TLDR: Winnebago Heli-Home v 70. letech nabízel vrtulníky upravené na obytné cestovní srandy. Jenže byly příliš drahé, komplikované a potenciálně rizikové. Zdroj třeba tuna.
Létající karavan
Představte si tu pohodu – je sobota ráno, a rodinka chce na výlet do přírody. Sednete proto do svého rodinného vrtulníku, kopnete do vrtule… A na příští dva dny přeletíte kamsi doprostřed lesů. Spát, vařit i umývat se po celou tu dobu budete uvnitř obytné části mašiny!
Je to představa jako z nějakého bizarního snu – obytné civilní vrtulníky se ale půl století nazpět skutečně pokusila realizovat společnost Winnebago. Ta v zásadě konvertovala bývalé vojenské vrtulníky Sikorski H-19 na létající verze karavanů.
Uvnitř se nabízelo místo až pro šest lidí, součástí bylo vyhřívání, malá kuchyně, skromné posezení, separátní spaní i koupelna s teplou & studenou voda a chemické WC. Součástí byla i malá televize a zdroj elektřiny. Boční stranu H-19 bylo také možné konvertovat do skromné pergoly, díky přídavným plovákům bylo navíc možné přistát i na klidné vodě.
To vše se skutečně realizovalo – postavily v závislosti na vybavení vyšel základní model obytného vrtulníku na ekvivalent dnešního 1 milionu dolarů, nejluxusnější model pak na necelý dvojnásobek.
To nejsou úplně sumy, za které si zástupci vyšší střední třídy ani dnes mohou koupit svůj sekundární domek.
Proč to (překvapivě) nevyšlo?
Dalším neduhem byl relativně skromný dolet maximálně 600 km. Pokud byste se tedy chtěli bez přetankování vrátit, od letiště byste se mohli vzdálit maximálně do 300 km, spíše méně (málokdo chce s rodinou letět na přistání jenom na výpary, ledaže by měli velké životko).
Heli-House byl navíc jaksi helikoptérou, k jejímuž provozování bylo třeba pilotní průkaz na, inu, helikoptéry. A pokud už na to došlo, majitel takového průkazu byl zároveň vybaven docela dobrou znalostí o proměnlivé bezpečnosti vrtulníků.
Jak by mohl dosvědčit i nejeden český miliardář, vrtulníky jsou o fous víc riskantní než letadla s pevným křídlem – zvláště, pokud je berete na výlet do divočiny, kde si na případnou pomoc můžete počkat několik kritických hodin…
V Česku dnes dojde ročně skoro k 100 000 autonehod šetřených policií. To samozřejmě není milion smrťáků – přesto to ilustruje, že na něco přes 6 milionů automobilů existuje poměrně vysoká šance, že vám někdo pomačká blatníky. A to je dnes situace s nehodami daleko lepší než dříve.
Vrtulníky, které jsou zhruba o pětinu rizikovější než klasická letadla, by tak při hypotetickém prudce častější používání velkými segmenty populace nejspíše vedly k daleko větší míře smrtelných havárií. Možná, že to v budoucnu vylepší samořízení autopiloti, robotika a tak, nicméně i taková budoucnost je stále daleko. A rozhodně nebyla na dosah v 70. letech, kdy fungovalo Heli-Home.
Heli-Home tak nakonec prodala jenom 8 kusů svých létajících obytňáků a na celý koncept se více méně zapomnělo, ledaže hledáte bizarní odpočinkové téma pro svůj web.
Nicméně! Ačkoliv je pro nás dnes takovýto pohled na vizi vrtulníků jakožto obytňáků notně prazvláštní, ve skutečnosti stojí za to se nad ním ještě jednou zamyslet v historickém kontextu.
Dávná vize
Dnes máme vrtulníky primárně jako mašiny využívané leteckými ambulancemi a armádami (a občas boháči/politiky). Ale taková původní vize vrtulníků překvapivě nebyla! Igor Sikorski jakožto konstruktér, který se nejvíce podílel na vzniku vrtulníků, si totiž představoval jejich budoucnost trochu jinak, než jako létající BVPčka a/nebo létající sanitky…
Ve své eseji z roku 1942 Sikorsky, Rus původně narozený v Kyjevě, později naturalizovaný Američan, viděl vrtulníky jako to, čemu my dnes říkáme „létající auta“. Tedy ideu osobních dopravních prostředků, které jsou relativně běžným úkazem pro většinu populace.
Stejně jako se automobily staly synonymem se svobodou, Sikorski viděl stejně i své vrtulníky! V tomto ohledu nepůsobí Heli-Home jako šílenství, ale spíše pokračování podobné idealistické vize vrtulníků k jejímu logickému konci.
Samozřejmě – ze stejných důvodů, proč Heli-Home prodal jenom 8 kusů, nedošlo ani naplnění této Sikorského vize.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]