V 8. století zasáhlo Zemi nezvykle silné kosmické záření

TLDR: Buďto jsou výrony sluneční hmoty jiné, než očekáváme, anebo Zemi bombarduje radiací občas i jiný zdroj – naznačuje to studie srovnávající důkazy z letokruhů stromů. Studie tuna.

Vesmír vás nemá rád

Když se mluví o riziku záření z kosmického prostoru, nejčastěji se v tomto ohledu skloňuje masivní výron nabitých částic ze Slunce – něco na úrovni neslavné Carringtonovy události. Takový jev, který statisticky vzato dříve či později nastane, hrozí celou plejádou problémů pro moderní civilizaci.

Nabité částice by mohly přetížit elektroniku a elektrické sítě, takže by hrozily nejen blackouty, ale přijít byste mohli i o svou sbírku porna! Nová studie se ale domnívá, že snad teoreticky může podobné riziko přijít i z jiných směrů než jen ze Slunce.

Pokud by Zemi dnes zastihla nová erupce srovnatelná s Carringtonem, byla by to jistě šlamastika – ale dost možná ne taková, aby to znamenalo víc než „jen“ významnější krizi. V první řadě, nabitá částice ze Slunce necestují rychlostí světla – k Zemi dorazí za jednotky hodin až jednotky dnů. To znamená, že bychom měli teoreticky čas se na nápor připravit. Třeba odpojit spotřebiče od sítě jako při silnější bouřce.

Zároveň ani pokud jste fakt nervózní majitelé kardiostimulátoru, nemusíte ani doma pro jistotu budovat Farradayovu klec. V případě paniky byste se mohli uklidit i do… obyčejného auta (krom Trabantu), které jako taková klec funguje také. Větší problém by měla kritická infrastruktura jako rozvody elektřiny nebo komunikační sítě, které ze zásuvky jen tak nevytáhnete.

Silnější než Carrington…

Co když ale Slunce nemusí být jediný zdroj rizikového vyššího záření? Právě to opatrně naznačuje nová práce srovnávající data tisíců let zaznamenaných v radiokarbonových úrovních v letokruzích stromů. Podle jejích autorů by podobné události mohly také být připsány na vrub neznámému typu kosmické bouře.

Nutno zmínit, že původ mimo Slunce je momentálně jen zkoumanou hypotézou. Stále je pravděpodobnější, že za tyto otisky kosmického záření do letokruhů, může prostě „erupce“ na Slunci. Problém je, že ze srovnání vyplývá, že někdy na tyto jevy dojde i mimo aktivnější části slunečního cyklu. Dokonce se zdá, že některé z otisků předběžně trvají déle, než by měly, kdyby se jednalo o sluneční erupce.

Ty energie tam ale jsou! Zdroj: Public Domain, vlastní
Ty energie tam ale jsou! Zdroj: Public Domain, vlastní

Nejsilnější otisk z 8. století známý jako Miyakeho událost byla přitom až 100x silnější než Carringtonova událost z 19. století, jejíhož opakování se dnes bojíme. Srovnání událostí napříč přitom naznačilo, že některé Miyakeho události působí, jakoby by neměly souvislost s aktivitou Slunce. Díky tomu, že letokruhy jsou spolehlivým způsobem datace přímo do jednotek konkrétních let, je právě srovnání podobných otisků se známou aktivitou Slunce hlavní přínos nynější práce.

Vyplývá tak možnost, spíše než o chvilkovou aktivitu Slunce může jít také o jakousi astrofyzikální událost bez spojení se Slunce. To neznamená, že hned musíme panikařit. Existuje také možnost, že jde o několik slunečních erupcí rozložených v čase.

Jiné možnosti?

Pokud by šlo o astrofyzikální jevy bez spojitosti se Sluncem (opět: jde zatím jen o hypotézu), naznačovalo by to, že například některých vzdálenějších supernov na Zemi může být větší, než jsme doposud čekali. Ne takový, aby si toho všiml život… Ale dost na to, aby si toho všimla elektronika.

Na druhou stranu, ať zas trošku postrašíme víc, existuje i hypotéze, že jedno z prehistorických globálních vymírání na planetě mohlo jít na vrub právě extra-solární události typu výbuchu „nedaleké supernovy“ nebo směrovaného výtrysku „jetu“ energetických částic z podobné události (znáte z obrázků černých děr s akrečním diskem).

Před tím, než ale začneme být z takové možnosti nervózní, bude třeba nechat čas na vyjádření dalším vědátorům. Nabízí se také možnost, že za Miyakeho událost může například drobné oslabení naší magnetosféry spíše než nebezpečí z hvězd. Anebo nějaký typ slunečních jevů, o kterých jsme doposud neměli ponětí.

To však bude až předmětem budoucích studií, jako obvykle. Každopádně je to klasicky důvod připomenout slovo klasikovo: totiž, že vesmír vás nenávidí!

[Ladislav Loukota, JaRon Tomaštík]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama