TLDR: Gen a protein MYCT1 může aktivovat regeneraci klíčových buněk i „ve zkumavce“. Může to přispět zlepšení různých zásadních terapií. Studie tuna.

Kmenové buňky jsou krví a potem našeho těla – zejména v případě krvinek pak především tou krví! Všechny naše tkáně začínaly na této úrovni, mnohdy naše zdraví potřebujeme krevními kmenovými buňkami vypomoct i v dospělosti – například při léčbě krevních rakovin či poruchách imunity.

Běžně mají krevní kmenové buňky schopnost sebeobnovy, ale v laboratorní misce ji rychle ztrácejí. Nyní však vědátoři identifikovali protein, který nejenže umožňuje krevním kmenovým buňkám sebeobnovu v laboratorní misce, ale také umožňuje těmto rozšířeným buňkám účinně fungovat po transplantaci… alespoň u hlodavčích testů.

Záhadná krev

Krev je prima věc, pokud koluje ve vašich žilách, ale méně už, pokud je k nalezení kdekoliv mimo ně. Řeč teď není jenom o případech z true crime podcastů, ale také o laboratorním prostředí. V těle naše krvetvorné kmenové buňky mají schopnost vytvářet své kopie prostřednictvím procesu zvaného sebeobnova a mohou se diferencovat tak, aby produkovaly všechny krevní a imunitní buňky těla. Nicméně! Mimo něj, v laboratoři (nebo na místě činu) schopnost sebeobnovy ztrácejí.

Právě to je třeba důvod, proč nemůžeme jednoduše odebrat krev lidským dárcům a poté zásoby sofistikovaně namnožit. Nejde přitom jenom o nedostatek krve v medicíně obecně, ale i využití kmenových buněk pro transplantace během leukemií či krevních a imunitních nesnází…

Skutečnost, že naše tělo ale dokáže krev obnovovat, leč v laboratoři to neumíme, ovšem naznačuje, že nám cosi uniká. A vědátoři z Kalifornské univerzity nyní identifikovali protein, který hraje klíčovou roli v regulaci sebeobnovy lidských krevních kmenových buněk tím, že jim pomáhá vnímat a interpretovat signály z jejich okolí!

Jde to in vitro!

Aby zjistila chybějící část, první autorka studie Julia Aguade Gorgorio s kolegátory analyzovala sekvenační data s cílem najít geny, které jsou umlčeny poté, co krevní kmenové buňky skončí mimo tělo. A jeden odhalený gen, konkrétně poeticky pojmenovaný MYCT1, který kóduje stejnojmenný protein, se ukázal jako nezbytný pro schopnost sebeobnovy těchto buněk.

Zdá se, že MYCT1 reguluje proces zvaný endocytóza – ten hraje klíčovou roli v tom, jak krevní kmenové buňky přijímají signály ze svého okolí, které jim říkají, kdy se mají samoobnovovat. Kdy diferencovat a kdy jen tak existovat v řečišti. Pokud se ocitnou mimo tělo, MYCT1 již buňkám neříká, aby se obnovovaly. Naopak se zdá, že bez něj se stresují, což dále zhoršuje jejich potenciální funkce…

Aby závěry potvrdili, vědátoři s pomocí virového vektoru opětovně zavedli krevním kmenovým buňkám v laboratoři MYCT1. A to nejen snížilo stres krevních kmenových buněk a umožnilo jim sebeobnovu v kultuře, ale také umožnilo těmto rozšířeným buňkám účinně fungovat po transplantaci do myších modelů!

Bádání pokračuje

Tím není tajemství regenerace krvinek úplně vyřešené. V dalším kroku bude tým zkoumat, proč k umlčení genu MYCT1 dochází – a poté, jak tomuto umlčení zabránit bez použití virového vektoru, což by bylo bezpečnější pro použití v klinickém prostředí, a taky by to líp vypadalo v tiskové zprávě.

V konečném důsledku by schopnost regenerovat krevní kmenové buňky nejen zpřístupnila a zefektivnila transplantace krevních kmenových buněk, ale také zlepšila bezpečnost a cenovou dostupnost genových terapií, které tyto buňky využívají! Je tak možné, že v budoucnu se kmenové buňky zapotí v našich tělech ještě víc než doposud – avšak o to méně se snad zapotí jejich lidští příjemci disponující tou či onou vážnou chorobou!

[Ladislav Loukota, RM]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz