Satelity vypouštěné „pohotově“ z letadel znovu zajímají vojáky

TLDR: Letoun vypouštějící satelity by mohl přinést schopnost rapidně reagovat na možné sestřelení vojenské družice. Oznámení tuna.

Reakce na Starlink

Riziko válčení v kosmu je dnes o dost blíže nežli před rokem. Skutečný konflikt mimo atmosféru Země ale nebude připomínat ani Star Trek, ani Star Wars…

Pokud konflikt na Ukrajině něco potvrdil, pak skutečnost, jak zásadní je pro moderní bojiště satelitní sledování i satelitní komunikace. K ukrajinským silám putují velmi pravděpodobně informace z vojenských satelitů zemí NATO, přímo pak využívají (podle toho, jak se Musk zrovna vyspí) i spojovatelských služeb konstelace Starlink. Do nějaké míry může svých satelitů využívat zřejmě i Rusko, byť v tomto ohledu jsou informace skoupější. Co jde však nahoru, může jít také dolů…

Satelity dnes umí přesvědčivě ničit čtyři světové země – vlastní způsob, jak sestřelit družici, demonstrovala USA (poprvé v roce 1985, naposledy v roce 2008), Sovětský svaz/Rusko (naposledy v roce 2021), Čína (poprvé 2007) a Indie (poprvé 2019). Pravděpodobně by toho bylo schopno vícero z nich. Protisatelitní zbraně totiž nevyžadují příliš složité kapacity – americká střela ASM-135 ASAT, otestovaná právě v roce 1985, měla podobu zhruba tunové rakety, kterou ve vertikálním letu vypouštěla stíhačka F-15E.

Už mnohokrát jsme řešili, že jak podobné testy protisatelitních zbraní, tak i potenciální masové bojování na oběžné dráze, je velmi riziková zábava kvůli vzniku tzv. Kesslerovu syndromu. Tedy lavinovitě se šířících rojů úlomků, které mohou na dlouhou dobu učinit některé orbity (nebo v extrémním scénáři i létání do kosmu) nepřístupné. Ale to si nyní dejme stranou – vojáky totiž zajímá spíše to, jak rychle je možné zničené družice nahradit, než to, jestli kvůli jejich zničení Sandra Bullock uvízne na orbitě.

A tady přichází na pomoc… lucemburské ministerstvo obrany?

Lucembursko strikes back

OK, startovací bod dnešní novinky leží trochu na vodě – v zásadě jde totiž jen o to, že ministerstvo obrany Lucemburského velkovévodství prohlásilo, že se zajímá o možnost „pohotovostního vypouštění“ vojenských satelitů společností Virgin Orbit. Vzhledem k tomu, že lucemburské armádě o aktuální masivní síle 939 vojáků se můžeme (pro jednou) přátelsky zasmát i my Češi, zdálo by se, že jde o trochu zbytečný problém.

Z vyjádření Virgin Orbit to ale působí, že Lucembursko se zajímá o využití systému LauncherOne jménem zemí NATO, nikoliv jménem svých vlastních sil. Požadavkem je, aby systém LauncherOne byl umístěn nejen v USA, ale i v Evropě, kde by mohl být k dispozici pro vypouštění vojenských družic evropských zemí NATO. A tady to začíná být zajímavější!

Zdroj: Marvel
Zdroj: Marvel

Faktem totiž je, že přímo na Starém kontinentu nejsou evropské kosmické kapacity příliš dobré – o čemž svědčí i skutečnost, že největší kosmodrom Evropské kosmické agentury je umístěný v Jižní Americe. Evropa má kvůli své geografii poměrně problém s efektivním vypouštěním satelitů přímo ze svého území. Na oběžnou dráhu se totiž nejefektivnější lze dostat při vypuštění rakety startující ze západu na východ co nejblíže rovníku.

Rakety ale mají tu nepříjemnou vlastnost, že ve směru svého startu občas vybuchují a/nebo odhazují své zbytky lidem na hlavu, což znamená, že i vypuštění nosiče například z Gibraltaru by smrdělo rizikem, že Italům nebo Řekům někdy něco z nějaké rakety pokazí den. Nikdy tu tedy žádný reálný kosmodrom nevznikl.

To je ale problém, pokud nechcete automaticky být v nosných kapacitách závislý na USA anebo chcete vypouštět malé vojenské družice rychleji, než jak to zvládne civilní kosmodrom ve Francouzské Guyaně.

Už to tu jednou bylo

Využít služeb/pronajmout si LauncherOne, či jednou vytvořit jeho místní analog, proto dává perfektní smysl. A ukazuje, že přístup k satelitům je dnes možný nejen pro kosmické velmoci s vlastními kosmodromy, ale prakticky i pro… inu, Lucembursko.

LauncherOne sám je dvoustupňový horizontální startovací systém, je v provozu od ledna 2021. Systém nyní pravidelně dopravuje na oběžnou dráhu malé družice pro různé komerční, civilní, národní bezpečnostní a mezinárodní zákazníky. Místo startu ze země se LauncherOne dostává do horních vrstev atmosféry pomocí upraveného Boeingu 747 jménem Cosmic Girl. Raketa LauncherOne, vypuštěná ve velké výšce, pak pokračuje v cestě do kosmu a vynáší užitečné zatížení ne těžší než 300 kilogramů.

Není to nový nápad, tzv. air launch se datuje ještě do studené války. Výhodou přitom není jen nižší cena a mobilita, ale i možnost startu bez nutnosti pozemní infrastruktury. Tedy, potřebujete samozřejmě letiště a tak, ale jakmile je letadlo ve vzduchu, po určitý omezený počet jednotek hodin letiště najednou nepotřebujete. To z air launche dělá i jednu z forem (nejen nutně jaderného) odstrašování.

USA během studené války testovala způsob, jak z nitra letounů C-5 vypustit mezikontinentální balistické střely – raketa byla padákem vyhozena ze zádi dopravního letounu, a po stabilizaci se vznesla vlastním motorem na balistickou dráhu. Smyslem bylo opět nebýt závislý jen na pozemních odpalovacích sílech či ponorkách.

Nová variace odstrašení

Vzhledem k proliferaci protisatelitních zbraní tak dává perfektní logiku si pojistit i schopnosti vynášet obratem nové satelity! Pravda, skutečná gigantická válka v kosmu by samozřejmě znemožnila využití orbit těch původních, zničených družic. Na druhou stranu, pokud by došlo na Kesslerův syndrom vlivem války, nejspíše by tou dobou probíhala obří válka i dole na Zemi. Zaneřáděná orbita by tou dobou byla náš poslední problém. 

A jako obvykle v moderním vojenství – to, že máte lepší brnění, v ideálním případě funguje na odstrašení soupeře, aby proti vám nezkoušel máchat svým mečem. Existence pohotovostních nosičů by tedy mohla být supr argument k tomu, že jiné nejmenované velmoci vůbec nemají po svých protisatelitních zbraních sahat, protože ztracené družice stejně obratem nahradíme…

I když tak idea, že zrovna Lucembursko povede zteč na špici kosmických sil NATO, působí na první pohled notně šíleně, samotné využití LauncherOne pro vojenské síly dává v dnešním světě perfektní smysl! Přístup do kosmu se demokratizuje a zlevňuje – a to neznamená jenom nové možnosti pro civilisty, ale také vojáky. 

Ať se nám to líbí nebo ne, spíše než ke Star Treku tak naše realita směřuje k budoucnosti jako z Expanse. 

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama