TLDR: Rozdíl mezi ruinami dávných měst před a po rozvoji hustého osídlení naznačuje evoluci urbanismu tváří v tvář infekčních epidemiím. Studie tuna.

Jestli je pes největším přítelem člověka, pak nakažlivé choroby jsou jeho nejmenším přítelem! Jsou tu s námi již od prehistorie, v době lovců-sběračů byl jejich dosah ale značně omezen na jednu tlupu & občasné kontakty mimo ni. Se vznikem civilizace, obchodních tras a především hustě zalidněných měst jim však začaly teprve ty pravé žně!

Nová studie to nyní demonstruje na srovnání nejstaršího známého protoměsta světa Çatal Höyük…

Vzestup a pád

Çatal Höyük, nacházející se na území dnešního Turecka, vzkvétal v období před 9 000 lety. Dávno před Sumerskou říší zde vzniklo husté osídlení domů vystavěných z hliněných cihel, oproti nám známému obrazu měst zde ale přece jenom něco chybí – ulice!

Domy Çatal Höyük jsou na sebe namačkány těsně bez ulic a uliček. Obyvatelé se do svých domů dostávali po žebřících a padacími dveřmi na střeše. Kdo chtěl projít hlouběji do osady, kráčel po střechách sousedů. Takto těsné osídlení, věru originální při dnešním pojetí měst, zřejmě neslo výhody při sdílení zdrojů. Jenže zdroje nejsou to jediné, co si lidé dokáží předávat…

Ačkoliv domorodci udržovali své vnitřní prostory v pečlivé čistotě pravidelnou údržbou a dokonce i výměnou omítek na stěnách, víme, že se ji (překvapivě!) nevyhnuly epidemie. Důkazy o tuberkulóze u dobytka z doby 8500 let př. n. l. a salmonelách v lidských ostatcích z doby 4500 let př. n. l. jasně ukazují na významné šíření nakažlivých nemocí.

Zároveň není infekce jak infekce. Evoluce nakažlivých emocí po vzniku civilizace je samostatné téma, ale řekněme, že také na nich se vyšší šance na předání choroby podepsala. Jelikož se choroby postupem času stávaly nakažlivějšími a virulentnějšími, je možné, že tato raná hustá osídlení dosáhla bodu zlomu, kdy riziko nemocí převážilo nad výhodami tak těsného soužití…

Zrod rozptylu

Çatal Höyük byl záhadně opuštěn kolem roku 6000 př. n. l., snad vlivem změny místního klimatu a zhoršení zemědělských podmínek pro takto velké sídliště. Všichni jeho obyvatelé se na zadní neobrátili a nevyhynuli – rozptýlili se do menších osad rozprostírajících se na větším území. Aha!

Tento vzorec zániku a rozptýlení sídlišť byl pozorován i u dalších velkých zemědělských populací v regionu. Autoři nové práce spekulují, že jedním z vlivů na tento rozptyl mohlo být právě šíření epidemií v osadě mateřské, původní. A dokládají to na tom, že když znovu vzniklo město, nemělo už charakter na sebe nalepených baráků v takové míře…

Přibližně 2 000 let po zániku Çatal Höyüku vytvořila totiž tripolská kultura na území dnešní Ukrajiny nová velká městská sídliště, tzv. megasídliště. Tato města, která se objevila kolem roku 4000 př. n. l., obývaly je tisíce lidí ve zcela jiném uspořádání než Çatal Höyük. Tripolská města jako Nebelivka a Maidanetske se vyznačovala dřevěnými domy uspořádanými do soustředných kruhů s odlišnými čtvrtěmi, z nichž každá byla vybavena vlastním velkým shromaždištěm. Přirovnat bychom je tak již mohli k dnešním městským blokům.

Vědátoři týmu R. Alexandera Bentleyho a Simona Carrignona modelovali, jak mohly různé ranné městské osady ovlivňovat šíření infekčních nemocí. A tentokrát již oddělené bloky v kombinaci s méně častou interakcí mezi různými částmi města mohly omezit šíření nemocí přenášených potravinami!

Nejen města se vyvíjejí

Navzdory těmto novotám asi víte, že na východ od nás dnes neleží Tripolské impérium. Také zdejší megasídliště šla kolem roku 3000 př. n. l. do kytek – paradoxně pravděpodobně v důsledku výskytu nových přenašečů nemocí. Například bakterie Yersinia pestis, která způsobuje mor, mohla v oblasti vzniknout přibližně před 5000 lety – a oproti dřívějším vektorům nákazy byli jejími přenašeči blechy, takže dosavadní epidemiologické vynálezy měly menší účinnost.

Také je dobré zmínit, že pro rozvoj ulic existují jistě i další pravděpodobné důvody – jmenovitě skutečnost, že těžké náklady se s nižším rizikem poškození podkladu snáze vozí po udusané hlíně nežli po něčí střeše. Ale pozor! Ačkoli se předpokládá, že domestikace koní začala v euroasijských stepích kolem roku 3500-3000 př. n. l., není jasné, zdali tripolská kultura již koně na větší úrovni znala. Bez koní by tak lidmi přepravovaná břemena byla nutně mnohem lehčí. A tím pádem by také byl menší důvod pro budování ulic. Ostatně, ulice známe i z předkolumbovské Ameriky, kde také neměli tažnou domestikovanou zvěř…

Idea, že motivátorem vzniku ulic tak mohly být spíše infekční nemoci (případně i další snahy o sociální škatulkování v nové společnosti) spíše než doprava, tak rozhodně nabývá zajímavých obrysů. Bude ale rozumné tento koncept zatím brát jako „zajímavou hypotézu“ nežli jediný možný vliv. Konec konců, nemělo by to zase znít tak, že catalhöyükští utíkali založit tripolská města – kontinuita mezi oběma kulturami nejspíše nebyla vůbec žádná, nebo maximálně na bázi historek z doslechu.

Podobně jako různé kultury ovšem nezávisle na sobě objevily zemědělství, mohly také různé kultury nezávisle na sobě objevit zásady urbanismu! Tedy, lze spekulovat, že i první (nám neznámé a nedochované) tripolské osady mohly působit nadlachmaně jako Çatal Höyük, ale postupnými úpravami došli jejich tvůrci k nám známějšímu designu, případně jinou variaci podobné konvergentní evoluce urbanismu.

Faktem totiž je, že nakažlivé choroby jsou starým známým lidstva – a skoro stejně stará je tak snaha jim také předcházet. A co je v tomto ohledu jistější, než pětimetrová mezera mezi dvěma tlustými zdmi!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]