Existuje život kolem rudých trpaslíků? Planeta bez atmosféry šance snižuje

TLDR: Měření exoplanety GJ 1252b naznačuje, že eroze atmosféry způsobená fotony rudých trpaslíků bude větší, než by bylo pro život vhodné. Může to snížit šance na povrchový život u velké části hvězd třídy M. Studie tuna.

Červený trpaslík jinak

Když se to vezme kolem a kolem, víme ve vesmíru o řadě míst, kde by měly být šance na život papírově mnohem vyšší. Naše Slunce je sice relativně stabilní, ale pobude tu s námi ve své současné verzi už „jenom“ 5 dalších miliard let. Poté se začne nafukovat jako nejbohatší spolužák na srazu ze střední školy, až nakonec Zemi buďto přímo pohltí, či přinejmenším speče na troud.

U takových červených trpaslíků by si však život mohl teoreticky vést o něco lépe. Jedná se o menší hvězdy, takže planety musejí (pro nám známý, povrchový život) obíhat blíže svým mateřským hvězdám. Červení trpaslíci jsou ale zároveň daleko stabilnější hvězdy a svítit budou po desítky miliard let. Má to však jeden háček…

O co stabilnější jsou v pozdější fázi existence, o to více červení trpaslíci vybuřují solárními erupcemi po první miliardu let svého života. I bez tohoto vybuřování je navíc konstantní tlak jejich fotonů silnější, pokud jim musíte kvůli menší zóně života obíhat blíže. Srovnejme si to s vodopádem zásobujícím jezero – je úplně v pohodě užívat si jeho plodů, pokud si postavíte chatu u břehu jezera, ale bylo by asi nepříjemné ji postavit přímo pod tím vodopádem.

O poměru výhod vs. nevýhod červených trpajzlíků se astrobiologové stále dohadují – někteří vidí v červených trpaslících spíše výhodnější postavení (první miliardu let nebyla ani Země zrovna místem překypujícím životem), jiní jsou pesimističtější. Významným argumentem pro druhou kolonku je nyní pozorování exoplanety obíhající červeného trpaslíka, kterou její hvězda dočista připravila o atmosféru.

Není červený trpaslík jako červený trpaslík, ovšem! Zdroj: BBC, vlastní
Není červený trpaslík jako červený trpaslík, ovšem! Zdroj: BBC, vlastní

Příliš silný tlak

Přesuňme se na povrch dnešní exoplanety GJ 1252b – zabalte si sebou čutoru s vodou, skafandr a slunečník. GJ 1252b je jenom o fous větší než Země, obíhá však svého červeného trpaslíka mnohem blíže. Rok tu proto trvá jen půl našeho dne.

Podmínky na povrchu jsou proto žhavější než kalendář z roku 1985 objevený ve strýcově garáži – panuje tu intenzivní horko nepodobné podmínkám na našem Merkuru. K tomuto zjištění tým Iana Crossfielda z Kansaské univerzity došel měřením infračerveného záření exoplanety. To odhalilo pravděpodobnou denní teplotu povrchu na příjemných 1227 °C.

Spolu s dalšími pozorováními je tak vysoce pravděpodobné, že na povrchu neexistuje žádná atmosféra. Tlak záření hvězdy ji nejspíše rozmetal do okolí

Skutečnost, že fotony z hvězdy vytvářejí tlak, může působit zvláštně – přesně tento princip ale doslova pohání sluneční plachetnice. Tento jev je ostatně viditelný i na Zemi – také naše planeta ztrácí část atmosféry, díky aktivnímu vulkanismu a uhlíkovému cyklu je ale zároveň doplňována. Blíže povrchu hvězdy, byť relativně slabší, by ale tato eroze způsobená fotony mohla být příliš silná…

Star Wars trošku rychleji! Zdroj: Lucasfilm/Disney, SALT/CC BY 3.0, vlastní
Star Wars trošku rychleji! Zdroj: Lucasfilm/Disney, SALT/CC BY 3.0, vlastní

U Slunce je nám dobře

Aby bylo jasno, GJ 1252b se nenachází v zóně života své hvězdy. Nicméně, červení trpaslíci jsou mnohem chladnější než Slunce – i víc jak o polovinu. To znamená, že jejich zóna života je také mnohem v mnohem intimnějším vztahu se svou hvězdou. V závislosti na různě velkých trpaslících tak může zóna života být vzdálená od 0,268 astronomické jednotky (AU) u relativně svítivého červeného trpaslíka, jako je Lacaille 8760, až po 0,032 AU u menší hvězdy, jako je Proxima Centauri.

V řeči pochopitelnější by takové světy měly rok trvající od 3 dní až do 150 dní. Krom toho, že by tak zřejmě měly vázanou rotaci ke své hvězdě (což zřejmě šance života dost snižuje i u ideální hvězdy), eroze způsobená fotony by také byla intenzivnější.

Nicméně, červených trpaslíků je hodně. Fakt hodně! Jenom v naší galaxii tvoří kolem 85 % hvězd! A jejich typy sahají od titěrných zahradních trpaslíků, kteří jsou všem pro smích, až po seriózní trpaslíky ve stylu Gimliho! Není zkrátka trpaslík jako trpaslík. Nebylo by tedy překvapivé, kdyby si občas i u nich život na povrchu našel cestu…

Zároveň je ale otázkou, o jak častý jev půjde. Vzhledem k přemíře červených trpaslíků je možné, že se tu životu bude dařit o dost méně často, než bychom chtěli (alespoň pokud bychom to chtěli, což je na jinou debatu). Tak či onak, papírové šance červenotrpasličanů na existenci jsou s touto novou studií o trochu méně jisté. #A_co_na_to_Kvejgáři?

[Ladislav Loukota, Jan Tomaštík]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama