři z vědeckých pracovišť v Rusku, Finsku a Švédsku dodali data, proč v tom tehdejší venkované nejspíše pokračovali.

Žáby dýchají skrz kůži, která proto musí být stále mokrá a hlavně tenká. A tenká kůže je vítaná příležitost pro nezvané hosty – viry, bakterie nebo plísně. Žáby tedy vylučují sekret obsahující spousty antimikrobiálních látek. A právě na tento sliz (konkrétně ze skokana hnědého; Rana temporariase) vědátoři zaměřili. Pomocí složitých detekčních metod jako je hmotnostní spektrometrie nalezli 76 peptidů. Mezi nimi i desítky zbrusu nových, které nikdo neznal. 

Nalít a zničit

Mix těchto peptidů pak nalili na dva nic netušící druhy bakterií, Staphylococcus aureus a Salmonella enterica. Pak sledovali, co to s nimi provede. Tyto dvě potvory, která si dost často dělají hotely z našich těl vybrali na základě příslušnosti ke dvěma hlavním typům bakterií – gramnegativních a grampozitivních). V nižší koncentraci peptidů (0.01 mg/mL) bakterie v jedné fázi rostly pomaleji, peptidy v koncentraci 0.03 mg/mL už dokázaly zastavit růst zcela úplně!

Peptidy pak z mixu vytahali a našli jeden extra efektivní – brevinin 1Tb. Čistý dokázal kompletně zabránit růstu Stafylokoka už v krásně nízkých koncentracích 0.015 mg/mL. Od doby tohoto objevu brzy uběhne patnáct let. Celou dobu se snaží vědátoři peptid využít pro lékařské použití. Můžeme uronit slzičku nad dlouhým trváním takového procesu.

Ale zase se můžeme těšit z představy, že takových látek se nyní testuje po světě kopec a postupem času nám tyto nově objevené (byť našimi předky staletí používané) peptidy nakonec můžou skončit v našich pajšlech při nějaké budoucí pandemii rezistentních bakterií.

[Filip Šlapal, LL]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]