TLDR: Detailní genomická a radiokarbonová studie spojila ostatky z hradu Sverreborg s postavou ze Ságy o Sverrisovi. Studie hír.

„Vzali mrtvého muže, hodili ho do studny a pak ji zasypali kameny.“ Takhle před 800 lety popisovala severská Sága o Sverrisovi jednu epizodku skandinávského válčení. Nyní máme díky vědě důkaz toho, že nešlo o fikci, nýbrž (alespoň v této konkrétní historce) literaturu faktu!

Podařilo se totiž s jeho příběhem spojit nález kostí objevených na dně dobové studny…

„Kdo to hergot byl?“

Studniční muž není zrovna Beowulf – figuruje ve stručném popisu události z konfliktu, který se odehrál v roce 1197 n. l. Během ataku, který provedli římskokatoličtí nepřátelé krále Sverreho (známí jako Baglerové nebo Bagalové, podle křížů, které nosili biskupové) došlo na šarvátku o tehdejší hrad napadený v době, kdy Sverre zimoval jinde.

Předpokládá se, že tělo do hradní studny hodili útočníci asi kvůli znehodnocení zdroje vody pro další využívání. Není to dokonce ani tak, že bychom o této události neměli jiné důkazy.

Již od roku 1938 máme náznak toho, že příběh se stal – právě v tomto roce byly totiž objeveny kosti na dně staré studny na hradě Sverresborg nedaleko Trondheimu ve středním Norsku. Tehdy však vědátoři nemohli o kostře říct o moc víc, než že pán není naživu. To se však s moderní vědou mění – a lze tak vlivem nové práce již skutečně říct, že dané ostatky pravděpodobně patří stejnému nebožtíkovi, který figuruje v daných zápiscích!

Středověká Studna

Studniční studie (pardon) vedená genomikem Martinem Ellegaardem z Norské univerzity vědy a techniky se jala znovu hodit na mrtvolu oko. Autorům k tomu helfnul již starší osteologický výzkum zveřejněný v roce 2014, který ukázal, že kosti patřily muži, kterému bylo v době smrti mezi 30 a 40 lety…

Martin a jeho kolegové ale fčil podnikli intenzivní výzkum, který zahrnoval radiouhlíkové datování, sekvenování genů a izotopovou analýzu. Díky tomu získali dosud úplnější obraz o identitě tohoto muže!

Předně datace. Vědátoři extrahovali izotopy uhlíku a dusíku z kostí studničního muže a jejich poměry dali do souvislosti se stravou bohatou na mořské plody. Radiokarbonové datování také ukázalo, že muž skutečně zemřel přibližně před 900 lety – a právě to odpovídá datu vpádu na hrad Sverresborg v roce 1197 n. l.

Díky genomické analýze také víme, že měl pravděpodobně světlé nebo světle hnědé vlasy a modré oči. Skrze databázi genomů moderních Norů se podařilo zjistit, že rodištěm nebožtíka byl nejjižnější norský kraj Vest-Agder, vzdáleného stovky kilometrů od Trondheimu…

Tvář, ale ne jméno

Neznáme ovšem jeho jméno ani způsob smrti. Podle ságy byl mrtvý ještě předtím, než ho hodili do studny a navršili na něj kameny. Je však možné, že zemřel během vpádu na hrad Sverresborg. Na každý pád je ale pozoruhodné, že se podařilo takto zevrubně spojit nejpravděpodobnější identitu konkrétního člověka, který žil na vrcholu středověku!

Kdo ví, jaké další objevy napomohou tomu, že se příběhy z kronik (spíše nežli mýtů) podaří jednou přiřadit k jiným fyzickým důkazům! Ale o tom zase příště…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]