Jak nigerijský farmář napomohl studiu Marsu

TLDR: I na Zemi můžeme studovat horniny Marsu – a nepotřebujeme k tomu sondy. Ale zároveň se na lepší sondy vědátoři právem těší… Zdroj třeba tuna.

Dar z hvězd

Vrány.

Za všechno v dnešním příběhu mohou vrány. Kdyby jich nebylo, nemusel by nigerijský farmář (ne, není to laciný spam) jednoho krásného dne jít na své kukuřičné pole. Kdyby tam nešel, neunikl by ten den jen o vlásek smrti. Ale pojďme na začátek našeho příběhu.

Když se večer podíváte na noční oblohu (a máte štěstí, že nežijete v místě s výrazným světelným smogem), uvidíte spousty zářících bodů. Naprostá většina z nich jsou hvězdy rozeseté v nesmírných dálavách „naší“ galaxie. Ne ale všechny.

Pár zářících bodů viditelných pouhým okem jsou něco jiného: typicky planety. Po staletí lidstvo o těchto světech lidstvo snilo. Jak to tam asi vypadá? Představovali jsme si neuvěřitelné věci. Nepřátelskou invazivní flotilu chystající se na Marsu na nás, nebo polonahé bojovnice na Venuši…

Ani jedno se ale nepotvrdilo. Obojí jsou mrtvé světy. Jenže mrtvé světy jsou to dnes. Byly mrtvé i před milióny let? Desítkami miliónů? Stovkami? Miliardami? Nevíme.

Planety existují cca 4,5 miliardy let. Což je obrovské množství času, během kterého se mohlo odehrát ledacos. Ty světy mohly vypadat kdysi jinak. Jak to zjistit? Je potřeba to někde vyčíst.

A jak tady (doufám) minimálně polovička mých sledujících ví, ideálně je se zeptat šutrů. Šutry totiž v sobě nesou příběh. Příběh svého vzniku. A když se jich správně zeptáte, jsou ochotni vám příběh svého života říct.

Jenže jak se zeptáte na životní příběh šutrů, které jsou stovky tisíc či stovky miliónů kilometrů daleko od nejbližšího geologa či geoložky? Pokud jste jedna ze světových supervelmocí, nacházíte se zrovna v rejdu Studené války, máte prezidenta, který se nebojí ambiciózního a nesmírně náročného úkolu, pak toho prezidenta náhodou kvůli atentátu ztratíte, takže je všem blbý ten program stopnout, že se jednoho rána probudíte a po povrchu Měsíce skáčou maníci s vlajkou vašeho státu… (a pokud máte štěstí, jedním z nich bude i geolog).

A tihle maníci nedělají nic jiného, než si pakují ruksaky šutry… které přivezou zpátky na Zem ke „geologickému výslechu“.

Jenže, co dělat u těles, která jsou vzdálená krapet dál než Měsíc?

Tenkrát v Africe

Konkrétně třeba na Mars to máme vzdálené nejméně přes šest měsíců cesty jen tam. Pro nasbírání „pár kamínků“ ve zdejších podmínkách budete potřebovat neskutečný rozpočet, zcela nové technologie a nesmírnou politickou odvahu a odhodlání. Je jedno, jestli jste vrána nebo člověk. Tak jako tak potřebujete jíst. A oba druhy nepohrdnou kukuřicí.

Zatímco jeden druh ji umí cíleně na polích pěstovat, druhý ji umí velice efektivně z nich krást. A to se dělo 3. října 1962 nedaleko nigerijské Katsiny. Hejno vran si vyhlédlo jedno malé políčko a začalo si užívat nachystanou hostinu. Jenže přílet hejna zaznamenal místní farmář, který se rozhodl, že svou úrodu před hladovými krky uchrání (sám měl zajisté hladových krků doma dost).

Vydal se tak na pole – A PRÁSK ho!

Kluk ušatá měl štěstí, jaký bude mít za svůj život málokdo. Ozvala se rána jak z děla, farmáře polechtala tlaková vlna a tři metry od něho se zvířil prach. A na místě, kde se částečky hlíny vznesly, se objevil nový důlek.

3 metry! Když se překvapený farmář otřepal z prvotního šoku a podíval se do důlku, nestačil se divit. Na dně ležel zvláštní kámen.

Kámen, který byl na dotek teplý a který měl zvláštní načernalou barvu. 3 metry a farmář se mohl zapsat nesmazatelně do historie lidstva – jako člověk, kterého zabil meteorit. Jenže se tak nestalo.

Farmář stál o 3 metry vedle a tak dopad tělesa o celkové hmotnosti 18 kilogramů přežil. Tomu šutru se bude říkat podle místa dopadu Zagami a přestože nikoho během dopadu nezabil, zapíše se nesmazatelně do historie lidstva. Ale bude to ještě přes dvě desetiletí trvat…

Drtivý odpad! Zdroj: Don Davis, Public Domain, vlastní
Drtivý odpad! Zdroj: Don Davis, Public Domain, vlastní

Když nemůže vědátor k hoře…

V roce 1962 to totiž bude jen další šutr, co k nám přiletěl z vesmíru. Pro vědeckou obec a sběratele tak bude mít cenu, ale nikterak významně jinou, než stovky jiných meteoritů, které se v té době nacházely v muzejních i soukromých sbírkách.

Jeho čas teprve přijde. V roce 1976 se podaří splnit jeden ze snů lidstva. Přistát na povrchu Marsu… za pomocí robotických sond (bohužel na přistání lidské posádky stále čekáme…).

Sondy Viking 1 a 2 se stanou fenomenálním úspěchem vědy.

Sondy totiž dokázaly o Marsu zjistit neskutečné množství informací, včetně složení hornin na jeho povrchu, ale hlavně přesně změřit složení atmosféry rudé planety. A to byl ten dílek skládačky, který jsme potřebovali znát! Džin byl venku a v hlavách mnohých to začalo vřít…

Odkud vlastně pocházejí meteority? Musí být všechny pozůstatky z doby formování Sluneční soustavy, nebo některé mohou pocházet z jiných planet, měsíců či asteroidů? To byly otázky, které se dostaly záhy na světlo…

V roce 1983 se do rukou vědců dostal meteorit Elephant Moraine 79001. Vědecký tým část úlomku meteoritu rozdrtil a pečlivě změřil plyny, které v hornině byly po milióny let uzavřeny před okolním světem. Chvilka napětí. Spektrometr začal ukazovat chemické složení

A nebylo pochyb. Složení plynů (a zastoupení jejich jednotlivých izotopů, vsuvka pro nerdy…) odpovídalo přesně složení marsovské atmosféry. Nebylo tak pochyb. Na Zemi se nachází meteorit, který pochází z Marsu!

Netrvalo dlouho a ve vědeckých sbírkách se začalo nacházet stále větší množství úlomků, které k nám přicestovali ze vzdálenosti 218 miliónů kilometrů.

A ano, jedním z nich byl i náš nigerijský meteorit Zagami.

Čekání na kontext

Ten šutr si hoví na povrchu Marsu, když tu náhle prásk ho. Obrovský náraz jiného meteoritu do Marsu vyvrhne část jeho povrchu do okolního vesmíru. Kousky Marsu si poletují po milióny let Sluneční soustavou. Urazí XYZ miliónů kilometrů… Až se jednou připletou do cesty modré kouli, které říkáme Země.

Prolétnou její atmosférou, během čehož se brutálně zahřejí a kvůli tomu se začnou na povrchu tavit (aneb ta černá barva…). A pak, pokud jsou dost velké a mají štěstí, dopadnou na její povrch. Jen 3 metry dělily nigerijského farmáře od toho, byl poslední přistávací plochou právě on.

Na Zemi jsme měli k září 2020 celkem 277 meteoritů, o kterých se domníváme, že pocházejí z Marsu. Je to přibližně méně než půl procenta, ze všech prozkoumaných meteoritů, co ve sbírkách máme. Do dnešního dne je meteorit Zagami největší, který se našel.

Marsovské meteority nám dávají unikátní možnost – a ano, tady uzavíráme konečně ten druhý vypravěčský kruh – přečíst si příběh hornin, které je tvoří. Máme tak možnost se dozvědět mnohé o tom, jak Mars kdysi dávno vypadal. Jenže má to i svou stinnou stránku.

Víte, co je geologova noční můra? Že k němu na návštěvu přijde kamarád(ka) a dá mu určit šutr, který si přivezl(a) z dovolené. Aniž by ten člověk tušil místo, kde byl sebrán. Nezná tak kontext lokality, vazby na jiné horniny, geologické procesy v oblasti…

A takhle to máme přesně s meteority z Marsu. Je skvělé, že je máme a že nám dávají odpovědi na některé otázky. Jenže nám neříkají celý příběh. Nevíme, ze kterého z desítek tisíc kráterů na jeho povrchu pocházejí. A tak nám říkají jen část příběhu. Co s tím?

Vypusťte skauta! Potřebujeme sebrat na povrchu Marsu šutry sami a to tak, že přesně budeme vědět, odkud jsou… A tím vám představuji svět vozítka Persevere, které přesně tohle má za úkol. A pokud vše půjde dle plánu, za ca 10 až 20 let tu budeme mít vzorky z Marsu s plným rodokmenem.

Pak se dozvíme víc. Do té doby bude nigerijský meteorit ovšem stále jedním z nejlepších způsobů, jak na Zemi zkoumat Rudou planetu!

Vypůjčeno se svolením z blogu Petra Brože, více zde.

[Petr Brož, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama