Na opičiny vědátory užije! Zdroj: New York Zoological Society

Zdroj obrázku:

teorém nekonečné opice

Ne, šimpanzi by Shakespeara nenapsali ani do konce vesmíru

TLDR: Žertovná leč realistická práce odhadující limity slavného úkolu dospěla k tomu, že ani 200 000 šimpanzů náhodně bouchajících do klávesnice by zřejmě Shakespearovo dílo nenapsala do 10 sexdeciliard let – tedy času, kdy vesmír bude de facto končit. Studie hír.

Ne všechny studie jsou nutně stejného ranku. Některé práce mohou sloužit jako hravé cvičení, popularizační nástroj, trénink pro studenty – nebo všechno dohromady! Jednou takovou studií je i práce z University of Technology Sydney, která zkoumala, jaké jsou možnosti toho, že by šimpanzi dokázali náhodnými údery do klávesnice napsat Shakespearovo dílo.

Nekonečná opička

Proč zrovna tato otázka? Jedná se o relativně slavný teorém nekonečné opice. Podle něj by dostatečný počet opiček sedících u psacích strojů zvládl, inu, náhodnými údery do mašiny napsat souhrnné dílo Shakespeara! Teorém není nikterak nový, což možná odtušíte z přítomnosti psacího stroje – jedním z prvních, kdo jej jako matematický termín použil, byl již v roce 1913 francouzský matematik Émile Borel. Dost možná ani on však nemusel být první.

Vědátoři Stephen Woodcock a Jay Falletta přepočítali tezi za realistických podmínek, s ohledem na předpokládanou délku života našeho vesmíru. Ale i kdyby cca 200 000 opičáků psalo poměrně produktivní rychlost jednoho úderu za sekundu, nezvládli by celého Shakespeara omylem napsat sni do hypotetického konce vesmíru na za 10^100 let – to je jednička následovaná 100 nulami neboli také deset sexdeciliard.

Z toho usuzují, že je nepravděpodobné, že by teorém měl – bráno doslova – skutečně pravdu.

Vtipné je, že simulace naznačila, že je možné s pravděpodobností kolem 5 %, že jeden šimpanz napíše náhodnými údery správně slovo „banány“. Za celý svůj život. Autoři práce však soudí, že v éře generativní AI je teorém nekonečné opice v zásadě zastaralé a nepřesné přirovnání pro jakékoliv rozumné použití.

Ve své době…

Víc jak století nazpět však působil konec vesmíru také jako poněkud odlišná propozice nežli dnes. Jen pro připomínku – v roce 1913 se mělo za to, že naše galaxie je celým vesmírem. Jiné galaxie byly již pozorovány, ale mělo se za to, že jde o menší & bližší mlhoviny.

Také naše planeta byla chápána jako mnohem mladší než dnes – teprve v roce 1900 vypočítal John Joly z procesů akumulace soli z eroze, že oceány jsou 80 až 100 milionů let staré. Do té doby i propozice, že by Země mohla být desítky milionů let, stále byla silně kontroverzní. Dnes bereme ale jako fakt, že Země je stará nejen miliony, ale miliardy let. A vesmír ještě několikanásobně déle!

Je tak ještě jeden důvod, proč jsou podobné studie užitečné – umožňují totiž čtenáře vlákat do pasti článku o opičkách, aby mu pak byly zlotřile vyčteny skutečnosti o vývoji vědeckého poznání i vzdálené projekce kosmologie!

U konce s dechem

Když přesně vesmír skončí, samože zatím nevíme. Může skončit i mnohem dříve. I deset sexdeciliard let je ale poté, co podle současných predikcí dávno dojde ve vesmíru hmota pro produkci hvězd a vesmír se tak stane doménou jenom černých děr a vyhasínajících hvězdných torz, přibližujíc se k tzv. tepelné smrti vesmíru

Takže i kdyby do toho do strojů stále datlovala skupina nesmrtelných šimpanzů, šlo by z pohledu vytrvalosti života pořád o úspěch!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Reklama

Reklama

Copyright © 2025 VĚDÁTOR. Všechna práva vyhrazena.
Copyright © 2025 VĚDÁTOR. Všechna práva vyhrazena.