Vše, co potřebujete vědět o objevení (a popírání) virů

TLDR: Navzdory globální pandemii se najdou lidé, kteří zpochybňují existenci virů. Zatímco před pár lety byli takoví lidé spíše jen „kuriozitou v posledních letech nabývají na síle a jejich dopady jsou smrtící.

Doba čtení: 20-30 minut

Původní autor části 1: Erik Nebelung. Původní text zde.
Původní autor části 2: David H. Gorski, MD, PhD, FACS. Původní text zde.

Překlad, editace a doplnění: Antonín Šlajch

Úvod

Navzdory globální pandemii se najdou lidé, kteří zpochybňují existenci virů. Zatímco před pár lety byli takoví lidé spíše jen „kuriozitou“, v posledních letech nabývají na síle.

Vím, že tento článek je dlouhý. Velmi dlouhý.

Ale jak tomu bývá, tato témata jsou složitá a mnohdy vyžadují pracné a dlouhé zpracování. Při svých rešerších se často setkávám s kvalitními zdroji, na které by se dalo odkazovat, ale ve většině případů jsou v anglickém jazyce, a tudíž pro velkou část české veřejnosti nedostupné.

V dnešním článku tedy naleznete nejobsáhlejší a nejkomplexnější shrnutí problematiky, které můžete v češtině nalézt a ve kterém se vypravíme po stopách jednoho z nejúžasnějších a zároveň nejděsivějších objevů v historii a podíváme se na ty, kteří tento objev dodnes zpochybňují. Na VIRY a jejich popírače.

Klíčové body:

  • Viry existují a o jejich existenci máme řadu důkazů a NEJENOM fotografie z elektronových mikroskopů, jak se mnoho lidí domnívá.
  • Ti, kteří zpochybňují existenci virů, často ignorují nebo překrucují celou řadu vědeckých prací a poznatků za uplynulých 100 let.
  • Argumenty, které používají popírači existence virů, vycházejí ze zastaralých konceptů a z hypotéz 19. století a někdy i dávnější minulosti.
  • Možná by vás ani nenapadlo, že nemálo mediálně známých osob vychází z myšlenek tehdejších popíračů teorie virů. Patří mezi ně např. Jaroslav Dušek (herec), Jan Hnízdil (celostní lékař) a myšlenku v ryzí podobě zástává Lenka Tarabová.
  • Popírání virů má smrtící dopady.

Část 1 – Něco málo z historie.

Virus SARS-CoV-2 má obrovský negativní dopad na naše životy, což je v silném kontrastu s neuvěřitelně malou velikostí viru. 

Tato nepolapitelnost představuje velkou výzvu pro naše porozumění a schopnost s ním bojovat.

V době hoaxů a populistů, kteří pandemii zneužívají pro své vlastní cíle tvrzením, že virus je podvod, je na místě položit si otázku: „Jak si můžeme být jisti, že virus existuje, když je dokonce příliš malý na to, aby byl vidět okem nebo pod mikroskopem?“.

Tato otázka popisuje vědecký problém, jehož kořeny sahají až do 19. století, kdy byla skutečná podstata virů záhadou pro mikrobiology i lékaře.

Zde se vydáme na hon za důkazem existence viru. Probereme dvě hlavní indicie, na které se vědci zaměřili, a jak vědecká komunita tuto záhadu během uplynulých dvou století vyřešila.

Indicie 1: Důkaz příčinnou souvislostí

V prvním kroku našeho pátrání se podívejme na to co hledáme: Viry! 

Jedním z nechvalně známých virů je ten, který je zodpovědný za vzteklinu. Vzteklina má stoprocentní smrtelnost poté, co se objeví první příznaky. K těmto příznakům patří horečka, intenzivní bolest a vážné problémy se zažíváním.  Pozdější příznaky zahrnují hyperaktivitu a také hydrofobii. Tento poslední příznak vede k tomu, že se u nemocného objeví nechuť polykat vlastní sliny a cítí se nepříjemně v blízkosti jakéhokoli druhu vody, což se mu ke konci často stává osudným.

Hrozná nemoc, kvůli které lékaři a vědci zoufale pátrali po její příčině. Ale ani dlouho poté, co byly nalezeny a identifikovány bakterie jako původci některých nemocí (viníci nemocí se také nazývají patogeny), nebyla nikdy nalezena žádná taková bakterie, která by byla zodpovědná za vyvolání vztekliny.

Tehdejší vědci tak byli postaveni před otázku: Co přesně je zodpovědné za nemoci, jako je vzteklina? Byl patogen srovnatelný s bakteriemi, nebo byl tak odlišný, že se nedal srovnat s ničím do té doby známým? Měl vůbec fyzikální podstatu?

Luis Pasteur.
Zdroj: Ernest Board, licensed under CC BY 4.0.

Jednou z osobností, která se přiblížila odpovědi na tyto otázky, byl francouzský mikrobiolog Luis Pasteur, který žil v 19. století. Předchozí úspěchy s antraxem a cholerou ptáků ho proslavily jako ikonu medicíny a mikrobiologie. Jeho pečlivé pátrání po patogenu způsobujícím vzteklinu však bylo od prvního dne předurčeno k neúspěchu, protože žádný z odpovědných patogenů nemohl být nikdy spatřen pomocí tehdy dostupných mikroskopických technik.

Vzhledem k závažnosti a smrtelnosti této nemoci se Pasteur pokusil vyvinout vakcínu proti vzteklině, přestože o existenci patogenu nic nenasvědčovalo, kromě příznaků, které způsoboval. 

Na základě svých zkušeností s bakteriálními patogeny se mu nakonec podařilo vyvinout účinnou vakcínu. Nutnost izolace patogenu obešel tím, že použil infikovanou nervovou tkáň k přenosu nemoci na různé druhy savců, jako jsou králíci a psi, přičemž s každým dalším cyklem snižoval její virulenci. Jen o několik let později po úspěšném testování na psech (v roce 1885) vakcína zachránila život devítiletého francouzského chlapce Josepha Meistera a učinila z něj prvního člověka, který byl proti vzteklině imunní.

Psi, věrní společníci člověka už od doby kamené nám nepomáhali jen s lovem a mazlením.
Zdroj: Pixabay

Takže i když skutečná povaha patogenu vztekliny zůstávala záhadou, Pasteur dokázal zabránit tomu, aby se lidé (a psi) nakazili, jen díky pečlivému pozorování a poučení se z toho, jak tento patogen fungoval.

Skutečnost, že tato technika fungovala, znamenala, že tento patogen interaguje s naším tělem podobným způsobem jako bakterie, což dokazovalo, že musí být fyzikální povahy, a tudíž ho musíme být schopni najít.

Vývoj Chamberlandova filtru, který provedl Charles Chamberland, jeden z tehdejších Pasteurových asistentů, fyzikální vlastnosti patogenu dále zúžil. Filtr se v podstatě skládá z porcelánové trubice s otvorem na jedné straně, kterým lze za předpokladu dostatečného tlaku filtrovat kapalinu. Bylo prokázáno, že tento filtr odděluje z kapaliny pozorovatelné mikroorganismy, včetně patogenních bakterií.

V roce 1892 ruský biolog Dimitrij Iwanowski, který zkoumal mozaikovou chorobu některých rostlin, filtroval šťávu z infikovaných listů pomocí Chamberlandova filtru a zdokumentoval, že extrahovaná šťáva byla stále infekční pro zdravé rostliny tabáku. Pozoroval také, že na rozdíl od bakterií vyvolávajících onemocnění, které po krátké době bez živin ztrácejí schopnost přežít, filtrát zůstával infekční ještě mnoho měsíců po filtraci.

To nejenže dodalo další důkaz o skutečné povaze virů, ale mimochodem předznamenalo jednu z nejnepříjemnějších vlastností virů: schopnost přežít bez jakéhokoli metabolismu, čímž se liší od rostlin, živočichů nebo bakterií.

Chamberlandův filtr.
Zdroj: Science history Institute licensed under CC BY-SA 3.0.

Tento pokus se v následujících letech opakoval s mnoha dalšími nemocemi, včetně vztekliny.

Nizozemský mikrobiolog Martinus Beijerinck poprvé zavedl slovo virus pro filtrovanou infekční tekutinu v roce 1898 (z latinského virus: jed, sliz). A přestože si vědci stále nebyli jisti, zda jsou viry kapalné, nebo složené z pevných částic, tyto pokusy prokázaly, že odpovědné patogeny musí být schopné žít ve vodě a dostatečně malé, aby prošly Chamberlandovým filtrem. To je ukázkový příklad toho, jak mohou vědci prokázat existenci něčeho na základě jeho účinků na prostředí za kontrolovaných podmínek, což může umožnit i kvalifikované odhady o jeho povaze.

Ale jak se říká: „Vidět je věřit“, nikoliv: „Hádat znamená věřit“, takže pokračujme v hledání konkrétně viditelných důkazů:

Indicie 2: Důkaz vizualizací

V letech po objevu infekčních tekutin zvaných viry se stále více zdokonalovaly mikroskopické techniky, až bylo možné zobrazit i shluky více virových částic. Někteří vědci údajně tyto shluky virů viděli, aniž by věděli, že jde o viry.

Rozlišení a zvětšovací schopnosti světelných mikroskopů však nebyly zdaleka tak vysoké, aby bylo možné určit nějakou strukturu. Existuje totiž fyzikální limit zvětšení, kterého může optický mikroskop dosáhnout.
Abychom mohli o tomto limitu diskutovat, musíme trochu odbočit a podívat se blíže na to, jak fungují vlny a jak na sebe světlo a hmota vzájemně působí:

Světlo lze vnímat jako vlnu. Odraz, difrakce a refrakce spolu s absorpcí a emisí jsou hlavními mechanismy interakce mezi tímto vlněním a hmotou, které nám umožňují vidět. Všechny tyto mechanismy však do jisté míry závisí na porovnání velikosti mezi vlnovou délkou a objektem. Menší objekty by vlna prostě „ignorovala“. Protože vlny jakéhokoli druhu sdílejí některé své základní principy, může se pro představu této vlastnosti hodit srovnání s vodními vlnami:

Představte si balvany, které narušují vlny na pláži. Na existenci balvanů a předpoklady o jejich velikosti lze usuzovat podle toho, jak se vlny pohybují kolem těchto balvanů a dorazí na pláž. Nyní si představte 20 m vysokou supervlnu, která by je prostě přejela a neprojevila by žádnou známku jejich existence. Podobně elektromagnetické vlny ignorují překážky, které jsou mnohem menší než jejich vlnová délka.(Pozor, tato analogie není stoprocentně přesná, ale pro náš případ je dostačující.

To je pak důvodem, proč jsou viry „ignorovány“ světelnými vlnami používanými ve světelné mikroskopii. Přesněji řečeno: Spektrum viditelného světla (které se nejčastěji používá ve světelné mikroskopii) pokrývá vlnové délky zhruba od 700 nm přibližně do 400 nm. Vezmeme-li v úvahu právě diskutovanou závislost interakce světla s hmotou na velikosti a způsobu, jakým mikroskop vede světlo, a přidáme-li aplikaci některých matematických úvah, zjistíme, že nejvyšší teoretické rozlišení ve světelné mikroskopii se počítá kolem 250 nm. I dnes je však třeba vynaložit velké prostředky a úsilí, abychom se této úrovni rozlišení přiblížili. Většina virů je mnohem menší. Virus SARS-CoV-2 má průměr zhruba 120 nm, což je méně než polovina teoretické hranice!

Když nám světelná mikroskopie neumožňuje vidět viry, jakým jiným způsobem bychom je mohli zviditelnit při hledání viditelného důkazu existence virů?

Vstupme do světa elektronového mikroskopu:

První elektronový mikroskop.
Zdroj: J. Brew licensed under DFDL.

Toto revoluční zařízení poprvé sestrojili němečtí vědci Max Knoll a Ernst Ruska v roce 1931. Bylo to krátce poté, co se v roce 1923 „stala virální“ (pun intended) hypotéza francouzského fyzika Louise de Broglieho, že částice se mohou chovat také jako vlny. 

Elektronový mikroskop vychází z tohoto konceptu a obchází problém elektromagnetické vlnové délky tím, že místo toho využívá vlnové chování urychlených elektronů. Čočky, které zaostřují světlo, zde byly nahrazeny magnetickými čočkami, aby zaostřily elektrony (které jsou nabité záporně). Tato pole cívek pak vytvářejí magnetická pole, která ohýbají dráhu elektronů. Po průchodu vzorkem a další magnetickou čočkou jsou elektrony detekovány fluorescenční obrazovkou, která převádí signály přicházejících elektronů na signály, které už můžeme vidět. 

Vzhledem k tomu, že teoreticky lze elektrony urychlit na rychlosti velmi blízké rychlosti světla – a tím stále více zkracovat jejich vlnovou délku – je teoretická hranice rozlišení elektronových mikroskopů v podstatě neomezená.

Relativistické efekty, exponenciálně rostoucí energetické náklady na urychlení na rychlost blízkou rychlosti světla a technické aspekty magnetických čoček však omezují praktickou hranici rozlišení moderních elektronových mikroskopů na (stále ještě ohromujících) 0,1 – 0,2 nm.

Elektronový mikroskop otevřel vědecké komunitě dveře do hlubších a menších úrovní mikrosvěta a osud tomu chtěl, že bratr Ernsta Ruska, Helmut Ruska, byl shodou okolností lékař a biolog. Velmi brzy si uvědomil potenciál bratrova vynálezu pro mikrobiologii a spolu s kolegou Bodo von Borriesem publikovali v roce 1938 první mikroskopický snímek viru.

A to je on, náš první. Ectromeliavirus myši zachyvcený pomocí EM.
Zdroj: Klinische Wochenschrift 17.27 (1938): 921-925.

Následoval zlatý věk virologie, kdy elektronový mikroskop odhalil skutečnou povahu různých virů a umožnil vědcům pochopit, jak viry fungují a jak je klasifikovat.

A nový koronavirus? Rychlý posun do roku 2022

Vývojáři elektronové mikroskopie nespali. Za 80 let, které uplynuly od doby bratří Rusků, bylo vyvinuto mnoho nových metod a stávající techniky byly zdokonaleny. A tak po objevení nového koronaviru na začátku roku 2020 bylo jen otázkou času, kdy budou zveřejněny EM snímky SARS-CoV-2. Díky tomu můžeme nejen věřit, ale i vidět, že SARS-CoV-2 existuje!

SARS-CoV-2 zachycení na EM.
Zdroj: NIAID-RML.

Další čtení a zdroje k této části naleznete zde:

  • Von Borries, B., E. Ruska, and H. Ruska. Bakterien und Virus in übermikroskopischer Aufnahme. Klinische Wochenschrift 17.27 (1938): 921-925.
  • Ackermann, Hans-W., and Hans-W. Ackermann. The first phage electron micrographs. Bacteriophage 1.4 (2011): 225-227.
  • Knoll, Max, and Ernst Ruska. Das elektronenmikroskop. Zeitschrift für physik 78.5-6 (1932): 318-339.
  • Kruger, D. H., Peter Schneck, and H. R. Gelderblom. Helmut Ruska and the visualisation of viruses. The Lancet 355.9216 (2000): 1713-1717.
  • Horzinek, Marian C. The birth of virology. Antonie van Leeuwenhoek 71.1-2 (1997): 15-20.

Část 2 – A kde je tedy problém?

Nyní ale k jádru problému. 

I když je tomu těžké uvěřit, uprostřed celosvětové pandemie, která si vyžádala tolik obětí a tak důkladně rozvrátila společnost, stále existují lidé, kteří popírají teorii virů. 

Jak je to možné?

Jestli se ti z nás, kteří bojují proti lékařským dezinformacím, šarlatánství a pseudovědě s něčím často setkávají, pak s tím, že nám lidé, zejména lékaři a vědci, jen těžko věří, když popisujeme, jak nevědecké, pseudovědecké a prostě konspirační jsou různé názory, které jsou základem alternativní medicíny a pseudovědy zaměřené proti očkování. Jistě, myslí si, není možné, aby tomu někdo v roce 2022 skutečně věřil! 

Ach jak se mýlí! 

Mezi narativy alternativní medicíny, která u odborníků (a u vzdělaných laiků) vyvolávají největší fascinaci, patří popírání zárodečné teorie (Teorie virů). 

Po téměř 3 letech masového rozvratu a milionům úmrtí způsobených pandemií covidu-19, kterou způsobil nový koronavirus a v jejímž důsledku jen v USA zemřelo 1.06 milionu lidí (V ČR 41 000 lidí), se stále najdou šarlatáni, zastánci konspiračních teorií a popírači, kteří odmítají přijmout fakt, že pandemii způsobil nový virus, který se rozšířil po celém světě, protože byl snadno přenosný a nový, což znamená, že celý svět byl pro něj imunologicky naivní populací.

Ačkoli jsem na popírání zárodečné teorie narážel již před lety, před deseti lety napsal David Gorski (Autor původního textu) příspěvek s názvem Germ theory denial:: A major strain in ‚alt-med‘ thought a o pár let dříve Harriet Hallová napsala příspěvek s názvem „I Reject Your Reality“ – Germ Theory Denial and Other Curiosities

Bohužel počínaje rokem 2020 (a nepochybně pokračuje i v roce 2022 a pravděpodobně bude i později) přestalo být popírání teorie virů „kuriozitou“ a stalo se jednou z hlavních hrozeb pro veřejné zdraví a snahy o zpomalení šíření SARS-CoV-2, protože podporuje odpor vůči zásahům v oblasti veřejného zdraví, od roušek s respirátory, přes lockdowny až po vakcíny proti covidu-19. 

Vzhledem k tomu, že pomalu vstupujeme do třetího roku pandemie covidu-19, považoval jsem za užitečné vrátit se k tomuto tématu v kontextu globální pandemie.

Pokusíme se dát vše do souvislostí a odpovědět na otázku:

Jak mohou lidé uprostřed pandemie, která v některých částech světa způsobuje takové zatížení nemocnic, že existuje reálná obava, že se zdravotnický systém pod náporem pacientů s covidem-19 zhroutí a nebude schopen se postarat nejen o pacienty s covidem-19, ale i o pacienty vyžadující akutní lékařskou péči v případě jiných, život ohrožujících, stavů?

Teorie virů versus „teorie vnitřního prostředí“ (Terrain theory) v 19. století

Nejprve bychom si měli ujasnit, co máme na mysli pod pojmem teorie virů, jako původců některých nemocí, neboli zárodečné teorie.

Ve většině textů a zdrojů, které jsem četl, je zárodečná teorie, způsobujících nemoci uvedena zhruba takto: „Některé nemoci jsou způsobeny napadením těla mikroorganismy“. 

Mohli bychom se přít, zda se viry počítají mezi mikroorganismy, ale pro účely teorie virů způsobujících infekční nemoci ano. (Většina biologů nepovažuje viry za skutečné živé organismy, protože se neskládají z ničeho jiného než z genetického materiálu zabaleného do bílkovinného obalu a nemají schopnost rozmnožovat se, aniž by infikovaly buňku organismu).

Samozřejmě, že za více než půldruhého století, které uplynulo od doby, kdy Louis Pasteur poprvé vyvrátil myšlenku spontánního vzniku života a vyslovil hypotézu, že mikroby způsobují mnoho nemocí, a Joseph Lister prokázal, že používání kyseliny karbolové ke sterilizaci operačního sálu výrazně snižuje výskyt pooperačních infekcí, se to, co je známo jako zárodečná teorie, stalo složitějším, ale v jádru je to stále stejné: mikroby (bakterie, viry, paraziti atd.) způsobují některé nemoci tím, že napadají organismus.

Abyste pochopili, odkud se vzalo popírání zárodečné teorie a proč má stále takový vliv v alternativní medicíně, je nutné pochopit trochu historie zárodečné teorie. 

Většina z nás se na střední škole, vysoké škole nebo v základních kurzech biologie učila, jak pozorování Louise Pasteura vedla k formulaci toho, co je dnes známo jako zárodečná teorie infekčních chorob. Většina z nás se však neučila (a pokud ano, tak jen velmi stručně) o dalších hypotézách vysvětlujících infekční onemocnění, které v té době Pasteurově teorii konkurovaly. Mohli jsme se však seznámit s myšlenkami, které se týkaly infekčních nemocí dříve než Pasteur.

Na popírání zárodečné teorie je fascinující, že již dlouho před Pasteurem byly navrženy koncepty, které se podobaly zárodečné teorii. Například v Atharvavedě, posvátném textu hinduismu, se psalo, že existují živí původci nemocí, nazývaní yatudhānya, kimīdi, kṛimi a durṇama (viz XIX.34.9). Jedna z prvních západních zmínek o této poslední teorii se objevuje v pojednání O zemědělství od Marka Terentia Varra z roku 36 př. n. l.. V něm se objevuje varování před umístěním hospodářství příliš blízko bažin:

…a proto, že se zde chovají jistí nepatrní tvorové, které nelze vidět očima, kteří se vznášejí ve vzduchu a dostávají se do těla ústy a nosem a způsobují tam vážné nemoci.

To, že některé infekční nemoci jsou nakažlivé a mohou se šířit z člověka na člověka nebo pocházet z jiných zdrojů, bylo natolik zřejmé, že se po mnoho staletí objevovala různá vysvětlení, jak k něčemu takovému může dojít. 

Jednou z častých myšlenek byla miasmatická teorie nemocí, podle níž nemoci jako cholera, chlamydie nebo černá smrt způsobovala miasma, což v překladu znamená „znečištění“ nebo „špatný vzduch“. Jistě, i před staletími bylo poměrně triviální zjištění, že některé nemoci se šíří vzduchem. Dlouho se také vědělo, že i jiné nemoci se mohou šířit vodou nebo jinými způsoby. Každopádně různé představy o tom, jak se nemoci vyvíjejí, spolu bojovaly na různých místech v různých dobách po celou éru předvědecké medicíny. Mnohé z těchto představ zahrnovaly různé koncepty mystické „životní energie“, jako je čchi, s jejímiž přílivy a odlivy lze manipulovat za účelem léčebného účinku (jako např. v akupunktuře). 

Jiné představy se týkaly různých konceptů kontaminace, kdy se miasma nebo různé jiné jedy nějakým způsobem dostávají do těla z prostředí a způsobují nemoci. Tyto představy nebyly v kontextu své doby nesmyslné, protože věda ještě neexistovala v takové podobě, aby je mohla jako hypotézy vyvrátit, ani ještě nebyla vyvinuta technologie, která by umožnila identifikovat mikroskopické původce nemocí. Vzhledem k těmto souvislostem se přisuzování některých infekčních onemocnění špatnému vzduchu nezdá být tak nerozumné.

Krása Pasteurovy práce spočívá v tom, že poskytla vysvětlení mnoha nemocí, které zahrnovalo koncepty miasmatu a různé další myšlenky, které mu předcházely. Nemělo by se však zapomínat, že Pasteur nebyl první, kdo navrhl teorii zárodků. S myšlenkami podobnými zárodečné teorii nemocí přišli před Pasteurem vědci jako Girolamo Fracastoro (který přišel s myšlenkou, že fomity mohou být zdrojem nákazy), Agostino Bassi (který zjistil, že plísňové onemocnění bource morušového způsobuje drobný parazitický organismus, houba, která byla po něm pojmenována Beauveria bassiana), Friedrich Henle (který vytvořil pojmy contagium vivum a contagium animatum) a další. 

Pasteur byl však více než kdokoli jiný vědcem, který poskytl důkazy, že zárodečná teorie nemocí je platná a užitečná, a tuto teorii zpopularizoval. Ne že by neexistovaly konkurenční myšlenky; například myšlenky Clauda Bernarda a Antoina Béchampa, kteří měli odlišné názory. 

Zejména Béchamp důrazně tvrdil, že mikroorganismy nejsou příčinou nemocí, ale spíše jejich důsledkem, že je produkují poraněné nebo nemocné tkáně a že záleží na zdraví organismu, nikoli na mikroorganismech. Jinými slovy, terén byl vším. 

Bernard zase popsal to, co nazýval milieu intérieur, mezibuněčné tekutiny považované za vnitřní prostředí, v němž jsou buňky těla vyživovány a udržovány ve stavu rovnováhy, které on a další také nazývali terénem. Myšlenky obou mužů, ale zejména jejich společný pojem terén, byly pro popírače zárodečné teorie velmi přitažlivé.

Béchampova myšlenka, známá jako pleomorfní teorie nemoci, uváděla, že bakterie mění formu (tj. vykazují pleomorfismus) v reakci na nemoc. 

Jinými slovy, vznikají z tkání během chorobných stavů. 

Béchamp dále postuloval, že bakterie vznikají ze struktur, které nazval mikrozymy, které jsou normálně přítomny ve tkáních a že jejich účinky závisí na buněčném terénu.

Nakonec ale nad myšlenkami Bernarda a Béchampa zvítězila Pasteurova teorie.

Jak? Byla založena na důkazech.

Béchamp byl v 19. století vlivný a vzhledem k tehdejší vědě a technologii nebyla jeho hypotéza zcela nesmyslná. Byla však vědecky překonána Pasteurovou zárodečnou teorií nemocí a pozdější Kochovou prací, která vyústila v Kochovy postuláty. (Více o Kochových postulátech později.)

