TLDR: Analýza a modelování možných vývojů atmosféry Venuše naznačilo, že zdejší (možný) vulkanismus produkuje minimum vodních par. Takže nitro Venuše je suché. Takže tu nikdy nebyly tekuté oceány. Takže nejspíše začínala jako horký svět již od počátku! Studie tuna.

Máte rádi teplotu 500 °C a tlak 90 atmosfér? Koupete se s oblibou v kyselině sírové? Že ani jedna z těchle věcí není vaše oblíbená kratochvíle? To je dobře, protože by vám byla osudná! Stejně tak, jako by vám byla osudná procházka po povrchu dnešní Venuše!

Byť je dnes Venuše místem, kam by Satan mohl jezdit na dovolenou, již po půlstoletí koluje i možnost, že tuto podobu Venuše neměla vždy. Co když začínala jako planeta podobná Zemi – a teprve postupně se tu dočista vymkl z kontroly skleníkový efekt? V takovém případě by Venuše mohla být varováním i pro nás, pozemšťany!

Jako mnoha krásným příběhům i tomuto ovšem ubírá trochu na kráse skutečnost, že se to takto v minulosti zřejmě nestalo…

Parní svět

Došli k tomu alespoň vědátoři pod vedením astronomy Terezy Constantiny z Cambridge. Výpočtem současné rychlosti destrukce vody, oxidu uhličitého a sulfidu uhličitého v atmosféře, autoři ukázali, že nitro Venuše je suché jak tradiční britský humor. To ovšem zároveň naznačuje, že v době, kdy povrch Venuše majoritně ztuhl, měla dlouho suchý povrch. Nikdy tu zřejmě nebyly oceány tak, jako na dávné i dnešní Zemi!

Jedná se sice jen o model (bohužel nikdo přes noc nepostavil kosmolet, kterým by z Venuše přitáhl nová data), ale stojí na reálných jevech: interakci vody, oxidu uhličitého a sirouhlíku v atmosféře Venuše a rychlostí jejich rozpadu. Byť uvažujeme o atmosféře jako o něčem trvalém, tyhle molekuly musí být neustále doplňovány vulkanickým odplyňováním, aby se udržela stabilní atmosféra.

Na Zemi tvoří vodní pára až 78 % vulkanických plynů, protože nitro naší planety je stále velmi vlhké. Sopečné plyny na Venuši jsou ale podle (nepřímých, ale sáhodlouze komplikovaných srovnání různých poměrů mezi různými dalšími sopečnými plyny na Zemi vs Venuši) dnes tvořeny maximálně 6 % vodní páry. Z toho se zdá, že nitro Venuše je velmi suché. A z toho se obratem zdá, že na povrchu nejen dnes, ale ani nikdy dřív nebyly tekuté oceány.

Jasně, je to projekce – jenže je to taky v souladu s pozorováním povrchu. Na Zemi i Marsu vidíme následky vodní eroze – koryta řez, lokality jezer, byť v případě Marsu třeba již vyschlé. Na Venuši ale nic takového nevidíme. A je to taky mimochodem i v souladu s předchozí prací, která využívala modelování ke studiu rané atmosféry Venuše!

Venuše alternativní

To neznamená, že by na Venuši nikdy nemohla být přítomna voda! Dost možná měla Venuše velmi podobné podmínky zásobováním vodou jako Země a Mars – jenom se nezdá, že by tu ona voda získala podobu tekutých oceánu na povrchu (či pod ním). Spíše to vypadá, že se voda na Venuši již od počátku nacházela v atmosféře v podobě vodních par…

Během miliard let by tato atmosférická pára prošla fotodisociací, při níž by se molekuly vody rozpadly na vodík a kyslík – následně lehčí vodík by postupně unikl do řiti. Šance na jejich opětovné spojení tím byla ta tam a Venuše, která začala jako suchý skleník, se postupně měnila stále blíž k suchému hořícímu skleníku! Proč přesně voda na Venuši nezkondenzovala, jasné není – ale k podobnému vývoji mohly nahrát vyšší počáteční teploty mladé Venuše vs mladé Země, snad vlivem vyšší blízkosti Slunci!

Což može působit depresivně, ale je to fskutečnosti zajímavé – Venuše by totiž v takovém případě následovala zcela jinou trajektorii než Země a pravděpodobně i Mars. Znáte přitom již i některé pravděpodobné analogické exoplanety, které jako „horké skleníky“ působí dojmem možné dřívější Venuše. Tenhle model by tak mohl zabít dvě mouchy jednou ranou.

Vale pro život?

A dokonce ani podmínky horkého skleníku nemusejí ale nutně znamenat, že na Venuši nevznikl život! Stále mohl směřovat po trajektorii odlišné té na Zemi – a teoreticky je také možné (byť to již působí méně pravděpodobně), že mohl dodnes přežít ve formě mikrobů v atmosféře. Oba tyto scénáře jsou ale momentálně podstatně hypotetičtější, než kdyby tu došlo na vznik scénáře nám známého ze Země. Tedy vznik kapalných oceánů.

Jednak tak studie dává novou šanci postavit určitou kategorii exoplanet s analogickými podmínkami mimo zájem hledání života. Ale pokud by jednou detailní prozkoumávání Venuše odhalilo nějaké biočichy, hnedle by to znamenalo novou šanci i pro jednu kategorii cizích, vzdálených a žhavých exosvětů!

A v neposlední řadě práce kopla do rozkroku i náš vlastní antropocentrismus. Není šokantní, že jsme automaticky uvažovali, zdali na tom Venuše nebyla stejně jako my – jenže ona na tom zjevně mohla být již od počátku dočista jinak! Což nám dává i naději, že podobně bestiální skleníkový efekt by se mohl Zemi v budoucnu snad vyhnout. Ale o takovém bezbřehém spekulování zase jindy…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]