TLDR: Existují viry velké jako bakterie! Doposud nebyly viry, ani megaviry, považovány za „pravý“ život. Stále častěji se ale ukazuje, že jedna ze škatulek této definice, přítomnost metabolismu, může být naplněna i u virů. Studie tu.

Naši neživí přátelé!

Viry nemají zrovna nejlepší pověst. A je to tím víc paradoxní, že bez virů jako dílčího kroků ke vzniku života bychom tu nejspíše nebyli! Každý živý tvor na naší planetě má dnes své viry, které ho více či méně napadají. Jsou nedílnou součástí každého ekosystému na Zemi a dle některých odhadů existuje až 100 milionů různých druhů virů.

Vědci si ale stále nejsou jistí, jestli jsou viry vlastně živými organismy, anebo nikoliv. Život by se totiž měl dle definice sám o sobě reprodukovat, měl by reagovat na prostředí, měl by se přizpůsobovat a měl by mít vlastní metabolismus. Viry některé z těchto podmínek splňují…

Umí se rozmnožovat, avšak potřebují k tomu hostitelskou buňku. Dovedou samy naopak i mutovat a přizpůsobovat se. Nemají ale zase vlastní metabolismus a nedokážou si vytvářet ani uchovávat energii. Leží tak v jakési šedé zóně mezi živou a neživou hmotou.

Trochu světla by do téhle otázky ale mohl vnést výzkum megavirů, kterými se zabývá tým vědců ze Státní Univerzity ve Virginii. Pár let nazpět u nich přitom objevil i metabolické geny.

V nové zóně života?

Megaviry jsou zvláštní skupina virů, které parazitují zejména na mořských amébách a fytoplanktonu. Jak jste možná pochopili z jejich názvu, megaviry jsou unikátní svou značnou velikostí oproti jiným menším virům. Některé megaviry jsou dokonce větší než bakterie!

První megavirus byl popsán až v roce 2003 a dostal jméno Mimivirus. Ano, je to trochu zvláštní jméno pro obrovský virus. Mimivirus ale své jméno dostal podle toho, že v mikroskopu připomíná svou velikostí i tvarem bakterii. Mimivirus znamená „mimicking-microbe virus“, tedy virus napodobující mikroby.

V roce 2010 byla objevena další skupina obřích virů, která dostala již přesnější označení – Megavirus. V roce 2013 pak byl objeven dosud největší z těchto virů – Pandoravirus. Tenhle drobeček měří až 1 mikrometr (0,001 mm) a velikostí si tak nezadá třeba s bakterií e-coli.

Megaviry nejsou ale zvláštní jen svými rozměry. Oproti jiným virům mají i mnohem složitější a větší genom. A podle virginského týmu Mohammada Moniruzzamana mají dokonce i některé geny, které byly dosud přisuzovány pouze „pravým“ organismům.

Otázky přetrvávají

Viry mohou získat nové geny, když infikují hostitele. Podle vědců mají ale megaviry tyto metabolické geny již miliony let, a zřejmě tak mají nějakou funkci. I když dosud není jasné jakou.

Obecně toho o megavirech zatím víme velice málo. Nevíme proč mají tak složitý genom, ani to jaký mají vliv na ekosystém. Megaviry infikují fytoplankton, tedy mikroskopické řasy které jsou primárními producenty a tvoří základ potravního řetězce oceánů. Mohly by tak mít dosud neznámý vliv na celý mořský ekosystém.

Komplexita genomu megavirů je dle některých vědců důkazem toho, že „překračují“ hranici mezi živým a neživým. Dle těchto vědců, mezi které patří například virolog Matthias Fisher z Planckova Insitutu, jsou tyto viry dokonce pozůstatkem prastaré skupiny buněčných organismů.

Tyto megaviry by tak tvořily čtvrtou z říší života, a zařadili by se po bok bakterií, archeí a eukaryot. Mnoho vědců ale o této teorii stále pochybuje, a megaviry jsou podle nich „jenom“ hodně zvláštní skupinou virů. Ať už jsou ale živé, nebo ne, jsou tyhle macaté viry zkrátka fascinující.

 [Svatopluk K. Skoupý]

Virů jsou teď plná média, mne nevyjímaje…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]