TLDR: Slapové zahřívání Jupiteru vytváří na Io jen rozptýlené magmatické komory, nikoliv celý oceán rozžhavených hornin. Znamená to i méně energie u jiných měsíců. Studie tuna.

Jo, dneska se podíváme na Io! Tenhle měsíc Jupitera možná znáte jako čestného bronzového držitele medaile za Nejpekelnější místo ve Sluneční soustavě – na nevelkém povrchu Io, spečeném jak prvotřídní lasagne, burácí totiž zhruba 400 sopek!

Skoro po půlstoletí proto bylo bráno jako pravděpodobné, že pod povrchem Io kvasí žhavý oceán magnatu – jenže chyba lávky! Nejnovější data sondy Juno a jejich analýza naznačují, že ani olbřímí gravitace Jupiteru pod povrchem Io nehnětne víc, než několik lokalizovaných částí povrchu…

Nečekaný objev

Joviální (což je významně slovo pro „jupiterský“, ale fakt i zdroj našeho slova „žoviální“) měsíc Io je vůbec nejaktivější těleso ve Sluneční soustavě – o byť ho již v roce 1610 šmíroval Galileo, o zdejším vybuřování víme teprve od roku 1979. Právě tehdy totiž vědátorka Linda Morabito z JPL jako první v přenosu sondy uzřela nejenom barevný povrch měsíce, ale především přímo zachycenou sopečnou erupci!

Jelikož Io je velké zhruba jako náš Měsíc, tedy přibližně jako čtvrtina Země, nečekalo se, že takto drobný objekt mohl mít ještě dost vnitřního tepla pro vulkanické projevy. Právě skrze Io ale věda přišla na stopu vlivu slapových sil na nitra měsíců velkých planet. Může za to především gravitace Jupitera, která masíruje nitro Io (a v menší míře i Enceladu či Ganymedu…), čímž jevem slapového ohřevu generuje teplo, čímž generuje vulkanismus…

Ale moment, je také možné, že jste kdysi slyšeli i o vulkanismu jinde – na Europě či Enceladu třebas? To je však tzv. kryovulkanismus, kdy teplo pod povrchem zahřívá vodu (kapalnou či ledovou), vyvolává tak expanzi a tedy i projevy na povrchu. Tento kryovulkanismus vyžaduje výrazně méně tepla/energie, než silikátový vulkanismus známý ze Země – a z Io – při němž se již taví křemičitany!

I méně je více

Od objevu na Io nás však kolektivně více zajímaly podmínky na jiných měsících, které méně vypadají jako Satanova koupelna – v hledáčku byla zejména známější Europa, na níž masáž Jupiteru nevytváří přílišné peklo, ale stačí akorát na generování tekutého vodního oceánu pod povrchem. Podobné světy jsme později našli i kolem Saturnu, ale to už bychom zabíhali… Každopádně právě kvůli pozornosti upředené na Europu leželo šmírování Io tak trochu ladem.

To však přestalo nyní platit. Na základě cvaků pořízených sondou Juno, gravitačních měření i historických údajů o slapových deformacích Io teď mezinárodní tým vědátorů zjistil, že sopky na Io jsou poháněny jenom „rozptýlenými magmatickými komorami“ v jinak pevném plášti. Jinými slovy, žádný oceán magmatu na Io zřejmě není – namísto něj jsou v pevném plášti toliko občasné „pramínky“ roztavených hornin…

Jako obvykle je to výsledek modelů, nikoliv toho, že by Juno rozkrájela Io laserovými paprsky. Autoři ale míní, že pokud by slapový ohřev vytvářel víc než občasné sloupy magmatu, musel by povrch měsíce vypadat také mnohem, mnohem brutálněji než nyní! Deformace na povrchu měsíce zkrátka nejsou tak rozsáhlé, aby odpovídaly tomu, co bychom očekávali při skutečně roztaveném povrchu!

„No tak víme, že na Io není tak hrozně, jak mohlo být, to je toho…“

Nejde jenom o to – znamená to především, že slapový ohřev v nitru Io negeneruje zase takové teplo, jako jsme donedávna mysleli, že tam generuje! Vzhledem k tomu, že slapový ohřev je odpovědný zřejmě i za velkou (možná majoritní?) část tepla u Europy či Enceladu, kalibrace odhadů u Io se nám hodí i pro jiné, tekutější a potenciálně-obyvatelnější měsíčky!

Nakonec, není ani vyloučitelné, že vliv slapového ohřevu může být naopak přeceňovaný. Jelikož dnes už předpokládáme, že i Pluto (které u sebe nemá planetu) nebo Cerera (která u sebe má ani měsíček!) mají či měly nějakou míru kryovulkanismu, je zjevné, že nějakou roli bude hrát i přirozený rozpad radioaktivních prvků a ohřev z něj…

Co je ale významnější, můžeme pochopit jenom při podobných srovnávačkách, jaké se nyní dočkal žhavý jupiterský měsíc – výprava do nitra Io nám tak může říct víc o mnoha nenápadnějších a méně pekelných tělesech, jo?!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]