TLDR: Vzpomínáme na „problém roku 2000“, který vlastně řada lidí dodnes nepochopila. Konec světa tehdy asi nehrozil, ale vážné problém rozhodně ano – a podařilo se jim předejít kolektivní snahou. To byl ale svět naivní, co? Odkazy v článku.

Apokalypsa našeho dětství

Svět má aktuálně trochu jiné důvody, proč se obávat o svou existenci, nicméně před dvaceti a něco lety tomu bylo trochu jinak. Psal se 31. prosinec 1999 a nenulový počet lidí měl v té době sbalený kufřík ke skoku z okna/mostu/pod vlak/do drtičky na odpad. Obývali se Y2K!

Bylo to jen pár let poté, co jistý pán s kravatou hrdě oznamoval, že 640 kilobytů operační paměti v počítači musí stačit opravdu ale opravdu každému. Trik byl v tom, že dnes nepředstavitelně malé množství paměti bylo vykoupeno neskutečnými paměťovými úsporami. V důsledku toho tak například celá řada softwarů ze své paměti vypustila informaci, že se nacházejí ve dvacátém století, aby tak ušetřily několik málo drahocenných bitů (konkrétně 5) místa.

A tak, když se začalo blížit století jednadvacáté, začaly se rojit obavy nad tím, kde všude začnou softwarové systémy kolabovat. Mnoho lidí dokonce v „Y2K bug“ vidělo blížící se apokalypsu se všemi běžnými moderními apokalyptickými výjevy, jako jsou pády letadel, srážky vlaků a výbuchy jaderných elektráren, jejíž obvody upadnou do hluboké křemíkové deprese z toho, že se vrátily zase do roku 1900.

Nakonec se nic moc nestalo. Ale hrozilo skutečně vůbec něco, nebo šlo jen o paniku?

Ano, ale ne

Long story short: hysterie okolo problému napomohla tomu, že se mu ve většině případů podařilo předejít, ještě než nastaly. A to u obzvláště citlivé a kritické infrastruktury. Ve výsledku tak byly hlášeny jen minoritní chyby, například, jednodenní výpadek sítě pár tisíc platební terminálů, nebo předpověď počasí na rok 19100 zobrazená na webu francouzských meteorologů.

Konec světa by asi v případě ignorování Y2K nenastal, ale vážné problémy s vlivem na ekonomiku a bezpečnost ano. 1. ledna tak došlo dle expost analýzy jen na 67 selhání vlivem Y2K problému, a to jak v minoritních webech, tak i v energetice. Kdyby nedošlo na zalátání softwarů, míra chyb by byla podstatně větší. Ani vlády ale nečekaly konec světa, byť potenciální škody sahající do až 600 miliard dolarů nejsou úplně trivialita. Vlastně stejně jako u reálných „apokalyps“ obecně.

Pořád ale platí, že když něco kritického přestane fungovat, je vyvinut extrémní tlak na to, aby byl problém vyřešen. Proto i v případech, kdy se chyba projevila, došlo k poměrně rychlé nápravě (např. doplnění informace: 20. vs. 21. století), a konec světa se nekonal.

Abychom však situaci zařadili do kontextu dnešní doby, podobný problém jako Y2K měl nastat na přelomu let 2021 a 2022. Některé programy a servery totiž pro reprezentaci dat požívaly systém, kdy se datum ukládalo po číslicích, tedy 14.2.2022 by se uložil jako číslo 220214, což se ukázalo jako problém, protože čtveřice bytů, do které se toto číslo ukládalo dokázalo uskladnit pouze číslo začínající 214…

Ani zde, jak vidno, k žádné apokalypse ani tady nedošlo (ale možná jsme už v očistci?), a kromě pár chybových hlášek a téměř okamžité aktualizaci, nic zásadního nebylo ohroženo.

Kolektivní snaha

Posledním z trojice apokalyptických konců časů je budoucí Y3K38. Takzvaný unixový timestamp, tedy počet sekund od 1.1.1970 uložený do 32 bitového čísla, který používá většina internetu a s ním i většina mobilních zařízení, dotiká svého konce přesně 19. ledna 2038 pár minut po třetí ráno.

Nicméně, i zde se problém víceméně vyřešil sám, protože většina počítačů/mobilú/serverů/<<doplňte si dle vlastního uvážení>> přešla na 64bitové procesory, což celý problém odsouvá o pár stovek miliard let dále…

Vzpomínka na Y2K připomíná, že podobně tomu bylo u jiných „apokalyps“ v dějinách civilizace. Prakticky nikdy to nebylo tak, že by kvůli problému (kolaps říše, morová epidemie, erupce vulkánu…) „zemřeli všichni na světě“, ale zároveň ani tak, že bylo záhodno riziko zcela ignorovat. Náš mozek ovšem rád uvažuje v binárních scénářích v duchu „má smysl, abych to řešil“ vs „nemá smysl, abych to řešil“. Ale to bohužel neodpovídá mnohdy složitější povaze reality…

Uvidíme, jestli se tou dobou opět tak dobře spojíme ve snaze o vyřešení problému, jako se to podařilo alespoň v roce 1999. Při pohledu na tehdejší kolektivní snahu, mnohdy navíc dodnes nedoceněnou, mi každopádně rozhodně jdou slzy do očí!

[Martin Jašek, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]