TLDR: Malý měsíc Uranu mohl ukrývat obří podpovrchový oceán. Dávno již zamrzl, malá část vody y zde však stále mohla přežívat v tekuté podobě. Studie tuna.  

Jste náležitě hydratování? Pokud ne, možná váš krk svlaží možná identifikace dalšího měsíce Sluneční soustavy, který by mohl hostit pod povrchem tekutou vodu!

Měla by jím být Miranda obíhající planetu Uran – svět často skloňovaný v anglosféře pro své žertovně pochopitelné, v češtině bohužel nefungující pojmenování (alespoň pokud se kolektivně nerozhodneme Uran přejmenoval na Tváprdel). Nová práce však na možnou přítomnost vody soudí z poměrně staré porce dat…

Vzpomínka na Voyager

Uran byl v průběhu dosavadní kosmonautiky totiž navštíven jedinou sondou. V roce 1986 kolem něj prolétl Voyager 2, který při tom získal i dosud nepřekonané záběry jeho měsíců. Miranda mezi nimi rozhodně vynikala již tehdy.

Její jižní polokoule (jediná část, kterou jsme viděli) totiž vypadá jako koherentně jako tvář Dannyho Treja či Josefa Kemra. Povrch měsíce je tvořen změtí rýhovaného terénu rozčtvrceného drsnými jizvami a krátery. Většina vědců předpokládá, že tyto bizarní struktury jsou výsledkem slapových sil a zahřívání uvnitř měsíce.

Mohlo takové ohřívání ale zatopit i pod kotlíkem vody? Caleb Strom a jeho kolegové se v nové práci znovu mrkli na cvaky Voyageru 2 ve snaze pokusit se zpětným inženýrstvím povrchových rysů vysvětlit, jaká by musela být vnitřní struktura měsíce, aby se mohla utvářet geologie měsíce v reakci na slapové síly.

A závěry jste nejspíše už pochopili!

Měsíček Česko

Po zmapování povrchových rysů vyvinuli vědátoři počítačový model, který otestoval několik možných struktur nitra Měsíce a porovnal předpovězené vzorce napětí se skutečnou geologií povrchu. Nejlepší shodu měla přitom simulace ve scénáři, který zároveň postuloval existenci obřího oceánu pod ledovým povrchem Mirandy… před přibližně 100-500 miliony let.

Ten by měl podle simulace hloubku kolem 100 km, ale od vnějšího vesmíru by jej ukrýval povrchový ledovce o tloušťce 30 km. Vzhledem k tomu, že Miranda má průměr jen 471 kilometrů, oceán by vyplnil téměř polovinu celého světa! Existence oceánu u takovéhoto piditělesa se vůbec neočekávala! Ostatně považte, že průměr Mirandy je skoro stejný jako vzdušná čára z Aše do Návsí – což na kosmické těleso věru není mnoho.

To je však zřejmě také důvod, proč oceán již majoritně zamrzl – a při tom vytvořil povrch koherentní jako nanuk, který po dlouhé letní cestě z obchodu hodíte zas do mrazáku. Vědátoři se domnívají, že oceán vznikl jako produkt slapových sil mezi Mirandou a okolními měsíci. Ty mohou být navíc zesíleny orbitálními rezonancemi – při té jsou doby oběhu různých těles v poměru malých celých čísel. Čili to, že mezi např. orbitami Jupiteru vůči Saturnu je poměr 2:5.

Miranda a okolní měsíce nejspíše takovou vzdálenost do určitého okamžiku měly – a z výsledku těžila Miranda značné teplo!

A to je konec, přátelé

V nějakém bodě se ale orbitální balet měsíců desynchronizoval, což zpomalilo proces ohřívání. Nitro Mirandy začalo chladnout, a to se projevilo i na jejím povrchu. Tým stojící za nynější práci se přesto domnívá, že oceán nezamrzl zcela – pak by totiž povrch měsíce vypadal ještě brutálněji! Nelze tedy zatím ani vyloučit to, že v nitru malého měsíce se ukrývají šance na vznik života…

Na druhou stranu, pokud si zahraju i na Cthulhuho advokáta, je taky třeba zároveň mít na paměti, že většina vodních měsíců naší soustavy je zatím detailněji neprozkoumaná. U některých, jako Encelada či Europa, můžeme detekovat výtrysky vody nad povrchem, u zbylých na přítomnost vody usuzujeme z méně přímých důkazů. Může jít o výpočet vnitřní hustoty, ale také jenom geologické struktury na povrchu…

Ještě bych tedy nekupoval akcie Vodáren Miranda, protože další úvahy a objevy mohou také odhalit jiný původ těchto formací. Vědátoři a vědátorky samozřejmě obvykle dobře vědí, jaké limitace jejich studie mají. Čili: že nejde o definitivní důkaz vody, ale jenom možný náznak. Titulky či pozornost čtenářů ale takové nuance již zachytit nemusí.

Přesto se zdá být pravděpodobné, že až se lidstvo konečně rozhodne vystoupit ze své pozemské kolébky, ve vesmíru bude plno dalších míst, kde bude moct svlažit své vyprahlé hrdlo – a podobně jako zvířátka, která se bumbajíce potkávají u rybníka, i my tak najdeme nové kosmické kamarády!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je hatemail@vedator.org