Rok ve vědě: Letošní vesmír patřil Webbovu teleskopu

Zatímco v minulých letech jsme se dočkali řady významných milníků – prvních letů znovupoužitelných raket, prvních soukromých pilotovaných letů, anebo třeba prvních letů nový supernosičů – rok 2023 patřil na vesmírné frontě spíše objevům Webbova teleskopu.

Jeho snímky a data z rekordně vzdáleného období nedlouho po Velkém třesku totiž značně mění naše představy o tom, jak mladý vesmír vypadal. A Webb také prohloubil existující kosmologickou krizi namísto toho, aby ji jednoduše vyřešil.

Starship napůl

Ne snad, že by se kosmonautika nesnažila. Událostí roku byly bezesporu oba testy superrakety Starship, která vyrazila na transatmosférický let. Nejsilnější znovupoužitelný nosič současnosti poprvé vybuchl vysoko v atmosféře, ale napodruhé již zvládl překonat hranici kosmického prostoru – byť i jeho oba stupně později explodovaly.

To nelze označit zcela za selhání, nicméně není to ani bezprecedentní úspěch. SLS, jiný supernosič současnosti, zvládl dokonalou jízdu již při svém prvním letu. Byť se se Starship pojí vysoká očekávání – jde o nosič srovnatelný se superraketou Saturn V, která vynesla lidi na Měsíc, je však oproti němu také použitelný opakovaně – na jeho reálný, praktický úspěch si tak budeme muset počkat nejméně do roku 2024.

Žádná jiná velká „poprvé“ letos v kosmonautice neproběhla – byť přistání Indie na Měsíci nebo čínské snahy dohnat SpaceX platí rozhodně za regionální úspěchy. A za „poprvé“ můžeme označit i „první kosmickou bitvu“ – ale asi ne úplně v pozitivním smyslu slova.

Po loňském startu se však letos především naplno rozjel Webb! A ten pořád dokola objevuje podezřele mnoho pravidelných a vyspělých prvních galaxií, což kosmologie tak trochu nevyhlížela.

Čandraján-3, neasik. Zdroj: Al Jazeera, SPACE.com
Čandraján-3, neasik. Zdroj: Al Jazeera, SPACE.com

Webb jede

Astronomové čekali, že galaxie z období 0,5 až 2 miliard let po Velkém třesku budou častěji nepravidelné a chaotické. Webbův teleskop ukázal, že jsou ale statisticky významněji již vyklidněné a uspořádané. Objevily se proto i okrajové hypotézy, podle nichž bychom měli prodloužit délku života vesmíru více do minulosti – alespoň momentálně to však spíše vypadá, že vývoj vesmíru byl zkrátka rychlejší.

Co je ovšem významnější, Webb potvrdil dosavadní velké rozdíly v Hubbleově konstantě. Tedy v rychlosti toho, jak rychle se vesmír rozpíná. Různé metody měření přitom házejí různou odlišnost Hubbleovy konstanty.

Podle většiny modelů by se Hubbleova konstanta měla pohybovat kolem 68 kilometrů za sekundu na megaparsek (km/s/Mpc). Jeden megaparsek je 1 000 000 parseků, tedy asi 3 260 000 světelných let. Po prozkoumání hvězd a galaxií v našem vesmíru však někteří odborníci vypočítali konstantu na 69,8 km/s/Mpc, zatímco jiní ji v závislosti na metodě měření považují až za 74 km/s/Mpc. Jiní navrhují řešení, která se pohybují mezi těmito dvěma hodnotami.

Webb vs. smolíček. Zdroj: NASA/Public Domain
Webb vs. smolíček. Zdroj: NASA/Public Domain

Pro budoucí léta

Webb demonstroval, že tento rozdíl není (jak se doposud doufalo) chybou danou nízkou citlivostí měřících metod, ale že rozdíl bude nutno vysvětlit… nějak jinak!

Jak? To momentálně nevíme. Můžeme ale doufat, že se odpovědi dočkáme v některém z nejbližších roků ve vědě.

I v tom letošním může být samože ale leccos, co mi uniklo nebo jste na to už zapomněl. Nestyďte se do komentů doplnit, co považujete za objevy roku vy sami.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama