Objeven dosud nejstarší důkaz užívání ohně k přípravě jídla

TLDR: Analýza až 780 tisíc let starých kapřích ostatků naznačuje, že byly pečlivě opečeny dávnými lidmi. Kontrolované využívání ohně k vaření to může posunout o víc jak 600 tisíc let dozadu. Studie tuna.

Zázrak jménem oheň

Existuje solidní šance, že tenhle text čtete krátce před/po či během konzumace tepelně upraveného pokrmu. Ať už je to Pohlreichův michelinský opus anebo vietnamská polévka z mikrovlnky, konzumujete malý zázrak. Co víme, člověk je vůbec jediný druh, který svou stravu běžně tepelně upravuje! A nová studie možná došla blíže ke kořenům tohoto zvláštního zvyku.

Tým předních izraelských univerzit totiž objevil zatím nejstarší důkazy o kontrolovaném používání ohně k vaření jídla. Jedná se o pozůstatky obrovské kaprovité ryby o délce 2 metry, která byla před konzumací opečena nad ohněm. Díky datování až 780 000 let do minulosti je tento objev o 180 000 let starší než dosavadní nejarchaičtější důkaz ohřevu potravy.

Ostatky rybičky byly již dříve nalezené na archeologické lokalitě Gesher Benot Ya’aqov (GBY) v Izraeli. Vědátoři z Hebrejské univerzity a Bar-Ilanovy univerzity pod vedením paleontoložky Irit Zohar se nyní pořádně pověnovali rozboru nálezu. Při analýze se zaměřili na hltanové zuby (sloužící k rozmělňování tvrdé potravy, např. skořápek) patřící rybám z čeledi kaprovitých.

Zoubky mohou přitom sloužit jako chytrý způsob studia chemických proměn třeba právě ve spojitosti s vařením. Zubní sklovinu totiž tvoří struktury krystalů, u kterých může detailní studium odhalit jejich zvětšování působením tepla. Díky tomu se vědátorům podařilo prokázat, že ryby ulovené ve starověkém jezeře Hula, byly skutečně vystaveny teplotám vhodným k vaření, a ne pouze náhodně jednoduše spáleny!

Jak to víme?

Při spálení rybích ostatků ohněm je totiž relativně snadné identifikovat dramatické změny ve velikosti krystalů skloviny – je však o dost obtížnější rozpoznat působení vařením při teplotách mezi 200 a 500 °C. Vytunění biochemických analyzačních metod ovšem postupně zlepšilo citlivost při odhalování i menších krystalků vznikající při nižších teplotách.

Tady je potřeba udělat malou odbočku. Tenhle objev přitom není nejstarší známý důkaz používání ohně jako takového. Otázka, kdy první člověk začal používat oheň k vaření jídla, je předmětem mnoha vědeckých disputací již víc než století. Kontrolované rozdělávání ohně sahá zřejmě minimálně 700 000 let do minulosti (na tomto čísle ale nepanuje shoda) k druhu Homo erectus, oheň jako takový byl ale v užívání ještě mnohem dříve. Nejstarší ohniště může mít i přes 2 mil. let.

V tomto lidé již nejsou zcela osamoceni – například některé druhy ptáků byly pozorovány, kterak záměrně rozšiřují přirozené lesní požáry, aby vylákali zvěř mimo les do otevřených ploch, kde se jim snáze loví. Je možné, že H. erectus či jiní hominidé mohli oheň zpočátku používat podobně vyčůraně. Až po mnoha, mnoha dalších statisících let se oheň stal natolik důvěrným, aby začal sloužit i kontrolovaně uvnitř sídlišť

aOheň měl i další využití! Pixabay, Pxhere, Wikipedia/CC BY/Emőke Dénes
Oheň měl i další využití! Pixabay, Pxhere, Wikipedia/CC BY/Emőke Dénes

Přechod od syrové stravy k vařené měl přitom u hominidů zřejmě dramatický vliv na další vývoj.  Konzumace vařené stravy snižuje množství tělesné energie potřebné k rozkladu a trávení potravy – což umožňuje rozvoj dalších tělesných systémů, například mozku.  Vaření jídla, jakkoliv banálně zní, je tak dost možná nejvýznamnější rozdíl mezi člověkem a jinými živočichy!

To vše jsme již znali. Nynější studie ale dokresluje kulinářskou mozaiku pralidí o jasnější kontury. Objev uvařené/opečené ryby také dokazuje obrovský význam ryb v životě hominidů. Vědátoři v rámci studie navíc mohli poprvé rekonstruovat rybí populaci starověkého jezera Hula a ukázat, že se v jezeře vyskytovaly druhy ryb, které v průběhu času vyhynuly.

Blíže k nám

Velké množství zbytků ryb nalezených na lokalitě dokazuje častou konzumaci ryb dávnými lidmi, kteří si na kapříky vyvinuli speciální kuchařské techniky. Nové nálezy tak současně dokládají význam sladkovodních biotopů a ryb v nich žijících pro obživu pravěkého člověka, stejně jako ilustrují schopnost pravěkých lidí ovládat oheň za účelem přípravy jídla. Ukazují také prapochopení výhod tepelné úpravy ryb před jejich konzumací!

Rekordní datace ale neznamená, že na stejné úrovni byla všechny tehdejší sídliště. Až dosud se důkazy o používání ohně k vaření omezovaly na lokality mnohem mladší než GBY, navíc již spojené s Homo sapiens – asi o 600 000 let blíže k nám.

Vaření rybek stovky tisíc let před tím ale opět připomíná, že příchod H. sapiens nebyl ani tak velkým skok, jako spíše plynulou změnou. Až tedy budete u štědrovečerní tabule konzumovat kapry veskrze moderní, pozvednuté z jejich bídné chuti směsí koření, smažení a doprovodného alkoholu, vzpomeňte na kapříky pradávné, kteří byli našimi předky obědováni (či obětováni?!), aby mohlo dojít k rozvoji našeho nejdůležitějšího orgánu!

Oheň nepatří jen lidem. Zdroj: Pixabay
Oheň nepatří jen lidem. Zdroj: Pixabay

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama