TLDR: Ultrahustě osídlená enkláva v Hong Kongu inspiruje i děsí tím, jak může vypadat urbanismus vymknutý z kloubů. Zdroje v článku.

Ráj podsvětí

Tuhle slavnou fotku Kau-lunského/Kowloonského opevněného města v 80. a 90. letech pořídil fotograf Greg Girard – taky u toho úplně u toho skučíte bolestí jako zraněný pes. Konkrétně z toho, že se tam nikdy nepodíváte?

Slovy Williama Gibsona (Idoru): „Stalo se z toho místo stojící mimo zákon. A lidé se začali stěhovat dovnitř a stavěli další a další patra. Žádná pravidla, jen budova a v ní žijící lidé. Policie se dovnitř nedostala. Ráj drog, děvek a hazardních her. Ale také obyčejný, běžný život. Továrny, restaurace. Město bez zákonů.“

Kowloon byl něco jako ztělesněný kyberpunkový sen – a o to paradoxnější je, že už dávno neexistuje.

Původně vojenská základna se stala jakýmsi městem ve městě (Hong Kong), čínskou enklávou, kterou koncem 40. let obsadili squateři a která nepodléhala britské jurisdikci. Populace postupně rozrostla z pár stovek na 50 000, což z místa o rozměrech 210 × 120 metrů učinilo nejhustěji obydlené místo světa. V mnoha ohledech to připomíná Rocinhu, jen bylo vše vyšší a krysí uličky užší.

Místo pro život

Hongkongská správa nakonec zastropovala budovy na 14 patrech, aby město neohrožovala letový provoz ve městě. I tak do spodních pater nedopadalo denní světlo.

V 50. letech si město rozdělily konkurenční čínské triády 14K a Sun Yee On. Drogy, hazard, prostituce. Život ve městě ovládal organizovaný zločin a to až do 70. let. Jen v letech ’73 a ’74 provedla policie 3500 razií, během kterých zatkla 2,5 tisíce lidí a zadržela 2 tuny opia a heroinu. V roce 1983 je už město takzvaně pod kontrolou, ale organizovaný zločin z něj úplně nezmizí.

Obyvatelé neplatili daně, vodu ani elektřinu, zubaři nemuseli mít licenci, byl tu svět ilegálních továren a dětské práce. Všichni pořád platili výpalné triádám. Stejně jako u jiných slumů to byl ale především domov pro lidi z masa a kostí. Chudé, neprivilegované.

Město mělo svoje obchody, restaurace, dílny, pekárny, rybárny, masny. Taky otřesné problémy s hygienou. Uličkami se proháněly krysy a šváby, ale díky přívodu vody z města a pravidelnému chlórování studen tady nikdy nepropuklo něco, čeho se všichni báli – obří infekční epidemie.

Jak to u slumů bývá, měli tu své bohaté a chudé, stejně tak velkorysá místa a malé temné kotce a kobky. Labyrint trubek a kabelů, potrubí i desítky let staré studny.

Konec města

V roce 1987 se rozhodlo o zbourání opevněného města, ale zbytky obyvatel se držely ještě několik let. V roce 1993 se poslední rodiny dohodly s vládou na relokaci a náhradních domovech a město padá k zemi. RIP.

Kowloon se stal testamentem předlidnění na velmi malé ploše, a jednou z inspirací obav z „japanifikace“ měst, tedy zvyšování hustoty zalidnění tak, jak je zvykem v Zemi vycházejícího slunce. Zatímco Tokio je však velmi dobře regulované a mnohé mu můžeme závidět, Kowloon ukazuje ultrahusté zalidnění v jeho méně lesklém světle.

A jako bonus Kowloon ve filmu Krvavý sport s Jean-Claude van Dammem.

Vypůjčeno od profilu Rudolf Kvíz, původní zdroj zde.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]