TLDR: Kamenné oblázky s dírou uprostřed pro „nápravu“ mohly před 12 000 lety v oblasti Galilejského jezera sloužit pro tvorbu korálků – jde také o příklad toho, jak se postupně piloval vynález jménem kolo! Studie tuna.

Honem – jaká je nejpokročilejší technologie, která vás napadne? Kvantový počítač? Nadsvětelný pohon?? Sexboti??? Správnou odpovědí je, že záleží na dobovém kontextu!

Oheň, jazyk, kolo – vynálezy, které dnes v kosmickém věku bereme za triviální samozřejmost, musel kdosi kdysi usilovně objevovat, testovat, zkrátka vynalézat! Jak to mohlo vypadat, a že to pro lidi zdaleka nemuselo být tak banální, popisuje i nová studie ukazující vývoj „rotačních technologií“ v blízkosti Galilejského jezera.

Okolo kola

Aby bylo jasno, podobně jako v případě zemědělství bylo i kolo nejspíše vynalezeno separátně vícerem lidských kultur. Najít místo, kde to bylo „poprvé“, je tedy jak trochu zbytečné, tak trochu reduktivní. Postupné pilování mohlo ale obvykle vypadat podobně, jako ho ukazuje popis 113 perforovaných kamenů nalezených v Nahal Ein Gev II (neboli NEG II), natufijské vesnici v severním Izraeli. Právě zde kdysi před 12 000 lety také… objevovali kolo!

Vědátoři předpokládají, že zdejší kameny sloužily jako vřetena, která se používala ke spřádání vláken do příze – pravděpodobně při produkci korálků. Nejde tedy nutně o kolo, které připojíte na tragač za koně  – na Blízkém východě tou dobou ostatně domestikovaní koníci ještě neklusali, zbývalo jim k tomu ještě zhruba 7 000 let…

Koním btw. dokonce předchází i nejstarší archeologický doklad skutečného „dopravního“ kola u lidmi tlačeného povozu. Ten totiž pochází z doby před přibližně 5 000 lety – tohle kolečko bylo nalezeno v roce 2002 na slovinských Lublaňských blatech. Natufijská kultura, která v NEG II vyráběla ona vřetenová kolečka, ovšem existovala v celé Levantě v období zhruba již před 15 000 až 11 500 lety.

Okolo technologie kola tedy lidé poměrně dlouho lelkovali, než skutečně ukázala svůj plný potenciál!

K čemu ale ono vrtání?

Mezi 12 000 let starými natufijskými vřeteny a 5 000 let starým „slovinským“ povozem nelze vést přímou lini – základní technologie je ale stejná! Natufijská „rotační technologie“ (proto je tam to „rotační“) je proto raným příkladem práce na vynálezu, který jednou přinese revoluci nejen ve zpracování textilií, nýbrž i v dopravě (a též zcela nové způsoby, jak čelit krizi středního věku)!

Ani samotné šutráky nejsou nový objev. Šest z nich bylo objeveno již při zkušebním výkopu v roce 1972, zbylých 107 bylo vykopáno v letech 2010-2021. Teprve nyní na ně jako na celek ale archeologové mrkli novým okem – a odkryli tak postupný proces toho, jak s nimi Pragalilejští zacházeli.

Postupné hrátky ukazují na postupně se zlepšující chápání základního mechanického principu kola a osy. Celkem bylo z kamenů 42 % zcela perforováno, 32 % mělo částečné otvory a 36 % bylo nedokončených, s jednou nebo dvěma stopami po vrtání. Když se vědátoři jali vše otestovat v praxi, ukázalo se, že kola i jejich „náprava“ mohla velmi snadno sloužit pro jednoduché textilní činnosti. Konec konců, jiná podobná vřetena známe i dále během doby kamenné.

Jak jsem psal, neměli bychom objev z NEG II vnímat tak, že tady a teď zrovna poprvé vymysleli kulatý nástroj! Jde zřejmě o jedno z mnoha míst, kde lidé něco opakovaně objevili – a ukázka dlouhodobého technologického trendu…

„Ale jak víme, že to není něco úplně jiného, třeba dildo?“

Jak je u zkoumání historie běžné – stoprocentně to nevíme. Tým nicméně zvažoval i další využití oblázků jako možné korálky, rybářská závaží a závaží do tkalcovského stavu. Zýroveň su vědátoři ale v duchu experimentální archeologie hráli s tím, jak artefakty asi vznikaly – a k čemu asi sloužily (odtud mimochodem pochází i poutací snímek článku – jde o nové předměty sestrojené archeology, nikoliv samotné nálezy).

Fyzické experimenty týmu ukázaly, že jejich repliky nejenže dobře fungují jako vřetenové metly, ale že k tomuto užití kola nemusejí být perfektně kulatá! Pro využití při spřádání vláken stačilo, aby se otvor a střed hmoty nacházely ve středu předmětu, kulatost byla vlastně až druhotná…

Lidé, kteří si na břehu jezera tehdy hráli s kamením, dělali do oblázků díry a pak s jejich pomocí produkovali korálky, samože neměli páru, k čemu dalšímu „jejich vynález“ nakonec bude po tisících a tisících další iterací nakonec sloužit! Budiž to i nám dnes připomínkou, jak může „banální hračka“ dobrá pro dělání bižu nakonec proměnit povahu dopravy, měst a civilizace – a jak i mnohé další dnešní vynálezy teprve čekají, až podobně promění i naší budoucnost!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]