Kromě toho, že Béchampova myšlenka neodpovídala vědeckým poznatkům, neměla ani zdaleka takovou vypovídací a prediktivní schopnost jako Pasteurova teorie.

Na druhou stranu je v Béchampových myšlenkách zrnko pravdy. Konkrétně je pravda, že na stavu „terénu“ (těla) záleží, pokud jde o infekční onemocnění. Oslabení lidé se často nemohou bránit invazi mikroorganismů stejně dobře jako silní a zdraví lidé. 

Je tu však jeden háček.

„Terén“ může škodlivý účinek mikroorganismů usnadnit nečekaným způsobem. Jedním z dobře známých příkladů je to, že některé kmeny chřipky (jako v roce 1918 a H1N1) jsou virulentnější u mladých lidí, protože mladí proti nim vytvářejí silnější imunitní reakci.

Před pandemií (a nyní) se zdálo, že převládající forma popírání zárodečné teorie je měkčí formou popírání, stejně jako převládající formou popírání evoluce není kreacionismus mladé Země, ale spíše kreacionismus inteligentního designu (ID). 

Je pravda, že stále existují kreacionisté mladé Země, kteří tvrdí, že svět je starý pouze 6 000 let a že stvoření, která existují nyní, sem v jejich současném stavu vložil Bůh, ale většina popíračů evoluční teorie dnes uznává, že Země je stará několik miliard let a že organismy se vyvíjejí. 

Tito lidé jednoduše popírají, že přirozený výběr a další mechanismy zahrnuté v současné evoluční teorii jsou dostatečné k vysvětlení složitosti života. Místo toho postulují, že musí existovat designér, který řídí evoluci.

Podobně stále existují zarytí popírači teorie mikrobů, kteří se odvolávají na Béchampa (podobně jako kreacionisté mladé Země na Bibli) a popírají, že by mikrobi měli cokoliv společného s nemocemi. Místo toho tvrdí, že mikrobi se objevují „kvůli terénu“ a jsou spíše indikátorem než příčinou nemocí.

Většina případů popírání teorie mikrobů je však shodná s kreacionismem ID. Stejně jako zastánci ID, kteří připouštějí, že evoluce probíhá, tak i tato odrůda popíračů zárodečné teorie připouští, že mikrobi mohou způsobovat nemoci. Tvrdí ale, že mikrobi mohou způsobovat nemoci pouze tehdy, je-li hostitel již nemocný nebo oslabený. (V ČR například herec Jaroslav Dušek.) 

Pomocí těchto tvrzení argumentují, že „terén“ je zdaleka nejdůležitějším faktorem, který rozhoduje o tom, zda člověk onemocní, či nikoli. V důsledku toho tvrdí, že správná strava, správné cvičení a užívání správných doplňků stravy (které vám rádi prodají, nebo odkáží na zpřízněný obchod) vás ochrání před nemocemi stejně dobře jako jakákoli vakcína – vlastně lépe, protože si prý do těla nevpravujete všechny ty „toxiny“ z vakcín.

Zdroj: Just in Health

V alternativní medicíně je toto odvolávání se na myšlenky 19. století velmi přitažlivé, protože se lze odvolávat na Bernarda a Béchampa jako nespravedlivě „utlačované“ vědecké kapacity, aby se taková tvrzení ospravedlnila:

Bernard, Bechamp a jejich následovníci dokázali, že zárodky nejsou skutečnou příčinou nemocí… ve skutečnosti je to slabý terén, který je KOŘENOVOU PŘÍČINOU nemocí.

maximalizací stavu výživy

minimalizací toxicity, tj. detoxikací.

udržování správného pH nebo rovnováhy mezi kyselinami a zásadami.

udržování správné energetické/elektrické rovnováhy

Z tohoto a dalších důvodů Bechamp ostře vystupoval proti vakcínám a tvrdil, že „nejzávažnější poruchy mohou být vyvolány vpravením živých organismů do krve“. Nesčetné množství vědců s ním souhlasilo.

Nemohu si pomoci, ale musím podotknout, že toto nevyjádřené číslo se velmi blíží nule, pokud zahrneme pouze legitimní a kompetentní vědce. Nemohu si také pomoci, ale zajímalo by mě, jak mohl Béchamp tvrdit, že vstřikování živých organismů do krve může vyvolat nejzávažnější poruchy, i když tvrdil, že za nemoci je zodpovědný „terén“, nikoli mikrobi.

V Béchampových myšlenkách také chybí, jak by vysvětlení infekčních nemocí založené na „terénu“ mohlo vysvětlit zřejmou a dlouho pozorovanou skutečnost, že některé nemoci se mohou šířit z člověka na člověka vzduchem, vodou a fomity.

Popírání zárodečné teorie si dokonce vypůjčilo jednu stránku z lexikonu konspiračních teorií všeho druhu, a sice tu o obrácení na smrtelné posteli hlavního hybatele či původce spiknutí. V tomto případě existuje mýtus, který papouškují lidé od antivax a HIV/AIDS popírajícího šarlatána Kellyho Brogana přes Billa Mahera až po gurua vodního půstu Michaela Klapera a šarlatána funkční medicíny Dr. Marka Hymana, že Louis Pasteur prý odvolal teorii zárodků na smrtelné posteli, přičemž údajně řekl: „Bernard avait raison. Le germe n’est rien, c’est le terrain qui est tout“ (Bernard má pravdu. Bakterie nejsou nic, terén je všechno). 

V některých verzích vyprávění se tvrdí, že tento výrok byl posledními Pasteurovými slovy těsně před smrtí, pravděpodobně proto, že tak je příběh mnohem dramatičtější. 

A hádejte co? 

Jak v roce 2004 prokázal Peter Bowditch (str. 42.), neexistuje vůbec žádný důkaz, že by Pasteur kdy něco takového řekl, a to ani kdykoli za svého života, ani na smrtelné posteli, ani jako svá poslední slova. 

Navíc se zdá, že toto tvrzení bylo poprvé zveřejněno v revidovaném vydání knihy Stres života od Hanse Selyeho v roce 1976 (i když možná tvrzení zaznělo v původním vydání z roku 1956). Jak jsem se dozvěděl, Selye byl považován za průkopníka ve studiu vlivu stresu na biologii a náchylnost k nemocem a přiznával vliv Clauda Bernarda na své myšlení; není tedy asi překvapivé, že ho mohl zaujmout apokryfní příběh, jako je ten o Pasteurově obrácení na smrtelné posteli. 

Pomineme-li Selyeho zjevnou nedbalost ohledně tohoto tvrzení, právě teď, jak jsem již mnohokrát řekl, každý, kdo používá mýtus o tom, že Louis Pasteur na smrtelné posteli nějakým způsobem odřekl teorii zárodků, aby ospravedlnil myšlenky, že životní styl vás může učinit prakticky imunními vůči nemocem, se dostal hluboko do popírání teorie zárodků, zejména pokud také tvrdí něco podobného:

Zatímco Antoine Béchamp byl brilantní vědec s pozoruhodnou myslí, Louis Pasteur měl velmi dobré kontakty. Ačkoli oba vědci studovali patologii nemocí ve stejnou dobu, byly to Pateurovy konexe, které mu zajistily finanční podporu pro zavedení teorie zárodků. Pasteurova bakteriologická teorie získala pozornost mainstreamu částečně díky jeho politickým a finančním konexím a také proto, že jeho názory byly v souladu s tehdejší vědou a politikou. Kromě toho bakteriální teorie připravila půdu pro neuvěřitelné zisky farmaceutického průmyslu: chemoterapie, syntetické léky, chirurgické odstraňování částí těla a vakcíny se díky základům položeným Pasteurem staly léky, které si společnost vybrala – vše velmi výnosné. Důvodem, proč se chci vrátit k tomuto historickému momentu, je to, že ačkoli Pasteurova bakteriologická teorie definovala moderní medicínu – jeho teorie prospěla vědecké zaujatosti a šíleným ziskům farmaceutického průmyslu – nikoli veřejnému zdraví.

Všude se objevují konspirační teorie, ať už jde o obrácení Louise Pasteura na smrtelné posteli, nebo o tvrzení, že Pasteurova teorie nakonec zvítězila nad myšlenkami Bernarda a Béchampa nikoli proto, že měl pravdu, ale spíše proto, že jeho myšlenky byly výnosnější a měl dobré politické kontakty.

Jak rád zdůrazňuji, popírači vědy vždy potřebují konspirační teorii, aby vysvětlili, proč věda nepřijímá jimi preferované alternativní myšlenky. Popírání vědy má tedy vždy kořeny v konspiračních teoriích.

Můžete pochopit, kam tím mířím v době covidu-19 a proč by popírače a zlehčovače pandemií mohly přitahovat myšlenky 19. století o tom, že „terén“ je důležitější než mikrob, a sice ze stejného důvodu, proč antivaxeři tak často upadají do popírání zárodečné teorie a odvolávají se na Béchampa a/nebo Bernarda. (Příkladem jsou Kelly Brogan a Andrew Wakefield.) Koneckonců, pokud SARS-CoV-2 není „hlavní“ příčinou covidu-19 a závažných onemocnění, pak se všechny ty zásahy v oblasti veřejného zdraví, jako je rouškování, lockdowny a vakcíny, stávají zbytečnými a nepotřebnými, ne-li přímo škodlivými. 

O tomto aspektu se více zmíním na konci tohoto příspěvku.

Předem vám také naznačím, že i když jste nikdy předtím neslyšeli o Claudu Bernardovi, Antoinu Béchampovi nebo terénní teorii, vsadím se, že jste se setkali s tím, že se na tyto myšlenky odvolávají šarlatáni, antivaxeři, antirouškaři a aktivisté proti lockdownům.

Popírání teorie virů v době pandemie: SARS-CoV-2 je exozom, nikoli virus!

Kdo je ten tajemný muž v pozadí?

Jonathan Jarry velmi dobře popsal jeho taktiku obecně, která je společná jeho dvěma hlavním tvrzením o covidu-19:

Při budování mostu mezi pozorováním a závěrem, který se mu líbí, často použije platnou vědu, aby položil řadu prken. Když je tento most téměř dokončen, dojdou mu prkna a udělá skok víry, kterého si však může všimnout jen odborník.

To je vlastně běžná taktika popíračů vědy. Tento konkrétní popírač vědy, Dr. Kaufman, sám sebe popisuje takto:

Jsem poradce v oblasti přírodního léčitelství, vynálezce, řečník, soudní psychiatr a soudní znalec. Po absolvování Lékařské univerzity v Jižní Karolíně jsem absolvoval psychiatrické vzdělání na Duke University Medical Center a na M.I.T. jsem získal bakalářský titul v oboru molekulární biologie. Prováděl jsem a publikoval původní výzkum a přednášel, vedl a mentoroval studenty medicíny, rezidenty a stážisty ve všech psychiatrických specializacích. Byl jsem kvalifikován jako soudní znalec u místních, státních a federálních soudů. Zastával jsem vedoucí pozice v akademické medicíně a odborných organizacích. Vedl jsem začínající společnost na vývoj zdravotnického zařízení, které jsem vynalezl a patentoval.

Vysílá také mnoho varovných signálů (red flags), například:

Medicamentum Authentica znamená v latině „autentický lék“. To je norma, kterou se řídím, když prezentuji informace o zdraví a pracuji s klienty. Vzhledem k tomu, že významy slov se v oficiálních slovnících často mění, dokonce převracejí, poskytuje latina útočiště. Protože se latinou již nemluví, je považována za mrtvý jazyk. Její významy tedy nebudou nikdy ohroženy.

Buďte velmi opatrní, kdykoli uvidíte lékaře nebo jiného praktického lékaře používat slova jako „pravdivý“ a „autentický“ v souvislosti s medicínou. Tato slova vypovídají o poměrně konkrétním světonázoru, v němž je pravdivé a autentické pouze to, co prosazují. Odkaz na latinu jako na „mrtvý jazyk, jehož významy nebudou nikdy ohroženy“, je jen třešničkou na dortu woo-speaku.

Kaufman je rozhodně popíračem zárodečné teorie. Jak poznamenává Jarry:

„Kaufman, který působí vyrovnaně a se znalostí věci, divákům opakovaně tvrdí, že viry nejsou příčinou lidských nemocí. Při sledování hodin a hodin videí jsem se přesvědčil, že popírá existenci virů způsobujících nachlazení, dětskou obrnu, HIV-AIDS, virovou hepatitidu, plané neštovice, covid-19 a spalničky.“

Jaké je tedy Kaufmanovo alternativní vysvětlení? V případě dětské mozkové obrny jsou to pesticidy (ne), „toxická expozice“, „podvýživa“ nebo „sebeobnovovací“ proces organismu.

A zde je video, kde Kaufman popírá, že by covid-19 způsoboval virus:

Klíčové snímky, snímky obrazovky z videa:

Zdroj: Video A. Kaufmana
WOW!! 2 věci vypadají podobně! Tak to musí být ta samá věc! Teda.. Pouze pokud budeme ignorovat všechny ostatní důkazy o existenci SARS-CoV-2.
Zdroj: Video A. Kaufmana

To bylo Kaufmanovo první tvrzení, a sice že SARS-CoV-2, koronavirus, který způsobuje covid-19, vůbec není virus, ale ve skutečnosti exozomy, které odstraňují „toxiny“, jež jsou „skutečnou“ příčinou covidu-19. 

Co jsou exozomy? Stručně řečeno, jsou to malé extracelulární vezikuly (jako bubliny), které se oddělují od buněk a mohou narážet do jiných buněk a spojovat se s nimi. Poprvé byly objeveny téměř před 40 lety:

Přítomnost membránových vezikul mimo buňky byla poprvé rozpoznána před 50 lety, ačkoli se původně předpokládalo, že se jedná o odpadní produkty uvolňované vylučováním plazmatické membrány. K rozpoznání toho, co dnes nazýváme exozomy, došlo až v roce 1983 na základě studií o ztrátě transferinu během zrání retikulocytů v erytrocyty [1]. Tyto studie ukázaly na základě sledování konjugátů transferinu a zlata endocytickým systémem, že [intraluminální vezikuly] vytvořené v [multivesikulárních tělíscích] mohou být uvolněny do extracelulárního prostoru fúzí s plazmatickou membránou [2], ačkoli termín „exosom“ se pro ně vžil až v roce 1987 [3]. I tehdy však byly tyto extracelulární vezikuly do značné míry ignorovány, zapomenuty nebo opět zavrženy jako způsob likvidace buněčného odpadu. Teprve v posledním desetiletí došlo k explozi zájmu o exozomy, přičemž počet publikací za stejný počet let vzrostl téměř desetinásobně (115 v roce 2006, 1010 v roce 2015).

Tento přehledový článek o exozomech, který byl publikován v únoru loňského roku, je vynikajícím přehledem pro ty, kteří mají dostatečné vědecké zázemí. Stručně řečeno, exozomy jsou druh extracelulárních vezikul (EV):

„Exozomy jsou EV s velikostí v rozmezí ~40 až 160 nm (průměrně ~100 nm) a endozomálním původem. Postupná invaginace plazmatické membrány nakonec vede k vytvoření multivesikulárních tělísek, která se mohou křížit s jinými intracelulárními vezikuly a organelami, což přispívá k rozmanitosti složek exozomů. V závislosti na buňce původu mohou EV, včetně exozomů, obsahovat mnoho složek buňky, včetně DNA, RNA, lipidů, metabolitů a cytosolických a povrchových proteinů. Fyziologický účel vzniku exozomů zůstává z velké části neznámý a je třeba jej prozkoumat. Jednou z předpokládaných rolí je, že exozomy pravděpodobně odstraňují z buněk přebytečné a/nebo nepotřebné složky, aby udržely buněčnou homeostázu. Nedávné studie, které jsou zde uvedeny, také naznačují funkční, cílenou, mechanismem řízenou akumulaci specifických buněčných složek v exozomech, což naznačuje, že mají roli v regulaci mezibuněčné komunikace.“

Celou záležitost ještě více zamotává pozorování, že některé viry mohou po replikaci v buňce využít mechanismus biogeneze exozomů k podpoře svého šíření, kdy se z infikované buňky odštěpují nové virové částice v obalech podobných exozomům. Zde je schéma ze stejného přehledového článku:

Dalším problémem je, že exozomy a lipidové nanočástice podobné exozomům byly využity k podávání léčiv. Lipidové nanočástice, které obsahují mRNA použitou ve vakcínách Pfizer/BioNTech a Moderna, se skutečně podobají exozomům a spojují se s buněčnou membránou, aby doručily svůj náklad mRNA.

Kaufman každopádně tvrdí, že to, co je vidět na elektronovém mikroskopu, není koronavirus, tím méně SARS-CoV-2, ale spíše exozomy. Je sice nepředstavitelné, že by se tolik virologů a elektronových mikroskopistů dopustilo tak zásadního omylu, ale Kaufman to zřejmě skutečně tvrdí. 

Konkrétně, jak upozorňuje Frank Visser, jeho argumentace je ve skutečnosti tak jednoduchá, jako pozorování, že koronavirus se podobá exosomu, a přidání tvrzení, že to, co PCR detekuje, je RNA v exosomech, nikoli koronavirus, jak uvádí jeho výše uvedený slide. Na podporu svého tvrzení, že viry jsou exozomy, si také vybírá třešničku v podobě citátu odborníka. Zde je to, co Kaufman říká:

Náhodou jsem se podíval do virologické literatury a vlastně si také myslí, že viry a exosomy jsou možná totéž. Jedná se o Jamese Hildretha, velmi známého výzkumníka a akademického lékaře v oblasti virologie a výzkumu HIV [vyjmenovává jeho mnoho dalších referencí], a ten tam se dvěma svými kolegy [sic] napsal tuto práci, a co řekl, cituji: „virus je plně exosomem v každém slova smyslu“. To bylo jen skvělé potvrzení toho, co jsem si už myslel. Když jsem si to přečetl v článku, byl jsem tak trochu ohromen. Protože to byl jeden z posledních článků, na který jsem se díval. Zjištění, že došli ke stejnému závěru, mi opravdu pomohlo potvrdit můj názor.

Tento citát se objevuje v článku Williama A. Wellse o HIV a o tom, jak může virus unést exozomy, ale není nikde citovaný. Zmiňovaný Hidreth na Twittru píše: „Virus je opravdový. Pandemie je skutečná a je zapříčiněna virem. Tečka.“

Všimněte si obličeje D. Ickeho…
Zdroj: Twitter @ReusVisser

V březnovém rozhovoru profesor Hildreth také jasně uvedl, že se domnívá, že je covid-19 způsoben koronavirem, který byl prokázán jako jeho původce.

Jarry navíc poukazuje na Kaufmanovo vysvětlení (tedy že SARS-CoV-2 není virus, ale spíše exosom)

Pokud se vrátíme k exozomům, většina toho, co Kaufman říká, je pravda. Naše tělo se skládá z buněk a buňku si můžete představit jako mýdlovou bublinu. Exozom je malá bublina, která se z této mýdlové bubliny oddělí a začne se vznášet, možná se nakonec spojí s jinou mýdlovou bublinou.

Tyto exozomy mohou nést náklad, například genetický materiál, a fungovat jako transportéry uvnitř našeho těla, a vypadají strašně podobně jako mnohé viry. Ve skutečnosti někdy virus infikuje buňku a exozom obsahující genetický materiál viru se oddělí a pokračuje v infikování jiné buňky, stejně jako virová částice! Ale tady se dostáváme na konec našeho mostu. Dva vědečtí odborníci diskutovali o této problematice ve videu na YouTube a došli k závěru, že „je zřejmé, že mezi exosomy a koronavirem existují podobnosti, ale v mnoha ohledech se naprosto liší“. Kaufman si dovolí skok a tvrdí, že virus neexistuje. Podle něj za všechno mohou exozomy.

Tím se dostáváme ke zneužití Kochových postulátů Kaufmanem a dalšími popírači covidu-19.

Popírání teorie virů v době pandemie: Kochovy postuláty

Jarry to vystihl zcela přesně, když charakterizoval, jak Kaufman používá některé přesné vědecké poznatky, aby se dopracoval k popření koronaviru, a pak udělá skok. 

Dalším příkladem je to, jak Kaufman tvrdí, že SARS-CoV-2 nesplňuje Kochovy postuláty jako příčina covidu-19. 

Zde je video, kde to dělá a kde s ním dělá rozhovor Sayer Ji, s nímž jsme se již několikrát setkali v souvislosti s diskusí o jeho antivakcinační propagandě, popírání genetiky a manýrování nad diagnózou:

V úvodu videa se říka:

Dr. Kaufman se v tomto rozhovoru zabývá novou studií publikovanou v časopise Nature, která tvrdí, že na zvířecím modelu prokázala patogenitu covidu-19, ale která nesplňuje Kochovy postuláty zárodečné teorie a může zjevně zkreslovat pravdu. Ve skutečnosti se nejedná o nic nového, neboť mnoho publikací tvrdí, že izolovaly covid-19 nebo prokázaly jeho roli při způsobování úmrtí zvířat a lidí, avšak žádná z nich to ve skutečnosti není schopna přesvědčivě prokázat. Sayer Ji klade úderné otázky a společně zkoumají důsledky tohoto a dalších výzkumů pro pokračující zbrojení bakteriologickou teorií jako politickou zbraní pro masovou kontrolu a dohled v rozporu se základními lidskými, občanskými, ústavními a lékařskými právy.

Všimněte si, jak jazyk prozrazuje hru: 

„Zneužití teorie zárodků jako politické zbraně pro masovou kontrolu a dohled“. Ji dokonce uvádí Kaufmana prohlášeními o tom, že je „vůdcem“ ve zpochybňování toho, jak „dominantní narativ kolem covidu jako této smrtící neviditelné částice“, která „vznikla ve Wuhanu na jakémsi mokrém trhu“ nebo byla „biologickou zbraní“, vedl k „úplnému zastavení“ společenské a ekonomické činnosti, a to vše na základě toho, co Ji charakterizuje jako tuto „neviditelnou částici“, která byla identifikována a je všude testována. Zvláště zábavné je, jak Ji tvrdí, že Kaufman „říká pravdu z pohledu samotné vědy“.

Nebudu se ani příliš pouštět do rozboru videa, protože ve videu je tolik dezinformací a pseudovědy, že by to vydalo na sérii příspěvků, i když mohu poukázat na to, že Jarry měl pravdu, pokud jde o Kaufmanovy techniky popírání vědy a dezinformací, pokud jde o to, jak si vybírá články a bere zárodky rozumných vědeckých poznatků a obav a překrucuje je ve zbraně proti zárodečné teorii, které používá k popírání toho, že se definitivně prokázalo, že SARS-CoV-2 je příčinou pandemie covidu-19. 

Jeho hlavní tvrzení, na které se zaměřím, je, že SARS-CoV-2 nesplňuje Kochovy postuláty pro příčinu covidu-19.

Nejprve si zopakujme Kochovy postuláty na základě citátu Roberta Kocha z roku 1890, který se opakuje na webových stránkách chiropraktika hostujícího na videu:

Pokud však lze prokázat, že: za prvé se parazit vyskytuje v každém případě dané nemoci a za okolností, které mohou vysvětlit patologické změny a klinický průběh nemoci; za druhé, že se nevyskytuje u žádné jiné nemoci jako náhodný a nepatogenní parazit; a za třetí, že po úplné izolaci z těla a opakovaném pěstování v čisté kultuře může nemoc znovu vyvolat….

Nebo, abychom Kochovy postuláty zúžili na verzi Thomase Riverse a jeho kolegů z roku 1937:

V každém případě onemocnění je přítomen parazit (virus).

  1. Parazit by měl být zcela izolován od těla a všechny produkty nemoci (tj. očištěny).
  2. Parazit by měl být pěstován v čisté kultuře (u virů to není možné).
  3. Izolovaný parazit vyvolává u normálního hostitele stejnou nemoc se všemi jejími charakteristikami.

Stejně jako v případě „terénní teorie“ si rád všímám, jak šarlatáni popírající teorii virů prostě rádi uvádějí chápání infekčních nemocí z 19. století jako vše, co věda doposud o infekčních nemocech ví, jako by věda za 120 let nepokročila!

Ji a Kaufmann dokonce uvádějí citát, že Kochovy postuláty nebyly u virových onemocnění splněny, což vede k tomuto citátu o modifikaci Kochových postulátů pro viry:

… duch jeho [Kochových] důkazních pravidel stále platí v tom smyslu, že pracovník musí prokázat, že virus je nejen spojen s nemocí, ale že je skutečně její příčinou… toho se dosáhne tím, že se s určitou pravidelností vyvolá přenosná infekce u vnímavých pokusných hostitelů pomocí očkování materiálem bez běžných mikrobů nebo ricketssiae [sic], získaným od pacientů s přirozenou nemocí…

Kochovy postuláty vznikly v 19. století a byly navrženy v době, kdy byla zárodečná teorie ještě v plenkách. Od té doby jsme se naučili, že věci jsou mnohem složitější, a šarlatáni se samozřejmě snaží poukázat na příklady této složitosti, aby zpochybnili celou stavbu virové teorie jako vysvětlení infekčních nemocí. Vtipné je, že už v 19. století Koch brzy zjistil, že existují infekční nemoci, které jeho postuláty nesplňují. Thomas Rivers, považovaný za „otce moderní virologie“, dokonce napsal:

Je škoda, že se tolik pracovníků slepě řídilo pravidly, protože Koch sám rychle zjistil, že v některých případech nelze splnit všechny podmínky… Proto u některých nemocí, zejména u těch, které jsou způsobeny viry, může slepé dodržování Kochových postulátů působit jako překážka místo pomoci.

Dnes vědci uznávají Kochovy postuláty především pro jejich historický význam, nikoli jako pevná pravidla pro prokázání příčinné souvislosti s nemocí. Jak již výše zmínil Thomas Rivers, i Koch začal požadavky některých svých postulátů uvolňovat, např:

Koch zcela opustil požadavek prvního postulátu, když objevil asymptomatické nosiče cholery a později tyfu. Dnes je známo, že asymptomatičtí nebo subkliničtí přenašeči infekce jsou běžným rysem mnoha infekčních onemocnění, zejména virů, jako je dětská obrna, herpes simplex, HIV a hepatitida C. Konkrétně se všichni lékaři a virologové shodují, že poliovirus způsobuje ochrnutí jen u několika nakažených osob, a úspěch vakcíny proti dětské obrně v prevenci onemocnění podporuje přesvědčení, že původcem je poliovirus.

Zní vám to povědomě?

Nyní je známo, že SARS-CoV-2 může způsobit asymptomatickou infekci u relativně vysokého podílu pacientů a že tito asymptomatičtí lidé mohou virus přenášet. O tom, jak velký podíl na pandemii má asymptomatické šíření, se vedou vášnivé diskuse, ale není pochyb o tom, že můžete mít covid-19 a nemít žádné nebo jen malé příznaky. Je pravda, že na počátku pandemie se zdálo, že Světová zdravotnická organizace prohlásila, že asymptomatické šíření viru covid-19 je vzácné (ani tak to přesně neřekla), a brzy byla nucena i toto tvrzení rychle odvolat.

Ani druhý z Kochových postulátů neplatí vždy:

Druhý postulát může být rovněž suspendován pro některé mikroorganismy nebo entity, které (v současné době) nelze pěstovat v čisté kultuře, jako jsou priony způsobující Creutzfeldt-Jakobovu chorobu.

Stejně tak třetí Kochův postulát:

Třetí postulát uvádí „měl by“, nikoli „musí“, protože jak sám Koch dokázal v případě tuberkulózy i cholery, ne všechny organismy vystavené infekčnímu agens se nakazí. Nenakažení může být způsobeno takovými faktory, jako je celkový zdravotní stav a správné fungování imunitního systému, získaná imunita z předchozí expozice nebo očkování nebo genetická imunita, jako je tomu v případě odolnosti vůči malárii, která je dána vlastnictvím alespoň jedné srpkovité alely.

A znovu: Zní vám to povědomě? 

Dochází k asymptomatické infekci virem SARS-CoV-2. Často. Virus lze navíc pěstovat v kultuře, stejně jako mnoho jiných koronavirů. Je příbuzný se SARS koronavirem (odtud jeho název), koronavirem, který byl v letech 2002 – 2003 tak obávaný.

Další věc, kterou Kaufman ve videu dělá, je cherrypicking studií, které se snaží zpochybnit. Například se zabývá studií New England Journal of Medicine zveřejněnou v lednu 2020, která poprvé popsala nový koronavirus izolovaný od pacientů se záhadným novým zápalem plic v Číně na konci roku 2019, který izoloval virus od tří pacientů ve Wuhanu. Naráží na tvrzení v závěru článku:

Ačkoli naše studie nenaplňuje Kochovy postuláty, naše analýzy poskytují důkazy, které ukazují na podíl viru 2019-nCoV na propuknutí epidemie ve Wuhanu. Mezi další důkazy potvrzující etiologický význam 2019-nCoV v epidemii ve Wuhanu patří identifikace antigenu 2019-nCoV v plicní tkáni pacientů pomocí imunohistochemické analýzy, detekce antivirových protilátek IgM a IgG ve vzorcích séra od pacienta ve dvou časových bodech, která prokazuje sérokonverzi, a pokusy na zvířatech (opicích), které poskytují důkaz patogenity.

No jo! Psal se leden 2020 a epidemie ve Wuhanu byla na začátku. Ve skutečnosti byla tato práce docela působivá tím, čeho vědci dokázali dosáhnout, protože izolovali nový virus, sekvenovali jeho genom a přiřadili ho k existujícím koronavirům a publikovali velmi sugestivní důkazy, že tento nový koronavirus byl příčinou pozorované pneumonie.

Kaufman se také snaží tuto studii zpochybnit poukazem na malý vzorek. Opět platí, že tato studie byla předběžným důkazem, nikoli absolutně potvrzujícím, a od té doby bylo provedeno mnoho a mnoho dalších studií, které potvrdily, že tento tehdy nový koronavirus je příčinou covidu-19. 

Tvrdí také, že nebyla „prokázána ani identifikována žádná částice viru přímo od pacienta“. Všimněte si slova „přímo“. Autoři skutečně virus kultivovali v epiteliálních buňkách lidských dýchacích cest a buněčných liniích Vero E6 a Huh-7. Kaufman také vtipně tvrdí, že „krátké sekvence RNA neznámého původu ze vzorku BAL nebyly „průkazné“.

Jedná se o zkreslení metod PCR použitých k amplifikaci RNA viru odebraného z lidských respiračních izolátů. Dokonce v podstatě odmítá výpočetní biologii, která stojí za novou generací sekvenování, a která byla použita k sekvenování viru, jako „teoretický model teoretického viru“. Tvrdí, že pracuje na nové studii, kde to potvrdí. 

Odmítá také novou generaci sekvenování jako dobré pouze tehdy, když už víte, jaká je sekvence, což je naprostý nesmysl. 

Samozřejmě, že znalost existujících sekvencí koronavirů byla použita jako vodítko při sekvenování SARS-CoV-2, ale to neznamená, že vědci virus neidentifikovali správně. (Mám podezření, že molekulární biologové, kteří se zabývají next gen sekvenováním, by si zuřivě mnuli tváře, kdyby si tuto část někdy poslechli).

Ve skutečnosti v roce 1996 navrhli Fredricks a Relman aktualizaci Kochových postulátů na základě pokroků, kterých bylo dosaženo za předchozích 100 let v oblasti vědy, mikrobiologie, virologie a sekvenování nukleových kyselin, a shrnuli ji takto:

  1. Sekvence nukleové kyseliny patřící předpokládanému patogenu by měla být přítomna ve většině případů infekčního onemocnění. Mikrobiální nukleové kyseliny by se měly přednostně nacházet v těch orgánech nebo hrubých anatomických místech, o nichž je známo, že jsou nemocné, a nikoli v těch orgánech, které patologii postrádají.
  2. V hostitelích nebo tkáních bez onemocnění by se měl vyskytovat menší nebo žádný počet kopií sekvencí nukleových kyselin spojených s patogenem.
  3. S odstraněním nemoci by se měl počet kopií sekvencí nukleových kyselin asociovaných s patogenem snížit nebo stát nezjistitelným. Při klinickém relapsu by mělo dojít k opačnému jevu.
  4. Pokud detekce sekvencí předchází onemocnění nebo pokud počet kopií sekvencí koreluje se závažností onemocnění nebo patologie, je pravděpodobnější, že souvislost mezi sekvencí a onemocněním je příčinná.
  5. Povaha mikroorganismu odvozená z dostupné sekvence by měla být v souladu se známými biologickými vlastnostmi této skupiny organismů.
  6. Koreláty mezi tkáňovou sekvencí a onemocněním by se měly hledat na buněčné úrovni: mělo by se usilovat o prokázání specifické in situ hybridizace mikrobiální sekvence k oblastem tkáňové patologie a k viditelným mikroorganismům nebo k oblastem, kde se předpokládá, že se mikroorganismy nacházejí.
  7. Tyto sekvenční formy důkazu mikrobiální příčiny by měly být reprodukovatelné.

SARS-CoV-2 snadno splňuje Kochovy postuláty, což lze prokázat tím, že se podíváme na souhrn důkazů a nebudeme je zkreslovat, a to vše při současném rozpoznání toho, co PCR a sekvenování nové generace skutečně jsou, a nikoli zjednodušeným a zkresleným pohledem, který poskytuje Kaufman. Vlastně zde ani nemusím uvádět všechny příklady sám.

V říjnu 2021 zveřejnil žurnál Virology Down Under vyčerpávající seznam studií, které ukazují, že tento koronavirus skutečně splňuje Kochovy postuláty.

Pokud ovšem virus neexistuje a teorie zárodků nevysvětluje infekční onemocnění, jako je SARS-CoV-2, proč se Dr. Kaufman stará o to, zda splňuje Kochovy postuláty, nebo ne? Zvídavé mysli to chtějí vědět.

Popírání zárodečné teorie v době pandemie: Okrajovější část

Dr. Kaufman je sice pravděpodobně nejvytrvalejším popíračem bakteriologické teorie, který šíří dezinformace o covidu-19. Není ale jediný. Existuje řada popíračů, kteří propagují ještě divočejší myšlenky. Např: Tweet

Za zmínku také stojí Stefan Lanka, o kterém jsem psal zde a zde, nebo portál Resetheus Lenky Tarabové, o které jsem v minulosti psal zde.
Poznámka Vědátora

Dlouholetí sledující jistě poznají, že nejde o nic jiného než o variantu myšlenky, kterou propagoval Robert O. Young, který tvrdí, že viry jsou molekulární kyseliny, a popírá, že by způsobovaly nemoci:

Jde o to, že viry jsou molekulární kapaliny nebo plyny (jed), které mohou vznikat v důsledku chemické nerovnováhy u lidí, rostlin a zvířat (podvýživou nebo konzumací toxických kyselých potravin a/nebo nápojů), vznikající rovněž v žlázách lidí, rostlin a zvířat, někdy se používají v obraně (hadí jed) nebo v nouzi (nadměrná činnost nadledvinek), mohou také krystalizovat v laboratořích, zřídkakdy, pokud vůbec, krystalizují in vivo, a je pošetilé nazývat viry nakažlivými, když viry nejsou nic jiného než kyselé kapaliny nebo plyny z biologické přeměny nebo hnijící hmoty.

Podle Younga viry v podstatě neexistují, bakterie nezpůsobují sepsi a rakovina je „kyselina“, přičemž rakovinný nádor je zdravou reakcí těla na odstranění kyselých „toxinů“.

Pak jsou tu dezinformace, jako je tato, kterou zveřejnil Peter Bowditch:

Zdroj: David Gorski, vlastní

Líbí se mi ta část, kde si stěžuje na to, že elektronové mikrofotografie virů jsou „rozmazané“, což je důvod věřit, že viry neexistují a nelze je zobrazit elektronovým mikroskopem. 

Je zřejmé, že protože snímky molekul a atomů jsou podobně poněkud rozmazané, musí to znamenat, že molekuly a atomy neexistují!

Za popíráním teorie zárodků je také spousta abstraktních myšlenek.

Nejvýraznějším příkladem je tendence popíračů tvrdit, že protože ne každý onemocní, když je vystaven patogenu, musí to znamenat, že zárodečná teorie je neplatná a terénní teorie je lepším vysvětlením. 

O tom psal David Gorski ve svém předchozím článku o těch, kteří popírají virové teorie: 

Uvádí se příklad deseti lidí, kteří nastoupí do výtahu s člověkem s chřipkou, který kašle na všechny strany. Všichni ve výtahu jsou vystaveni chřipkovému viru, ale ne všichni chřipku dostanou. Na taková pozorování se odkazuje, jako by byla důkazem, že teorie zárodků je fatálně chybná! 

V podstatě se zdá, že zastánci popírání virové teorie se domnívají, že cokoli, co je méně než 100% míra infekce a onemocnění u lidí vystavených patogennímu organismu, znamená, že tento organismus nezpůsobuje onemocnění, a to ani nezačínejte s asymptomatickým přenosem, jak je běžné u SARS-CoV-2. 

Je to příklad myšlení typu „všechno nebo nic“, které je tak rozšířené u propagátorů pseudovědy, a velmi se podobá tomu, jak horlivci proti očkování v podstatě tvrdí, že pokud vakcína není 100% účinná a 100% bezpečná, je k ničemu, stejně jako pokud má PCR test na covid-19 falešně pozitivní výsledky a není dokonalý, pak je pandemie ve skutečnosti kazuistikou falešně pozitivních výsledků nebo v neposlední řadě, pokud roušky či respirátory nefungují na 100%, nejsou rovněž k ničemu.

Přitažlivost lehkého popírání zárodečné teorie ve věku covidu-19

Popírání zárodečné teorie není novým jevem. Existuje stejně dlouho jako samotná teorie zárodků a dlouho představovala hlavní proud názorů alternativní medicíny na nemoci. 

Před pandemií byla přitažlivá tím, že terénní teorie umožňovala svým vyznavačům pracovat s iluzí, že pokud budou jíst správné potraviny, žít správným životním stylem, dělat správné věci a budou ze zdravotního hlediska ctnostní, budou vůči infekčním nemocem prakticky imunní. 

Můj oblíbený příklad: 

Bill Maher tvrdil, že díky své stravě a životnímu stylu (během užívání marihuany?) nemůže v letadle chytit chřipku, ani kdyby v letadle bylo několik lidí s chřipkou, na což Bob Costas kysele (záměrná volba slov) odvětil: „Ale no tak, Supermane!“ 

To vše je v souladu s tím, co rád nazývám hlavním dogmatem alternativní medicíny, a sice že máte prakticky stoprocentní kontrolu nad tím, zda onemocníte, a pokud jen dostatečně moc chcete být zdraví, budete.

Samozřejmě, jak už jsem řekl, v dnešní době většina popírání virové teorie není absolutní. Mnohem častěji je popírání virové teorie „měkké“ v tom smyslu, že má podobu (obvykle slabého) ústupku, že mikroby mohou za určitých okolností (v podstatě pouze tehdy, je-li hostitel již nemocný) způsobit nemoc, ale s výhradou, že je mnohem méně pravděpodobné, že se nemoc uchytí, nebo mnohem méně pravděpodobné, že bude smrtelná, pokud budete žít ctnostně pouze z hlediska stravy, pohybu a životního stylu; tj. pokud budete Supermanem, pokud jde o zdraví. 

Nepřekvapí, že je to právě druhé tvrzení, které téměř vždy zastíní ústupek.

Je zde samozřejmě zrnko pravdy v tom, že oslabení lidé a lidé s komorbiditami mnohem častěji umírají na covid-19 (například), ale v rukou „měkkých popíračů“ virové teorie toto zrnko pravdy vyústí v blud, že nemohou vážně onemocnět covidem-19, protože jsou tak zdraví, a že tedy nejsou nebezpečím pro ty, kteří jsou ke koronavirům obzvláště náchylní. (V ČR mezi tyto měkké“ popírače řadíme například Jana Hnízdila)

Toto měkké popírání virové teorie vede také k masivnímu zostouzení obětí, jako když Del Bigtree vyzýval své posluchače, aby „chytili toto nachlazení“ (covid-19) a získali přirozenou imunitu, i když obviňoval ty, kterým hrozí smrt na koronavirus, že žili nezdravým životním stylem, který je vystavil riziku. 

Vede také k myšlenkám, které hraničí s eugenikou, jako je Great Barringtonská deklarace, která doporučuje v podstatě nechat covid-19 projít „zdravou“ populací a zároveň použít „cílenou ochranu“ k ochraně zranitelných. Nehledě na to, že covid-19 může zabít i naprosto zdravé lidi, a že je nemožné izolovat zranitelné od viru, zatímco se exponenciálně šíří v celé populaci. 

A konečně, toto lehké popírání virové teorie poskytuje rozumně vypadající záminku k odporu proti rouškám a respirátorům, jakémukoli druhu lockdownu a samozřejmě proti vakcínám.

Ještě před deseti lety bylo popírání zárodečné teorie považováno za pouhou kuriozitu, bizarní myšlenku, kterou zastává jen málokdo a která pravděpodobně nemá velký význam ani nemůže způsobit velké škody. Málokdo kromě těch z nás, kteří si uvědomovali, jak takové popírání pohání antivakcinační hnutí, ho považoval za problém. Bohužel pandemie covidu-19 jasně ukázala, jak jsou takové myšlenky smrtící.

[Erik Nebelung & David H. Gorski – přeložil a doplnil Antonín Šlajch]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

2 komentáře: „Vše, co potřebujete vědět o objevení (a popírání) virů

  • 04. října 2022 (13:50)
    Permalink

    Zpracovanost článku je velmi precizní, což chválím

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama