TLDR: Skoro tu umřel někdo, kdo je pak vynalezl. Ale nepředbíhejme… Zdroj třeba tuna.

Dobré zdi dělají dobré přátele

Když se díváme do historie a/nebo na válečné konflikty, počty obětí málokdy znamenají víc než jen série čísel. Ale jak tohle souvisí s hmoždinkami?

Německý vynalézátor Arthur Fischer byl nikoliv nadarmo šest let nazpět ve svém nekrologu (zemřel v 96 letech!) označován za „vynálezce s víc patenty než Edison“. Už v roce 1949 vynalezl Fischer synchronizovanou světelnou fotografii s bleskem (později ji koupila Agfa), ale jeho nejslavnější historickou inovací je právě plastová hmoždinka!

Marginální inovace ve stavebnictví nejsou něco, co obvykle chápeme jako Velký Pokrok (TM). Jenže opak je pravdou – a i podobné vynálezy stojí na příslovečných ramenech obrů. Nejenže k nim byly třeba jiné předešlé velké průlomy v chemii a materiálové fyzice, ale samože i další plejáda navazujících objevů. Zjednodušeně řečeno: nebýt pokroku v chemii, nebyly by později ani plastové hmoždinky.

Ne snad, že by Fischer sám byl prvním člověkem světa, který dostal revoluční ideu na „věc zatloukávanou do zdi, na které může něco stát“. Ale před unifikovanými hmožděnkami se typicky používaly jen zatloukané dřevěné špalíky, které měly velikost podle toho, jak se zedníci/truhláři zrovna vyspali. Proces jejich zavádění byl delší, dražší a méně přesný. Unifikované hmoždinky tedy mnohé usnadnily.

Klasická evoluce

Úplně poprvé princip hmoždinky patentoval již John Rawlings v roce 1911 – až Fischer však o čtyři dekády později přišel Fischer s hmoždinkou plastovou, která skutečně přinesla masové rozšíření praktiky do celého světa.

S tou přišel v roce 1958 a dodnes je jeho vynález používán ve stavebnictví v masovém množství! Krom toho Fischer vyvinul třeba i lepší kostní zátky pro fixaci zlomenin kostí. Celkem měl na kontě přes 1100 patentů!

Není bez zajímavosti, že Rawlings sám spolu se svým bratrem ve snaze najít optimální tvar hmoždinky vyzkoušel celou řadu materiálů včetně třeba olova. Rovněž je pozoruhodný důvod, proč se jeho původní hmoždinky prosadily. Na počátku 20. století totiž panovala velká poptávka po stavebních úpravách starých budov o novou elektroinstalaci. Hmoždinky, šetřící efektivitu práce, této poptávce vyšly naproti. Rawlingsova hmoždinka je dodnes k vidění v Britském muzeu, o slávu tedy nepřišel ani on. Fischera si nicméně pamatujeme kvůli tomu, že moderní podobu hmoždinek vymyslel právě on, nikoliv Rawlings.

Jeho impakt tedy nelze jistě popřít – ale jak to reverzně zase souvisí se Stalingradem?

Na východní frontě klid

Mladý Fischer za druhé světové sloužil právě ve Stalingradu jako letecký mechanik, přičemž byl jako jeden z poslední zraněných mužů evakuován, když tu sovětské síly obklíčily nacistickou 6. armádu a obrátily jejím následným zničením vývoj na východní frontě! Fischer se sice nakonec nevyhnul zajetí, ale to už bylo později na italské frontě. Po návratu z anglického zajateckého táboru v roce 1946 začal prakticky ihned se svou byznysově-strojařsko-vynalézavostní kariérou!

O tři roky dříve ve Stalingradu zahynulo na sovětské straně kolem 1,1 milionu lidí, zatímco na straně Osy kolem 870 tisíc lidí (krom nacistického Německa sem patří i Italové, Rumuni, Maďaři atd.). Jak, proč a kdo za to mohl – to nechám na jiných. Rozebírat tu důvody války by bylo mimo merit věci. Fischer mezi padlými sám nebyl, ale kdo ví, kolik jiných „Fischerů“ skončilo mezi oběťmi libovolných dalších historických konfliktu…

[Ladislav Loukota]

Co se týče druhé velké války, mohu doporučit tento kanál stopující konflikt týden po týdnu:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]