TLDR: Srovnání zranění na lidských ostatcích i výskyt zbraní naznačuje, Dánové měli víc jak 10x méně zbraní i menší míru smrtelných zranění než Norové. Studie tuna.

V minulých týdnech proběhla zřejmě nějaká konference vikingologů, dost možná plná alkoholu a násilí, jak by se slušilo a patřilo k danému tématu!

Jak jinak si totiž vysvětlit, že tu máme v krátkém sledu již druhou zajímavou práci věnovanou našim oblíbeným severským pirátům – tentokrát na téma toho, že dánští nájezdníci byli relativně milejší než jiní Seveřané! A možná za to mohla politika.

Skoro pacifisti!

Vikingové byli nechvalně proslulí drancováním a pleněním, ale pravda o jejich životě je mnohem pestřejší moravská zabíjačka. Podle nové studie publikované v časopise Journal of Anthropological Archaeology byli totiž vikingové v dnešním Dánsku ve srovnání se svými sousedy v Norsku relativně mírumilovní. 💀

Vědátoři, kteří za danou studií stojí, zkoumali vše od vikingských zbraní po starověké runové kameny – a také lidské ostatky. Zjistili přitom, že dánští vikingové nejenže vlastnili méně zbraní, ale také se zřejmě dopouštěli méně fyzického násilí než Norové.

Jak a proč? Autoři spekulují, že za tento skoro až pacifistický (na středověk… a ve srovnání s jinými nájezdníky) přístup do nějaké míry mohl politický systém Dánska.

Středověký centrismus

Dánští Vikingové měli totiž centralizovanější strukturu moci – to pravděpodobně pomohlo omezit násilí v každodenním životě. Naproti tomu norská společnost mohla být více založena na principu „přežití nejsilnějšího“, kde se moc často získávala silou.

Ilustrativním příkladem jsou meče z vikingské éry. V Dánsku připadá jeden meč z doby železné na každých 547 čtverečních kilometrů. Srovnejte to s norským regionem kolem Stavangeru, kde se meče objevují na každých 32,7 km2!

A nejde jen o meče: když se vědátoři podívali na kostry, zjistili, že šokujících 60 % norských ostatků vykazuje zranění způsobená násilím. Oproti tomu v Dánsku byly známky úrazu mnohem vzácnější.

Pořád jsme ve středověku

Dlužno dodat, že dobové prameny jsou v tomto ohledu poněkud komplikovaným zdrojem. Křesťanská Evropa neměla úplně tendenci vykreslovat severské pohany jako sympaťáky bez ohledu na to, jaká byla realita. Pořád jsme navíc ve středověku – neznamená to, že Dánové byli variací středověkých hipíků, kteří by byť jen mouše křídla nezkřivili.

Je však pravděpodobné, že míra krveprolití se v jednotlivých regionech skutečně lišila. Bylo by vlastně překvapivé, kdyby byly všechny severské nádory ve svých výpadech totožné. Dánsko nebylo bitevním polem, kde se bojovalo volně, ale spíše společností, kde centralizovaná autorita pomáhala udržovat mírumilovnější existenci.

Autoři závěrem dodávají, že bychom neměli obecně o severských národech uvažovat jako nad „vikingy jako o jednom násilnickém, monolitickém prostoru“. Ačkoli nejspíše budou vikingové navždy spojeni se svou válečnickou pověstí, memíky o tom, kterak „zachránili zlato ze samovzníceného opatství“ byly možná o fous blíže realitě, než jsme kolektivně tušili.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]