TLDR: Pulci taiwanských žab, kteří žijí v extrémně malých tůňkách do nich nekálí, ale hromadí si výkaly ve střevech. Snaží se tak předejít otravě životního prostředí kvůli sobě a svým sourozenců toxickými výměšky. Studie tuna.

Určitě jste se někdy dostali do situace, kdy jste již nutně potřebovali vyslyšet volání přírody, ale nikde kolem vás nebyla možnost odskočit si ani na malou, natož na velkou stranu. Pulci taiwanské stromové žáby aktivitu zadrž a vydrž! dotáhli k dokonalosti a vše si v sobě drží až do dospělosti.

Záhada příliš čisté líhně

Žáby Kurixalus eiffingeri kladou vejce do malých vodních lesních nádržek, jako jsou dutiny stromů nebo pařezy, do kterých naprší. Tyto prostory většinou nepřesahují 50 cm². V těchto nádržkách se o ně jejich matka stará a snáší jim k snídani vlastní neoplozená trofická vejce.

 Když si vědátoři chtěli tyhle hezké žabičky vypěstovat v podobně malých miskách ve svých labech, zjistili podivnou věc. Z vajíček se sice vylíhnuli pulci, ti ale až do doby metamorfózy (21-43 dní po vylíhnutí) ani jednou nedefekovali! To vědátory poměrně zaskočilo a rozhodli se jejich kakance hledat. Našli je na (v tomto momentu už očekávatelném) místě. V jejich střevech. Tam si veškeré pevné výměšky schraňují a odmítají se jich zbavit až do metamorfózy.

Na anální fixaci těchto rozměrů by si Freud hodně smlsnul, crossover studii na toto téma psaná dvojicí Freud & Darwin bych si moc rád přečetl.

Nekálejte tam, kde jíte

Proč si oblíbenou strategii mnoha investorů, tedy držet za každých okolností tato žába vyvinula? Souvisí to s mikroprostředím, ve kterém žije. Po vylíhnutí ho musí sdílet se svými sourozenci. Výměšky všech biočichů jsou totiž převážně sloučeniny dusíku. Dusík sice všichni v určitém množství potřebujeme, ale všeho moc škodí.

 Pozemní obojživelníci dusík vylučují ve formě močoviny (stejně jako my), které není až tak toxická. Pro její vylučování není potřeba zas tak moc vody, zato však pomalejší metabolismus. Vodní stádia obojživelníků mají vody habaděj a metabolismus rychlejší než dospělí žabáci. Proto mohou vylučovat amoniak (čpavek), který ten rychlý metabolismus a dostatek vody vyžaduje. Amoniak je ale taky dost toxický. A zatímco amoniakové kapky by si v oceánu nikdo nevšiml, v malinkém prostoru může představovat smrtelné riziko otravy.

Pro sourozence cokoli (a hlavně teda pro mě)

Jak vám potvrdí každý žák či student, který si v chemických praktikách ke čpavku nepřičichli pomocí doporučeného pohybu ruky nad kádinkou ke svému nosu, ale rovnou do té kádinky narval frňák, je to pěkný sajrajt.

Pulci ho jednak ve svém uzavřeném království nechtějí čuchat a taky nechtějí znepříjemňovat mládí svým sourozencům. Proto se naučili výkaly zadržovat až do dospělosti, kdy vylezou z rodné louže ven a konečně se vyprázdní. Výraz v jejich očích při tom musí být velmi výmluvný.

Tato strategie vrhá nové světlou na soužití biočichů v malých prostorech. Vědátoři v budoucnu chtějí zjistit, jestli pulci nepokládají kabel absolutně vůbec, nebo zda třeba nevylučují dusík ve velmi omezené míře v tekuté nebo plynné formě. Taky by chtěli zjistit, jestli je tato strategie ojedinělá, nebo jestli je využívána i jinými minizvířaty v jiných miniprostorech.

Až si příště střihnete hru zadrž a vydrž, vzpomeňte si na tyto obojživelné přeborníky, kteří ze zdvořilosti k sourozenčím životům (a ke svému vlastnímu) vydrží bez problémů měsíc!

[Filip Šlapal, LL]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je hatemail@vedator.org