TLDR: Cín uvnitř uluburunského vraku z doby bronzové pocházel z dolů střední Asie. To naznačuje existenci rozsáhlého obchodování napříč velkým územím. Studie tuna.

Doba bronzová je doba bronzová

Archeologové vědí o vraku nacházejícím se nedaleko břehu tureckého města Uluburunu již od roku 1982. Do roku 1994 zde proběhlo na 22 413 ponorů, při kterých byl získán jeden z nejvýznamnějších souborů artefaktů středomořské pozdní doby bronzové. Tento pozůstatek 3400 let starých časů ovšem i nyní může sdělit něco nového – plavidlo naložené vzácnými kovy totiž v nové studii ukázalo na existenci dávné obchodní sítě!

Byla nebyla, takzvaná doba bronzová – během této periody v letech cca 3300 až 1200 lety před naším letopočtem dominovala vyspělému světu série civilizací na území dnešního Turecka, Egypta, Sýrie, Izraele, Iráku a Iránu. Lidské kultury samože bujely i jinde na Zemi – ale právě civilizace jako Chetité, Asyřané a Egypťané byly pomyslnými supervelmocemi, na kterých z našeho úhlu pohledu záleželo nejvíce.

Bratru 1400 let před naším letopočtem během této éry vyplula na moře i dřevěná loď naložená vzácnými kovy. Ke smůle její posádky ji postihl krutý osud – potopila se u pobřeží dnešního Turecka. Ke štěstí vědátorů ovšem její útroby poskytly náhled na vrcholnou éru doby bronzové. Zhruba dvě století po potopení uluburunského plavidla totiž přišel konec světa…

Během tzv. kolapsu pozdní doby bronzové se víceméně zhroutily v podstatě všechny velké civilizace té doby s výjimkou Egypta, který se ovšem i tak v této periodě ocitl za zenitem, a v budoucnu měl být pouze druhotnou říší. Vzhledem k tomu, že během kolapsu se nám ztratila i většina písemných pramenů (lidé bohužel pramálo píšou hliněné deníčky, když je vraždí nájezdníci anebo umírají hlady), značná část kolapsu je dodnes neznámá, anebo přinejmenším předmětem bádání a úvah.  

Nyní tým vědců, mezi nimiž je i Michael Frachetti, profesor archeologie na Arts & Sciences na Washingtonově univerzitě v St Louis, skrze studium uluburunského vraku odhalil další střípek podoby světa před kolapsem. Zjistil totiž, že malé komunity horských pastevců žijících v dnešním Uzbekistánu ve Střední Asii vyráběly a dodávaly zhruba třetinu cínu nalezeného na palubě lodi – cínu, který byl na cestě na trhy v okolí Středozemního moře, kde se z něj vyráběl žádaný bronzový kov, krev doby bronzové!

Bohatství nejen pro říše

Výzkum, publikovaný 30. listopadu v časopise Science Advances, byl umožněn díky pokrokům v geochemických analýzách, které badatelům umožnily s vysokou mírou jistoty určit, že část cínu pochází z prehistorického dolu v Uzbekistánu, vzdáleného více než 2 000 mil od Haify, kde nešťastná loď naložila svůj poslední náklad.

A to je překvapivé! V tomto období byly totiž těžební oblasti Střední Asie obývány malými komunitami horských pastevců – nacházely se daleko od velkého průmyslového centra nebo říše. A terén mezi oběma lokalitami, který prochází Íránem a Mezopotámií, byl členitý, což by velmi ztížilo přepravu tun těžkého kovu.

Přesto se zdá, že místní horníci měli přístup k rozsáhlým mezinárodním sítím a prostřednictvím pozemního obchodu byli schopni předat tuto veledůležitou komoditu až do Středomoří! To jenom dokládá, jak pokročilá éra pozdní doby bronzové byla!

Autoři podotýkají, že poznatek je překvapivější právě kvůli jinak nevalné vyspělosti (nahlíženo z pozice tehdejších velmocí) regionu drobných horníků. Jejich těžební průmysl byl zřejmě provozován malými místními komunitami nebo svobodnými dělníky, kteří na „globálním“ trhu vyjednávali mimo kontrolu králů, faraonů nebo jiných politických organizací.

Ztracený svět

Zásadní v tomto objevu byla novátorská analýza izotopů cínu k určení původu kovů v archeologických artefaktech. Tato metoda obecně se datuje do poloviny 90. let 20. století, postupem času se však značně zpřesňuje – a odhaluje tak to, co dříve nebylo možné. V posledních několika letech tak začali vědátoři používat izotopy cínu dokonce k přímému přiřazení těžebních lokalit k souborům kovových artefaktů.

To samozřejmě neznamená, že veškerý cín měl původ ve střední Asii. Zbývající dvě třetiny cínu na palubě lodi pocházely z dolu Kestel ve starověké Anatolii, která se nachází v dnešním Turecku. A soudíme jistě také celkové trendy z jediného nálezu – jako bývá zvykem, když jich více bohužel zatím nemáme. Jako obvykle tak platí, že je třeba mít na paměti nedokonalosti poznávání naší minulosti.

Zdá se ale, že cín jakožto zásadní součást bronzu měl v dané době skutečně extrémně vysokou hodnotu, díky níž mohly (dočasně) získat významu i komunity, které později už tolik štěstí neměly. S kolapsem pozdní doby bronzové tak nezapadlo slunce jenom nad Egyptem, Asýrií a Chetitskou říší…

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]