TLDR: Pocházejí z doby, kdy měl vesmír méně než 1 miliardu let, a čekali jsme, že podobných spojení uvidíme vícero. Studie tuna.

Z posledního roku šmírování vesmíru pomocí Webbova teleskopu je jasné, že po Velkotřesku byly veškeré procesy raného kosmu setsakra rychlé!

Jak to zřejmě znáte i z diskoték, žhavější, těsnější a nahuštěnější taneční parket mladého vesmíru byl zřejmě o dost dynamičtější prostředí, než současný chladnější kurz pro pokročilé (stav rozptýlených galaxií). Jak moc, a jakými způsoby, poznáváme ale jen postupně – aktuálně skrze modelový příklad, ehm, splynutí dvou galaktických jader na dávném vesmírné parketu.

Dvě šmouhy

Tým astronomů totiž spatřil dosud nejvzdálenější splývající galaktická jádra, na jejich spojení došlo v době, kdy byl vesmír starý méně než miliardu let. Řeč není o něčem podobné naší vyklidněné galaxii – ale o setsakra aktivních galaktických jádrech nazývaných kvasary.

Dvě velmi červené galaxie byly spatřeny týmem využívajícím kameru Hyper Suprime-Cam teleskopu Subaru s červeným posuvem z = 6,05 (což znamená, že jsou vidět tak, jak byly před více než 12 miliardami let). Pro běžného kolemjdoucího nevypadají jako nic zvláštního: pár slabých červených skvrn v obraze oslňujícím bližšími galaxiemi a hvězdami.

Další spektroskopické snímkování objektů však vědcům pomohlo určit, že zdrojem světla je dvojice kvasarů. V raném vesmíru je nyní známo několik stovek kvazarů – ale žádný z nich nebyl nalezen v páru. A to je divné, protože nynější kosmologické teorie předpokládá, že vesmír se vyvíjel právě jejich spojováním…

Spojení, ehm, dvojčat

Nynější pozorování je tak prvním důkazem podobné fúze, byť také statisticky zjevně značně minoritním důkazem. Nicméně, záhada toho, proč splynutí vidíme málo, bude muset ještě počkat. Víc nám o ní snad poví další analýza obou kvasarů.

Každá z černých děr v jednotlivých kvasarech má asi 100milionkrát větší hmotnost než naše Slunce. Protože hmotnosti děr jsou přibližně stejné, tým je nazývá dvojčaty.

Další šmírování dvojice kvasarů pomocí Webbova vesmírného dalekohledu s cílem objasnit povahu plynu proudícího jádry galaxií nám snad řekne víc o místních podmínkách a vznikání hvězd. A také nám může říct víc o tom, proč těchto spojení vidíme málo.

Na stopě vysvětlení?

Byť jde o první a jediný známý případ, současné zjištění naznačuje, že supermasivní černé díry a galaxie se skutečně vyvinuly vzájemným splynutím. Je možné, že na podobná spojení mohlo docházet častěji ještě dále v minulosti – takže splynutí vidíme málo, protože ještě nekoukáme dost daleko. Ukáže další výzkum tím směrem, ale můžeme zatím jen věštit z kávové sedliny.

Výzkum je každopádně dobrou zprávou pro nynější kosmologii, byť sebou nese celou řádku „ale”. Na druhou stranu, dávný parket mladého vesmíru ještě zdaleka nešmírujeme tak dlouho, abychom mohli soudit víc o techtlích mechtlích mladých kvasarů.

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz