V kráteru Gale panovaly podmínky podobné Zemi

TLDR: Vysoké koncentrace manganu v sedimentech dávných marťanských toků naznačují možnost, že zdejší (bio?)chemické procesy byly podobné těm v řekách na Zemi. Studie hír.

Mohl být na dávném Marsu život? Na odpověď si (jako na vše dobré v životě) budeme muset ještě dlouho počkat – nový výzkum ale dává odpověď, kterou si všichni tak nějak přejeme slyšet. Analýza hornin v kráteru, po němž rajtuje již víc jak dekádu rover Curiosity, totiž ukázala na nezvykle vysoké koncentrace manganu – a odpověď k tomu, jak na ně došlo, nahrává teorii přehršle aktivních marťanských řek!

Mangan v sedimentech

Meme (překvapivě!) trochu kecá – už dlouho totiž víme, že na Marsu byly skoro zcela jistě řeky. To není nový objev, protože na jejich přítomnost ukazuje již po dekády studium marťanské geomorfologie. Vědátoři z Los Alamos využívající přístroj ChemCam na palubě vozítka Curiosity ale kápli božskou víc k tomu, jak ony řeky vypadaly

Nynější objev sedimentů manganu naznačuje, že zdejší sedliny vznikly v prostředí podobném říčním deltám nebo dávným jezerním břehům, podobně jako je tomu i na Zemi. Jak moc byly místní řeky podobné těm na Zemi, je přitom stále velkou otázkou. Samotná tekoucí voda může být totiž sterilní jako zubní ordinace – ale jsou-li v oné vodě naopak přítomní nějací biočichové, mění i chemické složení řeky a jejích sedimentů.

Ona tvorba oxidu manganičitého přitom obvykle vyžaduje důvěrně známé podmínky – tedy prostředí bohaté na kyslík a pravděpodobně i katalytickou činnost řízenou životem

Oxidační procesy?

To samozřejmě absolutně vůbec neznamená, že máme potvrzený marťanský život! Jako u mnoha jiných potenciálních biosignatur (blahé paměti fosfan na Venuši) se nyní mohou skeptici poškrábat na hlavě a zkoušet vymyslet alternativní abiotické chemické procesy, které by mohly být schopny téhož i ve verzi Marsu, který je mrtvý jak nedělní dopoledne.

Nicméně, než se tak stane, je objev manganu v tak vysokém množství rozhodně optimistickou zprávou! Patrick Gasda z Los Alamos National Laboratory, hlavní autor studie, v tomto kontextu poukazuje na to, že přinejmenším byly procesy na dávném Marsu složitější, než se dosud předpokládalo.

Složení sedimentů prozkoumaných sondou Curiosity – od písků a prachů až po bahno – naznačuje, že pohyb podzemní vody a oxidační procesy mohly být na dávném Marsu rozhodně možné. Díky takovýmto podmínkám mohlo být toto marťanské prostředí příznivé pro život a poskytovat nezbytné zdroje, jako je mangan, pro metabolické procesy

Snímky ze dne 1685-1689 mise Curiosity zobrazují sedimentární textury tmavě zbarvených pískovců bohatých na mangan a okolních hornin. Zdroj: NASA / Caltech-JPL / MSSS
Snímky ze dne 1685-1689 mise Curiosity zobrazují sedimentární textury tmavě zbarvených pískovců bohatých na mangan a okolních hornin. Zdroj: NASA / Caltech-JPL / MSSS

Dávný život?

Bude také zajímavé zkoumat, zdali podobné sedimenty neobsahují i jiné dávné marťanské řečiště. Sesterský rover Perseverance a jeho průzkum kráteru Jezero, kde kdysi také leželo, inu, jezero, může nabídnout rozšíření našeho poznání.

Samozřejmě, hodilo by se nám mít na Marsu další skvadru sond anebo, nejlépe, lidskou posádku schopnou provádět úkony rychleji a flexibilněji než roboti. Nicméně, ani na jedno z toho v dohledných jednotkách let skoro zcela jistě nedojde. Až se lidé ale konečně rozhodnou, že marťanským robotům vezmou jejich práci, budeme díky Curiosity a Perseverance lépe vědět, kde vlastně dávný marťanský život hledat. A nezbývá než doufat, že se odpovědi dočkáme ještě za života našeho!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama