TLDR: Rogue wave detekovaná v roce 2022 u pobřeží Kanady byla se svými 17,6 m skoro třikrát vyšší než okolní vlny. Detekce těchto osamělých supervln je složitá, postupná katalogizace nám ale může říct časem víc o okolnostech jejich vzniku. Studie tuna.

Dělat vlny

Mám tu skvělou zprávu pro všechny lenochy, kteří moře viděli jen na pohlednicích – při sledování moře můžete občas vidět nečekané výjevy! Tak jako vědátoři nedaleko Vancouveru, když v roce 2022 detekovali rekordní „osamělou“ supervlnu o výšce 17,6 metrů! I když samože známe i horší vlnky vznikající třeba vlivem zemětřesení, co z vancouverské vlny činí unikát, je právě její osamělá povaha. Okolní vlny o výšce 6 metrů byly totiž dle měření i modelů skoro třikrát nižší.

Asi si nelze než vypomoct anglickými slovíčky – „rogue waves“ totiž vystihují podstatu těhle nahodilých supervlnek líp než české alternativy. Problém s rogue waves totiž tkví ve skutečnosti, že se špatně odhadují. Zatímco na tsunami se dnes (i kvůli předešlým katastrofám) dnes už můžeme vlivem detekcí zemětřesení/erupcí typicky připravit dopředu, osamělé rogue waves jsou nahodilé a objevují se… z ničeho nic. Alespoň si to tak prozatím myslíme – a práce jako ta aktuální se to snaží změnit.

Dokonce ještě 29 let nazpět neměla vědecká komunita ponětí, že rogue waves vůbec existují! Byť námořníci po staletí popisovali, že se na moři objevují osamělé superlny, žádná nebyla ověřitelně pozorována. Než dodáte, že jde o příklad toho, jak „ta škaredá věda nevěří svědkům“… Připomeňme si, že obdobní námořníci taky denně vypili ekvivalent 6 piv a pletli si zřejmě kapustňáky s mořskými pannami. Nešlo tedy o úplně optimální svědky, áno? Popojedem.

Trvalo do roku 1995, než byla první supervlna skutečně měřitelně pozorována – když narazila do mořské plošiny nedaleko Norska. Tato „Draupnerova vlna“ měřila 25,6 metru, přičemž okolní vlny měřily 12 metrů. Vědátoři každopádně po jejím popsání najednou zpozorněli, řekli: „Šmankote, tož ty pověry byly pro jednou skutečné!“ (aspoň bych něco takového čekal) a rozběhl se výzkum toho, jak skutečné a časté rogue waves fakt jsou…

Přichází nepozván, odchází nepoznán

Nynější vancouverská suprvlna se takto zčista jasna objevila v listopadu 2020, nyní ji však přesvědčivě popsala studie z dílny společnosti MarineLabs – právě její bóje totiž vlnu detekovala zhruba 7 kilometrů od pobřeží. Nebýt této boje, neměli bychom o vlně ani potuchy.

MarineLabs vytvořila (video)simulaci bóje v době průchodu suprvlny, na níž je vidět vlnobití v porovnání s menšími okolními vlnami. Házím tu krásku na link níže!

No super, tak se na moři čas od času objevují masivní vlny. Co s tím? Na rozdíl od zmíněných tsunami, které lze predikovat v závislosti na detekci seizmické aktivity, jsou suprvlny samozřejmě menším rizikem. Přesto zřejmě způsobovat zejména během bouří významné riziko menším plavidlům na moři (znáte z TV) či v případě nešťastného nárazu na pevninu i lidem na břehu. V ideálním případě by tak studium rogue waves měl sloužit i ke zlepšení schopnosti včasné výstrahy a predikce suprvln.

To první je už napůl hotovo. Bóje jako ta z MarineLabs mohou vlny detekovat, ale jelikož nejde o setrvalejší jev jako u tsunami, je problém vlnu dále sledovat. MarineLabs sama se v oznámení o studii dušuje, že má nyní systém 26 bójí strategicky rozmístěných v oceánech obklopujících Severní Ameriku a doufá, že do konce roku 2022 se jejich počet více než zdvojnásobí. Což je super PR, ale pokud zrovna nemáte rybářskou bárku u pobřeží Severní Ameriky, asi vám to moc nepomůže.

Jejich a jim podobné bóje by ale v průběhu časů mohly vytvořit statistiku výskytu supervln a jiné týmy by mohly výskyt a pohyb vln postupně korelovat s počasím. Dnes se má za to, že supervlny vznikají primárně vlivem větru, takže nakonec by mohlo být možné vytvářet varování o riziku vzniku supervln i na základě rychlosti větru.

To je však už předmět pro jiné vědátory a jiné články.  

Mezi dvěma odhady

Související otázkou je pak pravděpodobnost výskytu takové supervlny. CNN s odkazem na MarineLabs ve svém článku o vancouverské vlně mluví o pravděpodobnosti výskytu 1 takto výjimečné vlny za 1300 let – ale popravdě bych za takovou pravděpodobnost do ohně nedal ani malíček, natož ruku či jiné údy.

Dnes se již tuší, že supervlny jsou běžným jevem – jiné odhady například mluví o tom, že v každém okamžiku jich je na moři v průměru 10. To je sice stejná střelba od boku, ale uvážíme-li, jak OBROVSKÉ oceány jsou, a jak malá je v nich i dnes lidská přítomnost, důvěřoval bych spíše tomuto tvrzení…

Narůstající katalogizace supervln může mezi oba odhady položit reálná čísla – a tak zpřesnit i to, jestli je stres námořníků ze supervln spíše nepodložený, anebo naopak racionálnější, než se tušilo. A i nám suchozemcům další modelování toho, jak supervlny vznikají, přinejmenším řekne víc o dalším doposud nepříliš známém aspektu fascinujícího a ultrasložitého systému, kterému říkáme „planeta Země“!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz