TLDR: Analýza největší databáze fosilií lidských lebek a lebek našich předků naznačila, že naše inteligence nerostla kupředu během prudkých změn, ale jenom postupným zlepšováním. Studie tuna.

Lidská evoluční cesta za planetární dominancí je často líčena jako série dramatických skoků – tu náhlá jiskra geniality, tamhle převratná adaptace! Až by z toho dnešní čtenář/pisatel mohl být smuten, protože má pocit, že na tom není rapidně lépe nežli jeho či její předci…

Jenže nový výzkum evoluce lidského mozku ukazuje poněkud jiný obraz: spíše než rychlé přískoky hrál roli ve vývoji mozku stabilní, postupný rozvoj inteligence v průběhu milionů let…

Zahradničení, nikoliv snadný výdělek

Studium evoluce naší inteligence je složité, protože jaksi nemáme stroj času. Nelze se vrátit v čase o statisíce či miliony let nazpět a dát hominidům kognitivní test. Můžeme tedy usuzovat na jejich inteligenci buďto z jejich artefaktů (takže najdeme-li často spálené dřevo v jejich sídlišti, nejspíše to ukazuje na práci s ohněm), nebo z proměň jejich lebky (takže pokud se zvětšuje prostor pro mozek, asi se zvětšuje i mozek).

Žádný z těchto přístupů není dokonalý, ale co v reálu je? S plným vědomím možných protiargumentů, že velikost není vše (protože záleží i na počtu neuronů a spojeních mezi nimi, duh!), se proto počastujme dnešní prací.

Vědátoři pod bičem Chrise Vendittiho z univerzity v Readingu analyzovali pro své závěry největší databázi fosilií lidských lebek a lebek předků, jaká kdy byla sestavena. A výsledky kopou mezi nohy teorii rychlých přískoků!

My vs. oni

Což samozřejmě neznamená, že nedošlo na změny. Zejména platí, že tempo rozšiřování mozku se zrychlilo po vzniku druhu Homo heidelbergensis před 800 000 až 900 000 lety – a to vytvořilo předpoklady pro větší a složitější mozky moderních lidí.

Dalším vykutáleným závěrem byl objev rychlého růstu mozku u Homo neanderthalensis. Ten je často zobrazován jako méně přizpůsobivý než moderní člověk. Mozky neandertálců se zvětšovaly rychleji než mozky všech ostatních lidských druhů – včetně toho našeho!

Pomalý postup vývoje je možná nudně znějící, ale v závěru vlastně optimističtější scénář. Teorie rychlých přískoků totiž zároveň počítala s tím, že na rapidní růst došlo až po dominantním zmizení staršího lidského druhu.

Dobrá zpráva?

Zdá se ale namísto toho, že evoluční změny ve velikosti mozku nevyžadovaly katastrofické události nebo plošné nahrazení jednoho druhu druhým. Namísto toho mohly postupné adaptace způsobit pomalé, ale stálé zlepšování kognitivních schopností.

Především ale práce dává ťafku dřívějším předpokladům o ostrých hranicích mezi druhy. Zdá se, že lidská evoluce není ani tak příběhem jasně vymezených kategorií, ale spíše nepřetržitého toku změn – což je myšlenka, která mění způsob, jakým přemýšlíme o sobě a svých předcích! A dává šanci každému průměrnému člověkovi, že na tom možná není tak zle – alespoň pokud je na tom o fous lépe než jeho minulá generace!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]